Po zkušenostech ze základní školy mám dojem, že je potřeba stále dokolečka opakovat, co je cílem současného vzdělávání, vydělit, co má na starosti učitel, co ředitel, co rodič a co žák.

Je zvykem na sebe tak nějak vzájemně házet odpovědnost za řadu věcí, což pak z celého vzdělávacího systému vytváří jeden veliký nepřehledný guláš, ve kterém ani neplavou pořádné kusy masa. Jen kližka. Nikdo už totiž ani neví, jak má takové libové masíčko vlastně vypadat.

 

Takže dnes začnu krátce o cílech současného vzdělávání, jež by měly být všemi účastníky respektovány a tito by je měli vzít za své. Nestačí, že to budeme učit děti. Opravdu ne.

 

Jednoznačným cílem, který se dere kupředu, je naučit se efektivně se učit. Kdo si nevytvoří nebo nezíská potřebný systém v učení, bude pomaleji nabývat nových poznatků. Efektivita znamená v tomto případě náskok, a tudíž úspěšnost.


Druhý cíl – vybudovat potřebu se celoživotně vzdělávat. Každý obor lidské činnosti je dynamický. Stále dochází ke změnám, ke stále se zrychlujícímu vývoji. Celoživotní vzdělávání již není pouze výhodou, ale nutností. Pracovní místo obsadí ten, kdo se orientuje v moderních trendech. Ne ten, co pořád jen hudruje, že nejjednodušší to bylo před deseti lety, a neumí ani zapnout počítač.

Mnohdy nestačí vystudovaný jeden obor, kterým bychom se mohli celý život živit. Býváme nuceni přizpůsobit se aktuálnímu stavu trhu práce a naučit se něco jiného. Svět je stále propojenější a přináší řadu okamžitých potřeb na určitá pracovní místa. Musíme své děti připravit na to, že v průběhu života mohou projít různými profesemi.

 

S tím souvisí další cíl – přijímat změny a aktivně se s nimi vyrovnávat. Množství změn, jaké jsou v dnešním světě, nebude nic proti tomu, co teprve přijde. Proto je potřeba naučit se být vždy připraven. Mít dostatek sebevědomí a duševní rovnováhy pro to, umět se vyrovnávat s chybou, ztrátou zaměstnání či jinými životními komplikacemi, aniž by to člověka dlouhodobě vyřadilo z běžného života. Umět rozpoznávat problémy a řešit je.

 

Kriticky myslet, umět si vybírat, nést za svou volbu odpovědnost se jeví v záplavě různých informací jako nutnost. A sáhněme si do svědomí – umíme každý nést za svou volbu plnou odpovědnost? Děti to mají ve výbavě základního vzdělávání.

 

Konzumní společnost ztrácí důvod být tvůrčí a mít představivost. Stává se pouze stádem ovcí. Proto si základní vzdělávání klade za cíl pěstovat a rozvíjet u dětí tvůrčí potenciál a představivost. Také sdílet zájem a odpovědnost vůči společenství, obci, zemi a prostředí, ve kterém žijeme.

 


Závěrem opakuji,  že cíle současného vzdělávání patří i rodičům a učitelům. Osvojit si je musíme všichni. Věřím, že kantoři po úvodním počítačovém kurzu Z umí zapnout počítač, ale není to pro dnešní práci ve škole trochu málo? Kolik z nich navštívilo i další kurzy? Kolik z nich četlo RVP a navštívilo za tím účelem nějaký kurz? Kolik z nich na RVP jen reptá? Kolik rodičů kriticky myslí, umí rozpoznávat problémy a řešit je? Kolik z nás se stále vzdělává?

Jen si ty cíle každý projděte a zamyslete se, jak byste na dnešní základní škole prošli vy...

Reklama