Jsem asi šťastný člověk, ne vždy v životě se mně vše povedlo, ale mám zatím štěstí a všechny nástrahy života zvládám... Měla jsem krásné dětství v malém lázeňském městečku, kde jsem vyrostla, uprostřed široké rodiny, babičky, dědy, bratranců a kamarádů, spolužáků a považuji si to hlavně proto, že jsem byla jedináček... Přála jsem si proto velkou rodinu, vdala jsem se do veliké rodiny a sama přivedla na svět 3 děti, nejstarší je syn a pak dvojčata - holka a kluk. Byla to opravdu pro mne velká výhra!!!

Ale život nepřináší jen radosti, takže po čase rozvod a začít žít život s dětmi podle svých představ, něco se zdařilo, něco méně, ale myslím si,  že jsem dokázala poprat se s všedním životem, děti vyrostly, změnila se doba, ale měla jsem stále práci, a i když trošku pochroumané zdravíčko, díky gynekologickým problémům i nějaké operace, běžný život šel, jak měl...

Ale největší životní výhra mě teprve měla potkat, aniž jsem po nějaké toužila... Před 8 lety jsem si nahmatala bulku na pravém prsu, absolvovala jsem mamografické vyšetření, ale dle lékařky se jednalo o fibroadenom,  tukový útvar, který nevadí. Ale jelikož jsem typ, který má rád ve všem jasno, a ta boulička mne rozčilovala, tak jsem na následné kontrole u paní doktorky požádala o chirurgické odstranění. Nebudu se tu rozepisovat o tom, co následovalo, zabralo by to mnoho místa, ale stručně, nejednalo se o fibroadenom, byl to nádor, měla jsem už i napadené uzliny v podpaží a podstoupila jsem postupně 3 operační zákroky (naštěstí prso bylo zachováno), chemoterapii, ozařování, pak ještě další gynekologické operace, brala jsem spoustu let léky a byla jsem také plně invalidní...

Dnes je to již vše v pohodě, léky neberu, chodívám pravidelně na kontroly, o plný invalidní důchod jsem přišla, zůstal mi jen částečný, byla jsem dlouhodobě nezaměstnaná, ale i to se časem změnilo, mám skvělou práci a tak život opravdu jde tak, jak má... Byla to má další velká výhra, určitě zatím největší...!!!

Také jsem babička, narodila se mi  vnučka, je to krásné, zdravé dítě, má 2 a půl roku a jsem na ni pyšná a v její společnosti velmi št'astná...!!!

Protože však život není jednoduchý, tak jsem si letos v červnu zlomila kotník, a to hned na třikrát, lékař se rozhodl pro klasickou konzervativní léčbu, a to sádru, celé léto se sádrou, celý podzim jsem se snažila to rozběhat, no a nepovedlo se. Kotník nesrostl tak, jak měl, a před měsícem jsem musela na operaci, mám tam šroub a drát... Do Vánoc se na tu nohu nepostavím... A tak jsem vděčná za internet, e-maily od kamarádů, povídání na ICQ, za Ženu-in...

Někde mám asi napsáno, že musím být stále ve střehu, že nic v životě nedostanu jen tak, že za vše se platí... Já to vím, a nebojím se toho, takže jsem moc št'astná za všechny ty mé životní výhry a opravdu si vážím každého dne, do kterého se probudím, i když první, co u postele vidím už 5 měsíců, jsou francouzské hole.

Přeji také všem na světě chuť žít a vítězit...!!!    
Zdravím  Aloren

Milá a statečná Aloren,
děkujeme za krásná slova a posíláme 500 bodů do VVS


Reklama