Přichází víkend, před Mikulášem. Myslím, že je čas, oprášit básničky, které děti budou potřebovat, aby od Mikuláše něco dostaly. Chystáme se v neděli na akci s Mikulášem do střediska volného času. Nejde jen o předávání balíčků. Děti si tam zacvičí, a zatancují s čerty, v andělské dílně si něco pěkného vyrobí, a pak můžou jít s básničkou či písničkou za Mikulášem.
Chci se vrátit, do doby, kdy jsem sice na Ježíška nevěřila, ale na Mikuláše ano. Možná to bylo tím, že toho jsem vždy spatřovala živého stát v předsíni. Možná ta víra v Mikuláše byla v čertech, ti se mi totiž opravdoví zdáli. Na vesnici, ta tradice Mikuláše byla opravdu silná. Tím, že to byla malá vesnička, všichni se znali a co bylo horší, věděli o veškerém zlobení za celý rok. Vůbec mi nešlo do hlavy, že si to pamatují, oni si snad museli dělat poznámky celý rok.
Já se na ty čerty i těšila, za to brácha byl strašpytel. Jak přišel den Mikuláše, zalezl pod postel, a čekal co se bude dít. Byla jsem velká dračice, a ne moc hodná, ale i na čerty toho bylo asi moc. Asi v 7 letech mě jeden z nich strčil do pytle. To ale dělat neměl. Zařvala jsem na něj, ať mě okamžitě pustí, a jelikož se k tomu vůbec neměl, tak jsem ho vší silou i přes ten pytel kousla. A byla jsem na svobodě raz dva. Čert porážku nesl těžce, a já se radovala z toho, že si jen přece sním nadílku, kterou mi Mikuláš donesl. Ovšem háček byl v tom, že mi nic nechtěl dát, když prý ubližuji čertům. Jsem mu diplomaticky vysvětlila, že čert si začal, že kdyby si mě nevšímal a nestrkal do pytle, nic by se mu nestalo.
Dále jsem mu vysvětlila, že ač zlobím, tak jen málo a že každé dítě zlobí a není teda důvod mě nosit do pekla. Po mé přednášce se v místnosti, rozezněl burácející se smích. A já byla naštvaná. Musela jsem na sebe upozornit, taháním za Mikulášův hábit. Mikuláši dostanu za básničku něco nebo mám jít rovnou spát? Nastala další vlna smíchu. Tohle všechno brácha sledoval z pod té postele a myslím, že se moc nebavil na rozdíl od přítomných dospělých.
Z toho co Mikuláš vykoktal přes svůj smích jsem pochopila, ať mu básničku řeknu. Stalo se a já dostala, své vytoužené dobroty. A teď měl přijít na řadu brácha, a ten za boha nechtěl vylézt. Ani se mu nedivím, když mě strkali do pytle, mohlo by se mu přihodit něco podobného. A ten by se z toho nedostal.
Tak jsem znovu přišla za Mikulášem, a ptám se ho, zda mi dá ten bráchův balíček, za jinou básničku, když si pro něj nechce přijít. On se mě zeptal, zda ho bráškovi předám. Já na to, že ne, že básničky říkám já, tak proč bych mu měla něco dát. Ovšem to brášku nazlobilo tak, že vylezl z pod postele, řekl dva verše, sebral z košíku svoji nadílku a už byl zpátky pod postelí. V tu ránu se zase začali opět všichni smát. Asi toho bylo na můj dětský mozeček moc, tak jsem si sebrala svůj balíček a odešla do pokoje mlsat.
Musím říci, že nejsem moc zastánce strašení malých dětí. A u velkých, už to snad nemá ani smyl. Nebo máte jiný názor? Myslím si, že z výchovného hlediska mi měli dát pytel brambor nebo uhlí. Jsem ale ráda, že to moje zlobení, nepovažovali za natolik závažné když jsem dostala vysněnou nadílku.
Ještě přidávám osvědčené básně pro Mikuláše.
Mikuláš
Mikuláši, přijď dnes k nám,
písničku ti zazpívám,
přines prosím trochu dobrot,
můžeš je dát třeba do bot.
