kotel

Ohýnku hoř, plotýnko vař, říkávala moje babička, když přikládala polínka do krásného kachlového sporáku s pecí. Na ní jsme my děti s oblibou sedávaly a jako z vyhlídky pozorovaly cvrkot „dole“ v kuchyni. To vám byla paráda. Za sychravých podzimních dní nebo v zimě jsme tam chroupaly suché rohlíky, žvýkaly křížaly nebo loupaly ořechy, které tam babička sušila. Stále cítím tu směs vůni babiččiny pece a je mi líto, že už si na ni nikdy nevylezu.

Nedávno jsem byla na návštěvě v jedné chalupě, kde měli nádhernou temně zelenou kachlovou pec. Na ní prošívanou deku, na které se rozvaloval velký černý kocour. Prostě idylka jako za starých časů. Ti lidé tam bydlí celoročně, mají moderní domácnost s etážovým topením, a kamny si v těchto mrazech topí denně. „Je to úplně jiné teplo než z radiátorů, takové sametové, všeobjímající,“ rozplývala se paní domu a já jí musela dát za pravdu.

Vzpomněla jsem si na svůj supermoderní plynový kotel v pražském bytě a věčný souboj s termostatem. Bydlím v podkroví s velkými okny a stále mám pocit, že je tam zima. Už se „těším“, jaké mi bude horko, až přijde vyúčtování plynu.

Stoupající ceny elektřiny a plynu ženou mnohé domácnosti zpátky ke starému způsobu vytápění. Kde to jde, topí se dřevem, uhlím, ale bohužel i vším možným, pet lahve nacpané pilinami nevyjímaje.

Ať žije ekologie.  

Čím topíte doma vy? Jste odkázáni na ústřední topení? Máte doma kotel na dřevo, uhlí, nebo plyn? Užíváte si romantiku u krbu? Pořídili jste si solární panely?

Reklama