Renatinu mámu zkouší osud a dává jí zabrat. Kdysi si s přítelem vzali půjčku, ale protože on podnikal a neměl dostatek příjmů, vzala si za něj půjčku Dana, máma Renaty. Byly to peníze pro jeho podnikání, potřeboval nakoupit materiál a zařízení dílny, aby mohl svou živnost rozvíjet. Dana byla zaměstnaná, měla celkem slušný plat, a tak půjčku bez problémů dostala. Protože šlo o vyšší částku, uvázala se na delší dobu splácení. I když to mezi nimi klapalo, musela mu na splácení přispívat, protože on často neměl moc peněz, vždy je bylo potřeba někam investovat, nakoupit materiál, zaplatit pomocníky. Dostal se i do situace, kdy mu dodavatelé dlužili, takže neměl často hotovost. Vždy jí sliboval, jak jí všechno vrátí a splatí.
Foto: Shutterstock
Bohužel ale Dana časem zjistila, že má její přítel milenku, a protože nebyl schopný se jí vzdát, rozešla se s ním. On se tedy odstěhoval ke své kolegyni, která mu dělala daně, a začal nový život. Bohužel ale půjčka zůstala na Danu. Nechtěla se dostat do exekuční situace, a tak velkou část platu dávala na splátky té zatracené půjčky. Chtěla, aby jí půjčku splatil, aby měli po rozchodu čistý stůl, ale i přes právní pomoc se jí to nepodařilo. Půjčka byla jasně její a také byla její povinnost ji splatit. Přes všechny možné dohady, ponižující hádky a směšné poznámky jeho nové přítelkyně se Dana rozhodla to už neřešit, splatit všechno s vidinou možného klidu. Vzala si ještě práci na doma, aby si něco ještě přivydělala a mohla si našetřit, aby měla jeho dluhy splacené dřív.
Renata si s mámou často volá, chodí za ní a vidí, jak je její máma nešťastná. Jak kvůli své naivitě přišla nejen o chlapa, ale také o hromadu peněz. Snaží se jí pomoc, ale její máma je hrdá a finance odmítá s tím, že na toho „hnusáka“ nebude doplácet ještě její dcera. Tak ji Renata aspoň zvala v létě na dovolenou. Dana z toho byla nesvá a cítila se trapně, ale nakonec jela. Moc jí to pomohlo, když byla někde mimo svůj běžný smutný život.
Pro Renatu je to životní zkušenost, kterou vidí u své mámy. Jak je to všechno křehké a relativní. Jak z velké lásky mohou zůstat pocity velké křivdy a cena, kterou její máma platí dodnes.
Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
O vyjádření jsme požádali JUDr. Jaroslavu Šafránkovou z advokátní kanceláře AK Šafránková & Vrba
Není výjimečné, že v podobných případech zamilovaní přijdou z lásky i o střechu nad hlavou.
Ve chvíli, kdy vztah funguje, nenapadne člověka brát si jakékoliv pojistky nebo uzavírat jakékoliv smlouvy.
Krok maminky paní Renaty je pochopitelný. Chtěla pomoci svému příteli. Většina z nás by udělala to samé.
Jak to tedy udělat, aby nám nezbyly oči pro pláč a prázdné konto?
Jestliže už si půjčku nemohou vzít partneři dohromady a vezme si ji jenom jeden z nich, pak by spolu měli uzavřít smlouvu o půjčce (nejlépe takovou, kterou zpracoval advokát, aby byla jistota, že je vše v pořádku, a že jednou bude případně dlužná částka vymahatelná).
Pokud přesto takovou smlouvu neuzavřete, tak je dobré posílat veškeré peníze vždy bankovním převodem a vždy s poznámkou, že se jedná o půjčku. Budete tak moci jednou prokázat, že jste partnerovi půjčili peníze a kolik přesně.
Jestliže po vás vaše drahá polovička chce, abyste si vzali půjčku jen kvůli ní, tak jí jistě nebude zatěžko uzavřít dohodu, kterou se zaváže vám půjčené peníze vrátit.
I bez smlouvy o půjčce se můžete domoci vrácení peněz, pokud alespoň převody na účet partnera prokážete, že jste je předala partnerovi.
