Cibulový porcelán patří v mnoha domácnostech ke vzácnostem, dává se jako svatební dar a dědí z generace na generaci. Celá léta potom leží vystavený na poličkách nebo v kredenci a pouze se z něj stírá prach. Což je ovšem škoda. Jeho dokonalá výroba a kvalitní materiál totiž dovolují, aby se objevoval na stole denně. A to díky vrstvě sklovité glazury, která ho chrání před otlučením, poškrabáním a dalším mechanickým poškozením. A nejen to. Lze ho také mýt v myčce a používat do mikrovlnné trouby.


Vznik cibulového porcelánu však provázel takový malý omyl. V roce 1885 začali noví majitelé bývalé porcelánky v Dubí vyrábět porcelán podle míšenských vzorů, jejichž hlavním motivem byla míšenská jablíčka. Asi už dneska nelze přijít na to, jestli to byla nešikovnost malířů nebo neznalost zdejších lidí, kterým míšenská jablka připomínala obyčejnou cibuli. A tak se v Čechách začalo míšenskému vzoru říkat cibulový. Jméno se ujalo i přesto, že v dekoracích cibule nikdy nebyla a není. Středový vzor cibuláku tvoří květ astry na stonku s poupětem, stonek bambusu a liány vinoucí se kolem pivoňky. To vše je doplněno na okraji talířů ornamentem japonských broskví a právě granátových jablíček. Přitom míšenští malíři, kteří tento vzor v letech 1738 až 1739 vymysleli, se při jeho návrhu zhlédli ve východoasijských, nejspíš v čínských  předlohách.


V hlíně, ze které se cibulový porcelán vyrábí, je zastoupen křemen, bělost mu dodává kaolín a  transparenci živec. Tato hmota se tvaruje a pak projdou talíře, šálky, svícny a další předměty  žárem 1 380 stupňů Celsia. Na vypálený porcelán se ručně maluje dekor. Astry, jablíčka, pivoňky a liány vznikají díky modré kobaltové barvě, která se nanáší na přežehnutý střep. Aby vzor odolal každodennímu používání, povrch porcelánu se ještě glazuje. Po nanesení glazury by rozhodně nikdo nepovažoval talíře ani hrnečky za cibulák - jsou totiž celé bílé. Vypálením ale glazura zprůhlední a květiny a ornament jsou opět viditelné. Díky této průhledné vrstvě glazury může nádobí jak do mikrovlnné trouby, tak do myčky nádobí.

I v dnešní době, kdy jsou běžné plně automatizované výrobní linky, se cibulový porcelán stále vyrábí ze čtyřiceti procent ručně. Proto by  hnidopich nepatrné odchylky na jednotlivých kusech našel. Klamat ale může i zrak. Vzor je sice pro každou nádobu přesně dán, ale na talířích různé velikosti může vypadat jednou hustější, jindy volnější.

Cena cibulového porcelánu patří k těm vyšším. Ale jeho předností je možnost nakupovat ho neustále. Přitom talíře, které mají evidenční číslo 001, jsou v nabídce už celá desetiletí. Proto rozbijete-li talíř ze servisu po babičce, pak přibližně za 200 korun si koupíte ten samý a sada bude mít stále tu stejnou hodnotu. Zatímco jiný porcelán, byť by byl při nákupu levnější, by byl už znehodnocený.



Snaha vybavit si kuchyň cibulovým porcelánem se občas může změnit až ve sběratelskou  vášeň. Ve stejném dekoru se vyrábí už přes 400 užitných nebo ozdobných předmětů, což představuje nejširší sortiment na světě. A každý rok přibývají nové věci.  
Cibulák vždy znamenal synonymum pro kombinaci modré a bílé barvy. To už ale neplatí. Nejen na zakázku si lze pořídit také porcelán se zeleným cibulovým vzorem. Ten se sice dodává hlavně na přání do hotelů, ale základní kusy, jako jsou talíře, šálky nebo mísy, si lze koupit i v podnikových prodejnách.

foto Český porcelán Dubí
Reklama