Dáváš dárky pro radost,
pro každého máš jich dost.
Mikuláš
Kde se vzal, tu se vzal,
Mikuláš pod okny stál,
v ruce velkou berličku,
na hlavě měl čepičku,
z bílých vousů teplý šál,
takhle, děti, vypadal!
Vrabec v zimě
Bědoval vrabčák na zimu,
škoda, že nemám peřinu!
Zebou mě nohy, studí mě nos,
protože skáču i v zimě bos.
Mik, miku, Mikuláš
Mik, miku, Mikuláš,
přišel s čertem na koláč.
Čerte, čerte chlupatý,
nechej pytel za vraty.
Za to, že jste se tak statečně udala s čertem vám posílám 500 bodů! Jen tak dál na ty rošťáky chlupatý. ;)
Nový komentář
Komentáře
odvážné dítě-no neměl si čert začínat
Strašení se nemá přehánět
Statečná,pěkný
Já taky nejsem zastánce strašení dětí, proto jej ani k nám nepouštíme. Pamatuji si nepěkné příhody z dětství, a nechci, aby tomu tak bylo i u našich dětí. I když to tenkrát a na vesnici bylo jiné, než by tomu třeba tak bylo teď a ve městě....
Jj, s čerty nejsou žerty, mne s mima máma tak strašila,až jsem z nich měla noční můry


Děti jsem nestrašila, když byly malé ale později jsme chodili Mikuláše vyhlížet a ony doteď vzpomínají, jak jsme si na jedné mikulášské vycházce dali u automatu čokoládu a loudali se po náměstí a když jsme se vrátili, manžel nás doma postrašil narychlo udělanou maskou čerta....pro děcka to byl ohromný zážitek, který nic podoného nepřekonalo.
Své děti jsme nikdy čertem nestrašili. Mám odstrašující příklad z dob, kdy byl můj bratr malý. Táta se převlíkl za čerta, vyrobili jsme masku (bylo to začátkem 70. let, takže v obchodech nic takového nebylo) a bratr, když to viděl, tak z toho měl málem smrt. Byl úplně v šoku a i když táta masku okamžitě dal dolů a promluvil na něj, tak to nebylo nic platné. Od té doby žádný Mikuláš nechodil a u svých dětí jsem to neriskovala.
Byla jsem taky jednou drzá na čerta a chtěl mě dát do pytle, bránila jsem se, ten, hrozil řetězem, ani básnička nepomohla, dostala jsem něco, na co jsem byla hodně naštvaná, ač jsem byla celý rok hodná, byla jsem vždy hodně dítě...oškrabiny a uhlí. Tak ať si to strčí na rohy, bl... Oškrabiny jsem dala slepicím a uhlí do sklepa. A se slzami v očích jsem šla spát. Pak jsem nakonec stejně dostala nějakou tu sladkost a ovoce s ořechami. Ale už jsem na to neměla ani chuť. Proto moje děti takhle doma "nestraším", i když jsou o 100% zlobivější než já v jejich věku. To raději zajdeme do nějakého hypermarketu a kdo ví, četík s mikulášem se tam budou určitě hemžit...Ale jsou v pohodě, než ti za mého dětství.
super článek, statečné to dítko
Mě strašně baví, když je potkám na ulici, někdy tam leží i chcíplej čert....
Vzpomínám na prvního Mikuláše mojí dcery. Byly jsme pozváni do práce na besídku a ona jak uviděla Mikuláše se rozbrečela a nebyla k utišení. Bylo to poprvé a naposled, pak už v dalších letech Mikuláši probíhali v pohodě.
pěkná básnička, tu neznám
takto podobně si pamatuji Mikuláše se svými dětmi
čerti jsou potřeba
Bála jsem se čerta i mikuláše a pravidelně zalézala do skříně.
Čertů jsem se bála odmalička.A po letech-už s vlastním dítětem na ruce- hádejte,kdo se bál víc?Malá nápověda:dítě to nebylo.....