Nejjednodušší, jak zabránit všem starostem s půjčkami pro jiného, je nebrat si je. Není důvod finančně pomáhat komukoliv na svůj úkor. Nedosáhne-li podnikatel na půjčku u banky, znamená to, že nepodniká s takovým obratem, aby mohl půjčky splácet. Nemůže-li splácet bance, nebude ani vám.
Zdroj: respondentka Renata a www.ak-safrankova.cz/
Nový komentář
Komentáře
Komukoli včetně rodiny, přátel, dětí půjčuji jen to, co mám a ne že si kvůli němu vezmu půjčku na sebe. Základ finanční gramotnosti. A pokud za mnou přítel s něčím takovým přijde, že bych si pro něj tu půjčku vzít mohla, je na čase přehodnotit vztah, sorry jako.
Tyhle finanční výpomoci jsou cesta do pekla. Ať jde o samotnou půjčku a nebo ručení příbuznému či kamarádovi. Většinou se nechá umluvit nějaký důvěřivý dobrák, který sám nemá na rozhazování a potom to taky odnese. Vždycky má přece každý možnost nevolit podnikání a najít si normální práci pod zaměstnavatelem. A vždycky je možnost si na to, co chci, našetřit a nebo si to prostě nekoupit.
Poslední věta "Nemůže-li splácet bance, nebude ani vám" - do kamene tesat ...
Jinak, když už někdo fakt "musí" půjčovat někomu peníze, tak se to dá udělat následovně: půjčím si já a ty peníze si dám na spořící účet. K tomu mám přístup jenom já, nikdo jiný. Uzavřu s přítelem tu smlouvu, jak radí advokátka. On potřebuje peníze na podnikání, chce koupit materiál a zásoby, zařízení dílny, dobře. Tak přinese fakturu, já převedu peníze ze spořícího účtu na svůj běžný účet, a z toho tu fakturu zaplatím. Peníze jdou přímo dodavateli materiálu a zařízení, nikoli tomu příteli. Navíc se můžu předtím přesvědčit, že v dílně skutečně má to, co je napsáno na faktuře. Pokud to tam není, tak neplatím nic. Stejně tak v případě, že přítel nezaplatí byť jen jednu splátku této půjčky, tak nadále nezaplatím ani jednu fakturu, kterou by mi donesl. Buď mám nad tím kontrolu, a to důslednou, nebo má pán smůlu a nepůjčím mu ani pětník.
"Krok maminky paní Renaty je pochopitelný. Chtěla pomoci svému příteli. Většina z nás by udělala to samé." - to tedy s paní advokátkou nesouhlasím. Jestli by to udělala ona, i přes její právní vzdělání, to je k politování, ale vztahovat takovou podivnou útlocitnost na většinu?
Snad možná na tu hloupější polovinu lidstva. Ony totiž ani ty smlouvy nezaručují, že člověk někdy tu půjčku dostane zpět. Jak správně paní advokátka píše - když si člověka banky prověří a zjistí, že mu nepůjčí, měly k tomu dobré důvody. Navíc skoro denně můžeme číst o případech, kdy lidi doplatili šeredně na svou hloupost, a mnohdy přišli o více než o peníze. Pokud se z toho někdo není schopen poučit a myslí si, že jeho se to nemůže týkat, jeho láska je jiná a prachy mu určitě vrátí, tak holt smůla, ale zavinil si to sám, a že je mu do breku? No, jistě. Tadyhle máš kapesník.
Nic nového pod sluncem. Bývalá kolegyně odjela za výdělkem do USA spolu se svým přítelem, který ale nebyl rozvedený. Výdělek vkládali na bankovní účet, ke kterému, ovšem, měla přístup manželka. Když se po letech vrátili do ČR, neměla kolegyně vůbec žádné peníze, jen to, co měla v peněžence. Další známá ručila za úvěr své kamarádce a zastavila rodinný domek. Kamarádka neplatila, známé hrozila exekuce domu, kde její celá rodina bydlela. Dluh splatila její dcera. Ono, totiž mezi dobrotou a hloupostí je velmi tenká hranice.