Tohle téma mě vždycky pobaví. Jakmile přijde na řeč na cukrovinky, každému se okamžitě vybaví vzpomínky na dětství. V mém to byla „mejdlíčka“, Planetky, pendreky, šumáky, Lesněnky, Roxanky, Sisinky a mohla bych jmenovat do aleluja.
Ano, uznávám, že je to pravěk, hlavně co se cen týče. Některé položky byly dokonce halířové, a to už mnohé z vás možná ani nepamatujete. Když o svých mlsacích zážitcích z dětství vyprávím svým dcerám, pozoruji zděšené obličeje. „Fuj, vy jste jedli mejdlo?“ Pravda, nijak zvlášť mi to nechutnalo ani tenkrát, ale stálo jen pár halířů a člověk to nesnědl zas tak rychle. Právě pro tu mýdlovou konzistenci a podivně umělou chuť.
Zatímco mejdlíčka a mé nejmilejší pastelově barevné bonbony z hroznového cukru zvané Planetky už dávno odnesl čas, některé cukrovinky přežily dodnes. Ale co si budeme povídat, už to není, co bývalo. To říkám se vší vážností, ač jsou mi podobné vzdechy po minulosti proti mysli.
Třeba takový sojový suk. Dřív byl menší, podstatně tvrdší a chutnal víc po kokosu. Dnes je sice větší, ale tím končí jeho klady. Konzistence blátivá, chuť přeslazená. Přesto si ho kupuji, když mě honí mlsná. Stejně jako si raději koupím Míšu, „maroženoje“ nebo eskymo než barevné zmrzliny, které jsou teď IN.
Ale dětské chutě nejsou jenom o sladkostech. Chutě se prostě mění, a někdy se úplně „přepólují“. Co jsem z duše nesnášela, a jedla s obrovským odporem a sebezapřením, dnes jím s oblibou. Třeba játra, luštěniny, špenát nebo zeleninu.
- Máte také nějaké chuťové prazážitky z dětství, milé ženy-in?
- Na jakou cukrovinku nejraději vzpomínáte? Vyrábí se dodnes? Jak vám chutná? Pamatujete si, kolik stála?
- Dokážete si vzpomenout na nějakou podivnost, které by se dnes děti smály?
- Co jste nejraději mlsala jako malá. Změnily se vám chutě? Jíte ráda, co jste dříve nesnášela, nebo naopak?
- Máte nějakou příhodu?
- Co mlsají teď vaše děti? Zajímají se o to, co bylo ve vašem dětství k dostání a kolik to stálo?
Napište nám na adresu: redakce@zena-in.cz
Napište a získejte tři balení výborné kávy CARTE NOIRE
Nový komentář
Komentáře
mejdlíčka měly rády sestry, já osobně jsem milovala pomerančové sušenky s černouškem, manžel zase "špalek" nebo ten příšerný žlutý váleček :) strejda jedině čaj s vitacitem, otec zase bez šumáku ani rána:)
Já jsem jako dítě křoupala kávová zrnka...
Moc mi chutnalo mejdlíčko a fialky, to byly pochoutky mámina dětství, ale po revoluci to tady kdosi oživil a nějaký čas to tu bylo k dostání... Ale teď už ani nevím, jestli se to prodává, možná na poutích...
Roksová lízátka, velká jako dětská dlaň..Uprostřed krásný barevný obrázek, záhadně průsvitný :-) Otevřít pusu tak, aby tato plácačka se vešla dovnitř, bylo možno až po dlouuuhém blízání..
Na sváču po koupání v rybníku (ano, plavili v něm i koně; běžně na něm byly husy; na mělčině se vyhřívali kapři; v bahně jsme nohama hledali škeble; házeli jsme po sobě bahnem a velkými chomáči vodních rostlin....) jsme si chodili do Jednoty pro eskymo, ledňáčka a hlavně ovocnou jablečnou přesnídávku za 1,80 Kčs. Byla v plechovce a prodávala se s malinkatým otevírákem. Kdo dokázal udělat s ním aspoň malou díru, mohl tu dobrůtku vypít...
