Chybí vám pejsek? Můžete pomáhat s venčením v útulku

Čtenářka Vlaďka006 přišla na konci loňského roku o psího kamaráda Ronyho. Našli ho s manželem otráveného. Její příběh jste si již mohly, milé čtenářky v magazínu přečíst. Jaké má pokračování a jak dopadla návštěva útulku pro zvířata, to si přečtěte nyní...

Zajímá vás, co se dozvěděla čtenářka Vlaďka006 při návštěvě útulku, a zda si domů odnesla nějakého nového zvířecího mazlíčka po nešťastném úmrtí pejska Ronyho?

Vlaďčina návštěva útulku

Drahá redakce, milé čtenářky,

krátce před Vánoci jsem vám psala, jak tragicky jsme přišli o našeho milovaného člena rodiny - chodského ovčáka Ronyho. Na Roníka stále myslíme, brečíme, když vidíme pejska, který je Ronymu podobný. Dodnes jsme neviděli jedinou jeho fotku. Stejně jako neplodná žena se otáčí za každým kočárkem s bodáním u srdce, takto jsem se otáčela za každým člověkem, který měl na vodítku psa.
Moc radosti mi nepřidala ani naše Sárka, která na každého pejska mává a křičí: „Dát haf, haf“. A dělá ručičkama prosím, prosím. Přemýšlím, jaké by to bylo mít Ronyho, jak by si se Sárkou vyhráli, jak on miloval děti... Konec nostalgie.
Když jsem se vám s bolestivou událostí svěřila, psaly jste, abych vám určitě dala vědět, až si pořídíme pejska nového.

Rony

Bohužel se policii nepodařilo zjistit, kdo má na svědomí bestiální útok na bezbranné zvíře, a my nemáme odvahu si nového pořídit, aby neskončil stejně jako Rony.
Vždy jsem s kočárkem chodila tak, že jsem pravou rukou držela kočár, levou vodítko a na jeho konci hyperaktivní mazel. Levá ruka mi nějak chřadla a chřadla, začala při procházkách z kočárkem překážet.
Rozhodla jsem se proto navštívit Městský útulek pro opuštěná zvířátka v Děčíně. Podívat se, jak tam pejskové bydlí, a vyzpovídat pracovníky útulku (Radek promine, že jeho zaměstnancům fušuju do řemesla :)). Do útulku jsem jela pouze se Sárou. Manžel zůstal doma, neboť se obával, že budu přemlouvat, abychom si alespoň jednoho pejska vzali, a když uvidí rozzářená očka naší dcerky, tak nátlaku Amazonek neodolá.

Měla jsem malinko strach, že uslyším hrozné příběhy o týraných pejscích, o tom, jak je práce v útulku namáhavá, stresující, strašná, uvidím zamračené, ustarané obličeje, dozvím se o tom, že pejskové v útulku zůstávají x let a často v útulku i zemřou.

Hned na dveřích nás uvítal milý nápis: „Dej mi domov a já ti dám své srdce a duši.“

Chviličku jsem přešlapovala u dveří a přemýšlela, zda jít, nebo zda to otočit. Všimla si nás velmi příjemná slečna, která nám přivedla na rozhovor sympatického mladého muže, pana Jaroslava Káchu. Pan Kácha nám povyprávěl o tom, jak to v útulku chodí, sdělil nejdůležitější statistiky, poradil, jak si správně vybrat pejska z útulku a jak o něj pečovat.

Dozvěděli jsme se, že útulek zachraňuje nejen pejsky a kočičky, ale i ostatní zvířátka. Například zaměstnanci útulku zachraňovali koně, kozy, želvičky nádherné a mnoho dalších zvířat.

Ještě chvilku vás budu napínat, zda jsme si pejska vzali, nebo ne. Předtím vám sdělím, dle mě spoustu zajímavých informací, které nám pan Jaroslav Kácha předal.

Útulek nemá žádná konkrétní pravidla pro přijetí zvířete.
Do útulku se zvířata dostanou buď odchytem městské policie, policie ČR, či zvíře odchytí vyškolený zaměstnanec útulku. Někdy zvířata donesou občané, to jsou většinou odložená štěňata či jiní klidní nalezenci. Někdy se stane, že zvíře donese sám majitel. Do útulku se dostávají rovněž zvířata zabavená Krajskou veterinární správou.
Jeden čas se psi od majitelů nepřijímali, protože kapacita útulku už byla plná. V jednom kotci byli třeba dva, tři psi. Nyní jsou některé kotce prázdné!

