Nemoci, tak to je kapitola sama za sebe. Jsou případy, kdy rakovina plic skolí zavilého nekuřáka, zatímco kuřák se dožije požehnaného věku, aniž by měl nějaké vážnější problémy. O lecčems totiž rozhodují geny, a ty nelze obejít.
A co chudoba? Hm, tak to je slovo do pranice. Spousta lidí bude nejspíš tvrdit, že to není jejich vina, když přišli o práci. Že se stali obětí nešťastné souhry náhod, protože zrovna u nich se propouštělo a někdo to být musel. Znám lidi, kteří si byli svým místem natolik jistí, že by nikdy nepřipustili jakékoli pochybnosti.
Mně se to stát nemůže. Tak to by nejspíš řekli, kdyby viděli v televizi reportáž o těch, co jim osud přestal přát. Avšak jen do té doby, dokud by je to nepostihlo samo.
„Dělala jsem na personálním útvaru, rozhodovala jsem de facto o lidech, a pak se najednou stalo, že jsem sama o práci přišla,“ tak to jsou zkušenosti pětačtyřicetileté ženy, která ještě vloni v prosinci pracovala ve velké firmě. „Jenže na ústředí se rozhodli, že veškerou agendu od nového roku převezmou k sobě, a tak jsem byla najednou bez místa. Se dvěma dospívajícími syny a s manželem, kterého dva roky předtím postihla vážná mozková mrtvice, takže se do práce už nikdy nevrátil. Stalo se to v době, kdy jsme spláceli půjčku na dům. Nevěřila jsem tomu, že by se na naši rodinu sneslo tolik smůly najednou. 
Ano, asi je dobré myslet na zadní kolečka, spořit a být připravený na to, že se může stát opravdu cokoli. Ale vsadím se, že kdyby tato žena v době, kdy s manželem cestovali po světě, radovali se z baráčku a byli naprosto v pohodě, začala předvídat problémy, které se na ni sesypaly, tak by ji všichni měli za škarohlída. Určitě by jí vyčetli, že nemyslí pozitivně.
Asi je dobré mít třeba nějakou rezervu, ale ne na všechno se člověk v životě může připravit. A tak mne napadá: v jaké souvislosti si říkáte ono známé: Mně se to stát nemůže?
Nový komentář
Komentáře
Landriel: Máš pravdu, nějaká nečekaná věc dokáže pěkně převrátit rodinný rozpočet.
Landriel: presne tak, stat se to muze kdykoliv, ale je treba si to zase tak moc nepripoustet, mam pocit, že tim to clovek jeste spise privolava. Ale nemam na mysli nemit pojistky nebo rezervy, to samozrejme ano.
Bohužel se to může stát opravdu každému a asi je potřeba s tím od začátku nějak počítat, když to jde, uložit si něco do rezervy nebo se aspoň minimálně pojistit. Nám tohle hrozí každou chvíli, vlastně nevíme dne ani hodiny, kdykoliv může
přijít o práci, jako se nám to stalo před rokem. Dva měsíce jsme žili jen tak tak, a to nemáme žádné velké náklady, jenom malé dítě.
Kdykoli se totiž můžou okolnosti otočit proti nám a my už nic nezmůžeme....
Člověk si nemůže být nikdy jistý tím, co ho kdy a kde potká a jak jednou dopadne.
Stát se určitě může každému.
No, není to veselé téma. 53.babicka: To musíš mít sakra malý důchod, vlastní "domek" beru jako jednu z nejlevnějších forem bydlení (možná se mýlím, ale nevím nevím). Já jsem měl štěstí, bídnou etapu jsem přežil tak tak, z ruky do huby a paradoxně jsem právě skončil na "baráku". Byty, to jsou divné instituce (taky záleží na lokalitě)
Stát se rozhodně může cokoli a člověk by s tím čímkoli měl počítat - je jedno,jestli tak, že má našetříno, nebo tak, že holt ví, že když na splátku hypotéky mít nebude, tak holt barák prodá nebo to prostě nějak bude muset vyřešit. Nejhorší podle mýho je, když si člověk nepřipouští, že nezvládá. Pokud mám informace, tak banky jsou u hypoték na bydlení docela přístupný změnám, který mají svůj důvod - člověk bez své viny přišel o práci, o partnera, onemocněl - dá se to řešit. Ale musí se to řešit dřív, než máte dluh - hned přijít a jednat, ne hrát mrtvýho brouka a doufat, že si nevšimnou. Všimnou, ale všimnou ...
Babička : Nechci ti šahat do svědomí, ale když nemáte na barák, proč ho neprodáte a nejdete do menšího? Kupte malý byt do vlastnictví, budete mít pár korun k dobru a ještě s největší pravděpodobností ušetříte i na běžných nákladech (nepředpokládám, že byste měli pididomeček s dobře udělanou izolací, spíš bych tě tipovala na docela velkou "novostavbu" z doby totáče).
