Radka je dvanáct let vdaná a na veřejnost působí, že má bezproblémové manželství. Svým způsobem tomu tak je. S manželem Michalem mají dva zdravé kluky, všichni jsou finančně dobře zajištění, každým rokem jezdí na luxusní dovolenou, ale přece není všechno tak růžové, jak se na první pohled zdá. V jejím manželství chybí city.

Příběh Radky

Vdávala jsem se z lásky a také už z rozumu. Bylo mi 28 let, za sebou jsem měla studium Vysoké školy ekonomické, čtyři roky praxe v zaměstnání a jednu vážnou známost. Bývalý přítel byl však taková koule na noze, věčně bez peněz, nedokázal si sehnat žádnou pořádnou práci a de facto jsem ho po celou dobu naší známosti živila i šatila.
Pak jsem potkala Michala. Dobře situovaného, o dva roky staršího, svobodného muže, který snad už od narození věděl, co od života chce. Netřít bídu s nouzí, mít šťastný a spokojený život, založit rodinu, které by poskytl to nejlepší zázemí.
Muž snů, která by ho nechtěla, až na to, že jsem si po čase uvědomila, že to není ani tak muž, ale stroj. Kalkulačka, která s přesností na minutu počítá i to, kdy usednout k obědu a kdy sáhnout na svoji ženu.

První roky manželství jsem se cítila jako v ráji. Každou chvíli mi Michal přinesl nějaký dárek, do toho luxusní dovolené, nový dům, těsně po sobě se nám narodili dva krásní, zdraví kluci. Byla jsem šťastná a přes tyto růžové brýle jsem si ani nepovšimla, že dárky mi manžel sice dával, ale způsobem, že je bezeslova položil na stůl, že na dovolenou si kromě mě a našich synů bral i práci, která byla vždy na prvním místě, že v domě tráví většinu svého volného času zalezlý v pracovně a že naši dva synové jsou asi jediný důkaz toho, že jsme spolu kdysi žili i intimně.

Manžel se mě přestal úplně dotýkat. Když k němu přijdu a chci ho pohladit, tak se jen ošije a uhne, když se k němu chci jen tak přitulit, tak mi řekne, co blbnu, že má moc práce, ať to nechám na večer.
Jenže naše večery jsou stejně chladné, a když už přijde jednou za čas na sex, je to jen takové šup šup, bez jakékoliv předehry či dohry.

Myslím si, že dvanáct let manželství není zase tak moc, abychom se už přestali vzájemně dotýkat a přestali spolu intimně žít. Přijde mi, že Michal to k životu vůbec nepotřebuje.
Když jsem se ho nedávno rovnou zeptala, proč spolu skoro vůbec nespíme, proč mu vadí moje doteky, jestli se mu třeba už nelíbím, tak mi jen odfrkl, že moje starosti by chtěl mít.
Jinou ženu nemá, tím jsem si stoprocentně jistá, to bych poznala.
Pořád jen pracuje a myslím, že místo ženy mu stačí obejmout notebook.

Nedávno jsem to probírala se svojí nejlepší kamarádkou a ta mi řekla, že někteří muži to tak prostě mají, nepotřebují neustálé poťapkávání a sex nahrazují dárky a drahými dovolenými. Ona to má přesně naopak. Ten její ji nedá pokoj, ale nemá ani polovinu toho, co mám já a naši kluci.
Někdy bych ale ráda vyměnila její dvoupokojový byt a dovolenou v Horní Dolní za to, kdyby se mě manžel dotknul, jen tak zničehonic mě objal a pomilovali jsme se. Už mě nebaví být pořád iniciátorkou a ještě s žádnými úspěchy. Je to ponižující. Manžel je takový studený psí čumák, a jestli to tak půjde dál, asi budu muset hledat útěchu v jiné náruči. Tak stará přece ještě nejsem.

Pozn. red.: Jména v příběhu byly pozměněna

Přečtěte si také:

Reklama