Jo mejdlíčka - bylo jich pět obdélníčků v tabulce a celá tabulka stála jednu korunu, takže je prodávali i po jednom za dvacetník. Byly různé chutě. Když se v devadesátejch létech objevily na trhu, hned jsem je koupila, cena už byla někde jinde a ta chuť taky i když bylo inzerováno, že je vyrobeno podle starých receptur. Holt chutě se změnily a divila jsem se, jak mi mohlo něco takového tak strašně chutnat. Nemluvím o ostatních dobrotách, které tu byly vyjmenovány. Ale tak to holt chodí. Když jsem byla malá a chodila s tetou do cirkusu, tak jsem byla unešena nad tou velkou arénou. Když jsem šla s vnučkou na Letnou před léty do cirkusu, tak jsem zírala, jaké jsem to kdysi měla oči. Nedávno teta na Slovensku vzpomínala, když byla ještě dítě, jak si kupovala para ořechy - byly ve slupce a těžko se rozbíjely, ale za to když se člověk dostal k jádru, tak to byla pochoutka. Chtěla jsem ji udělat radost a tak jsem ji přivezla para ořechy už sice vyloupané, ale se zlou jsem se potázala. Tak maličké v životě neviděla, za jejího mladí byly jako pěsti. No tak to holt chodí.
řinka — #34 a ještě nám eskymo donesli až k sedadlu
mejdlicko,jsem v zivote nejedla-ale moje mamka s babickou ho jedli a chutnal jim .ja si vzpominam ta vitacit lipo obcas kokosovy suk
Hezký večer
, jo, vitacit,taky jsme lízali
Já si sama vařila ovocnou zmrzlinu.
Já jsem měla nejraději šuměnku a vitacit, jen tak nasypat do ruky a slíznout
Taky vzpomínám na kokosový suk nebo sojový,mýdlo,eskymo,lipo.
Do mě by dřív nedostali rajče. A dnes ho miluju.
Jindriska8 — #29 Pravda
1Kčs kino,2Kčs mlsky a plné kapsy.To byla v kině mlsanda.
Já u prarodičů vždycky jedla ze psí misky nebo jsem musela svůj talíř mít na zemi vedle ní. Milovala jsem svého psa, tak jsem musela být jako on
.
Velmi ráda jsem měla šumák z pytlíku,který se rozdělával do vody,ale já jsem ho lízala ,také mýdlíčka pamatuji a ráda jsem je mlsala.Obyčejné eskymo nebo jahodová dřeň byla úžasná,opravdu voněla po jahodách.Pendrekové bonbony byly výborné i když dnes jsou též k dostání,ale mnohem jsou dražší.Když byli děti malé a vykládala jsem jim jak jsme jedli mýdlíčka,hrozně se tomu divili,ale chutnali nám všem malým dětem a bylo možné si vybrat i barvičku.Ráda na to vzpomínám,jak jsme si s kamarády měnili barvy.
No ano,My jsme jedli mejdlo
a dobrý
Mejdlo,pendrek a šumáky,to nám při nedělním odpoledním kině moc chutnalo.
Trefa:mejdlicko,stalo cele 1kc.sojovy suk,i kdyz dneska je take ale bylo ohodne lepsi.spenat dneska miluju.
tak mejdlíčka jsem nezažila a protože jsem neměla ráda čokoládu na nanuku,tak mi víc chutnala ovocná dřeň, bývala jahodová nebo jablečná a byla v takových kostkách s bílým víčkem a když jsme to snědli,tak jsme kostku používali třeba na šitíčko do školy v přírodě. A milovala jsem lékorky, arašídy v cukru a šumavské jahůdky. Myslím, že se všechny tyto bonbony vyrábí i teď,ale jsou asi 6x dražší a už ne tak dobré.
Mejdlíčka jsem neměla ráda. U nás se jim říkalo "kačení mydlo". Milovala jsem Eskymo za padesátník. Bylo dost vodové, ale ta čokoláda na něm byla skvělá. A taky vodovou jahodovou zmrzlinu, kopeček za padesátník, smetanová za 70 mi nechutnala. A co taková mražená jahodová dřeň
. Ta byla tuším za dvě koruny, ale podělili jsme se všichni tři. Z poutí mi vozívali "růženec", bylo to něco jako Lipo s dírkou uprostřed a navlečené na niti. Nosili jsme to na krku a odkusovali. Dnes bych šílela, že je to nehygienické, ale nevzpomínám si, že bychom z toho měli nějaké zdravotní problémy.