Buď na svůj styl života máš a pak si ho v klidu žij, nebo nemáš a pak to řeš, ale ne tím, že budeš ostatní kolem sebe obviňovat. Kdysi jsem o tom vedle debatu s babičkou - bydlela v krásným 3+1 (měsíčně jí to už před sedmi lety s poplatky vyšlo na pět tisíc), vyšla jen proto, že měla vysoký důchod po dědovi,ale nikdy si nestěžovala - sama přiznala,že až na to mít nebude, tak půjde do menšího. A druhá babička takhle žije - z velkýho baráku šla nejprv (ještě před revolucí) do menšího baráku, pak do řadovky, pak do 2+1, pak do 1+1 a dneska je spokojená v domě s pečovatelskou službou (nikdy si na peníze nestěžuje a přitom má důchod asi 6 tisíc, prostě se svým příjmům přizpůsobila).
Já jsem z těch, kteří raději počítají s tou horší variantou a nechám se raději příjemně překvapit. Když cítím, že se bude v podniku propouštět, raději se snažím hledat nové zaměstníní a odejít dříve (dokud je o mě někde zájem) než být propuštěná a pak teprve obíhat nové potencionální zaměstnavatele. Už jsem to tak udělala 2x a vždycky jsem si ještě polepšila. Nemám nijak moc našetřeno, ale tak 6 měsíců by se z toho žít dalo (až by zkončila podpora).
To se opravdu muze stat kazdemu, znam dost pripadu, kdy lide byli milionari a ted namaji vubec nic, moc spekulovali, nebo se stane havarie, nemoc, clovek tomu nikdy nezabrani, jiste jsou pojistky ,duchody.....ale jestly to pak staci k zivotu je jina vec
Je pravda, že důchodci mají málo,ale 1 boty jim vydrží na dlouho.Ale dětem stále roste noha a kolik se jich musí koupit do roka i oblečení nevydrží.Alespoň, že máme ty Vietnamce a Sekáče, jinak si neumím představit jak by jsme s dětma živořili.
Hmm, je to drsný. Já beru asi 11.000,- čistýho a byt s poplatkama mě stojí skoro 10.000,- Naštěstí vlastním byt v jiném městě, takže v něm bydlí nějací studenti a z toho mám ještě 3.000,-. Je to ale jenom na jídlo, nějak si nedovedu představit, že bych si měla koupit třeba boty nebo bundu
Živím tři kočky, což stojí aspoň 1.000,- za měsíc. Navíc jsem byla zvyklá na trojnásobný příjem, cestou z práce jsem klíďo utratila tisícovku za blbosti a kočky měly pořád luxusní život. To se změnilo celkem zčista jasna, takže jsem měla sotva dva měsíce na to, abych začala aspoň trochu šetřit. Samozřejmě jsem předtím xkrát přemýšlela, co bude, až o tenhle příjem přijdu, ale stejně jsem se nikdy nepřinutila ušetřit jedinou korunu. Když jsem vydělávala 30.000,-, byla jsem na tom na konci měsíce stejně, jako když teď mám těch 11.000,- a myslím, že kdybych vydělávala třeba sto litrů, stejně bych vyšla taktak 
Přítel bude ještě 8 měsíců na vojně a pak si snad budu moct koupit ty boty 
Taky nemám pocit, že důchodci se mají nejhůř, protože osobně neznám důchodce, který by bydlel za tržní nájem. U nás v domě je důchodců většina a za stejný byt jako můj, platí zhruba 1000,- nájem, tj. dohromady tak necelý tři tisíce. A můj plat není o sedm tisíc vyšší než jejich důchod. A znám spoustu lidí, kteří berou ještě míň a to mají i vysokou školu.
Marina -Tak tak ;)
Já si právě říkám mně se to stát může, protože mám všechno na splátky, ale kdybych do toho nešla nikdy nic mít nebudu.
Ariadna: Já tam také někdy nakupuji, převážně ponožky z Lonky, to je náš výrobek, a vyjde levněji než např. u Bati, ale jinak věci samá umělina..jo a ještě ponožky na aerobik, ale ty už zdražili.
Bella: Fakt nevíš co je 39,- = obchod, kde je teoreticky vše za 39,-kč. U nás ve městě je jich ted spousta. Něco jako vietnamci, levné věci na chvilku.
Mili: Jo to si pamatuji i jsem něco podobného četla už několikrát. Proto když někdo ohrnuje nos nad bezdomovci, snažím se vysvětlovat, že není bezdomovec jako bezdomovec.
Bella: vše za 39 korun
stát se může všechno,ale lidi by si měli hlavně pomáhat. Člověk spoustu věcí nevidí a vidět nechce, třeba když tu ve velkém propouštěla jedna firma a lidé co tam několik měsíců nedostali zaplaceno a já viděla občas souseda,který tajně chodil jakoby do práce aby doma ženě a dětem nemusel dělat starosti a přitom byl už bledý z toho jak špatně a málo jedl, za co, když vyplata nechodí,že? Když jsem o tom četla z kníže nevěřila jsem že se to kdy tady někde blízko stane a stalo, nezavírejme předtím oči a snažme si více pomáhat!
Dneska přijít o práci je strašně lehký.