S atletikou jste začínala později, než bývá zvykem…
Ano, asi v patnácti letech v deváté třídě, jinak trénují mnohem mladší děti. Ale když to někdo dělá odmala, tak většinou v osmnácti skončí a dál nepokračuje. Já to mám naopak, začala jsem v patnácti, ale dělám to doteď. Byla jsem hodně pozadu v technikách, musela jsem se hodně věcí doučit, ale všechno jsem dohnala.

Co se vám stalo s levou rukou?
Část mi prostě chybí. Narodila jsem se tak.

To je asi lepší varianta, než když člověk o ruku přijde v průběhu života.
Myslím, že ano. Všechno jsem se učila už bez ruky. Zavázat si tkaničky, udělat si culík. Třeba u kamarádů vidím, že když si zlomí ruku, tak najednou nevědí, co si počít a jak si vystačit jen s jednou.

Brala jste to od začátku jako svou součást, nebo jste se s tím musela vyrovnávat?
Určitě jsem třeba na základní škole nosila delší rukávy, aby to nebylo tak vidět, ale teď jsem s tím úplně srovnaná. Občas někdo divně kouká, zvlášť děti, ale už to nevnímám.

Jak se vám běhá s protézou?
Trochu mě přetáčí, ale jinak mi nevadí. Dá se běhat i bez ní, ale já to nedělám. Je to něco jiného, člověku se posune těžiště a byla by to komplikace i při startu. Ale některé závodnice bez ní běhají nebo mají jen takovou tyčku, aby mohly odstartovat.

Co váha v porovnání s klasickou rukou?
Tuhle otázku řeším docela často. Všichni říkají, že je těžká, ale mně to nepřijde.

Co v běžném životě. Nosíte ji nebo ji spíš necháváte doma?
Spíš ji nosím, protože si tím můžu věci třeba přidržet, ale v létě se to moc nedá. Je vedro, protéza klouže a nedrží.

Do jaké míry vám nahradí ruku?
Je to hlavně estetická záležitost, můžu si sice něco přidržet, ale jinak se s ní manipulovat nedá a někdy mi i překáží.

Dnes už se vyrábějí nejrůznější robotické ruce.
To sice ano, ale ty nehradí pojišťovna a jsou hodně drahé. Navíc ani nevím, jestli bych něco takového chtěla. Viděla jsem rozhovor s klukem s bionickou rukou a říkal, že mu trvalo rok, než se ji vůbec naučil používat.

Musíte se o protézu nějak starat?
Měla by se třeba čistit, ale kolikrát to ani nejde. Když se člověk čmárne propiskou, tak už to na ní zůstane navždycky.

Při jakých činnostech vám chybí ruka?
Tím, že nevím, jaké to je mít obě ruce, tak ani nevím, ale něco se samozřejmě najde. Třeba v posilovně se nemůžu při tréninku věšet za ruce jako ostatní. Jinak se obsloužím i jednou rukou. Plánuju i řidičák, i když budu asi potřebovat automat.

Ostatní se věší za ruce?
Ano, trénuju i závodím se zdravými sportovci za Slavii pod Českým atletickým svazem. Až v roce 2013 jsem začala závodit i za hendikepované.

V těm se vám daří víc, že?
Ano, mezi zdravými jsem kolem průměru. Mezi hendikepovanými se mi loni v létě podařilo získat dvě medaile na Mistrovství Evropy. Teď je mým cílem dostat se na paralympiádu.

Jak je na tom oblast postižených sportovců, co se týče konkurence?
Tím, že trénuju se zdravými, tak s nimi moc nepřicházím do kontaktu, ale snažím se konkurenci aspoň trochu sledovat na Instagramu. Vídáme se až na závodech, ale je to docela nabité. Obzvlášť moje kategorie, je to totiž ještě rozdělené podle druhu postižení na nohy, ruce, dětské obrny apod.

Dokázala byste se uživit jako profesionální sportovkyně?
Ne, nemáme to jako zdravá reprezentace, nejsou moc peníze, jsme trochu upozadění. Uživí se tím maximálně extrémně dobří lidé s medailemi z paralympiády a těch je málo.

Čím to podle vás je?
Olympiáda zdravých je sledovanější, já sama se na ni koukám a paralympiádu zapínám, jen když startuje někdo, koho znám.

Kdy se dozvíte, jestli pojedete na paralympiádu do Tokia?
Buď teď po mistrovství, nebo v březnu, kdy se uzavírají celkové nominace.

O Tereze Jakschové:

Tereza Jakschová je česká paraatletka, která se věnuje sprintu. Běhá 100 a 200 metrů a přitom jí chybí dolní část levé ruky. Závodí se zdravými i hendikepovanými. Jejím největším úspěchem je stříbrná medaile z běhu na 100 m a bronzová z běhu na 200 metrů v rámci mistrovství Evropy hendikepovaných atletů v Berlíně v roce 2018. V roce 2016 Terezu vyhlásili jako nejlepší českou juniorskou hednikepovanou sportovkyni. 

Foto: Adéla Kolínová, Denisa Kisialová, Vojtěch Pavlík

Čtěte také:

Reklama