Se Sárkou jsme přišly zrovna v době veřejného venčení pejsků. Kotce zely prázdnotou. Od útulku si mohou lidé půjčit psa a vyvenčit ho. Je to ideální pro lidi, kteří psa z nějakého důvodu mít nemohou, ale stýská se jim po hlazení psího kožíšku. Tak si přijdou do útulku pejska půjčit. Zaměstnancům útulku alespoň malinko ubude práce. Ne však každý pejsek může na veřejné venčení jít. Někteří jsou agresivní, mají něco zlého za sebou a pracovníci útulku nerisknou takového pejska vyslat na procházku. Je důležité odhadnout vhodnost pejska pro venčitele. Venčit chodí i děti ve věku 10–15 let. Musí se pro ně vybrat pejsek, kterého zvládnou. Který se jim nevysmekne z vodítka, nestrhne je, kterého zkrátka ukočíruje i dítě. Dospělí zájemci o venčení si připraví občanský průkaz a děti a mladiství podepsanou a vyplněnou přihlášku od rodičů, která je k dispozici na webu útulku.

Občas se stane, že adoptovaného pejska majitel vrátí. Je to asi 1 % ze všech případů adopce. Takto vrácené zvíře si může ještě na novou adoptivní rodinu zvyknout. Chce to však hodně trpělivosti, lásky a péče.
Jednou až dvakrát za dva roky se stane, že pracovníci útulku musejí adoptované zvíře odebrat a zvíře putuje zpět do útulku. Může se tak stát z důvodu týrání či nevhodných podmínek pro život pejska.

Než si člověk pořídí pejska z útulku, měl by mít v hlavě srovnané své nároky.
Prvně si uvědomit, kde pejska bude mít. Zda na zahradě, u domku, v bytě. Zda bude pejsek s jinými pejsky či zvířaty, zda má rodina děti nebo zda se často s dětmi stýká (například prarodiče si berou na prázdniny vnoučata).
Musí mít dostatek finanční prostředků na krmení, ošetřování, pravidelné očkování, péči o srst a případné zdravotní problémy.
Musí si uvědomit, že zvíře si prošlo něčím ošklivým, bylo týráno, opustil jej páníček, atp. Takové zvíře potřebuje zvláštní péči a nezvykne si na nové prostředí ze dne na den. Novým návykům se také nenaučí hned. Ze stresu například může ničit vybavení bytu. Takový zlozvyk odnaučit může trvat i měsíce. Proto musí mít člověk dostatek trpělivosti a času, aby se zvířeti mohl věnovat a pomohl najít pejskovi ztracenou rovnováhu.

Když už vím, co konkrétně potřebuji, své potřeby sdělím zaměstnanci útulku. Pracovník útulku je nejlepší rádce pro výběr zvířete. Se psy je dost často, zná jejich povahu, někdy ví, čím si pes prošel, proto je to nejlepší osoba, která může zájemci o adopci poradit.
Bohužel ani zaměstnanec útulku nemůže vědět vše, a ani nedokáže odhadnout, jak v kterých situacích se pes bude konkrétně chovat. Útulek nemá k dispozici podmínky na ozkoušení nejrůznějších povahových charakteristik psů. Jedná se například o vztah k malým dětem.

A protože mě fušování do řemesla ještě nepřestalo bavit, vyzvídala jsem dále, jaké to je být zaměstnancem útulku.

Být zaměstnancem útulku má svou kladnou i zápornou stránku. Na jedné straně je ta hezká práce se zvířaty. Na druhé je to hodně psychicky i fyzicky náročná práce. Je to poslání. Rozhodně to nemůže dělat každý. Je zapotřebí velké lásky a citu ke zvířatům a také spousta trpělivosti. Leckdy se do útulku dostanou otřesné případy týrání, psi tu umírají. Je to opravdu jen pro lidi, kteří tuto práci skutečně chtějí dělat.
Co se týče fyzické náročnosti, dostanou se sem i velice agresivní psi, jsou to rizikoví psi. Hrozí riziko, že pracovníka napadnou. V rámci pudu sebezáchovy mohou pracovníka i zabít.
Pracovníci připravují pejsky na veterinární ošetření, během ošetření asistují, ne všichni psi ošetření snášejí dobře. Může se stát, že pracovníka pes pokouše.

Po rozhovoru jsme se vydaly nasbírat ještě fotomateriály. Sárce hned padl do oka kříženec středního vzrůstu Ben, čtyři krásná štěňátka kříženců německého ovčáka. Mně se líbili všichni pejsci.
Už jsme se Sárkou při odchodu braly za kliku, když se příjemná slečna, která nás kotci provázela, zmínila, že mají ještě koťátka. Nemohla jsem odmítnout a šly jsme se podívat i na koťátka. Byla moc krásná. Zatím stále u kočičí maminky v kotci. Přejeme všem zvířátkům, aby jejich pobyt v útulku byl co nejkratší a brzy se je podařilo umístit do milující rodiny.

My jsme si žádné zvířátko domů nepřinesly, ale rozhodla jsem se, že se budeme účastnit veřejného venčení.

Vaše,
Vlaďka006

Kam dál?

Přečtěte si smutný příběh, ve kterém čtenářka Vlaďka006 nalezla a záhy ztratila psího přítele...

• Příběh o jednom psím čumáčku a krutosti člověka