„Jsem malá, mám úzkou pánev a dcera byla naopak moc velká, takže mi lékař indikoval porod císařským řezem. Když jsem se to dozvěděla, úplně mě to zdeptalo. Na porod jsem se připravovala prostřednictvím kurzu a chtěla jsem, aby probíhal podle mých představ, podle mého a dceřina tempa a abych si ten výjimečný okamžik mohla naplno prožít,“ říká Denisa.
Foto: Shutterstock
Ta neměla lehké ani první týdny po porodu. Jizva se moc dobře nehojila, velmi ji bolela a první dva týdny nemohla pomalu vstát ani z postele, natož aby zvedala dcerku, pořádně si ji pochovala apod.
„Manžel si musel vzít v práci dovolenou, aby mi pomohl. Připadala jsem si úplně neschopně. Teď už je to lepší, ale břicho mi hyzdí ošklivá jizva, která bude vždy připomínkou toho, že jsem nemohla rodit přirozeně,“ tvrdí novopečená maminka.
Kromě toho, že se s danou situací sama o sobě obtížně vypořádává, mrzí ji i reakce některých lidí z okolí. „Tchyně, aniž by vůbec věděla, o co jde, mi řekla, co je to dnes za módu, že všichni rodí císařem. A dokonce se mě zeptala, jestli jsem si to dohodla sama. A kolik, že to stojí. Ona prý taky není velké postavy, manžel měl při porodu přes čtyři kila a taky to prý zvládla sama, bez císaře. To mě opravdu zdeptalo. S brekem jsem utekla do vedlejšího pokoje, ale ještě ve dveřích jsem slyšela, co dělám, že jsem nějaká moc přecitlivělá. Manžel se mě navíc ani nezastal,“ stěžuje si Denisa, která zmiňuje, že se jí na podobnou věc zeptala i známá.
Denisin muž pro ni podle jejích slov nemá moc pochopení. Nerozumí tomu, proč je smutná a bez nálady, když je prý hlavní to, že mají doma zdravou a krásnou holčičku. Na tom, jak přišla na svět, podle něj nezáleží. „Vůbec nechápe, co se ve mně děje, dokonce mi vpálil, že bych si možná měla dojít k psychologovi. Ale tam se mi vážně nechce, musím se starat o malou, a ještě by mi napsal nějaké prášky, po kterých bych byla akorát zblblá. Snad se s tím postupem času nějak vypořádám sama,“ uzavírá.
| Císařský řez se v České republice na vlastní žádost neprovádí. Podle Canadian Medical je důvodem skutečnost, že je operace pro rodičku šestkrát rizikovější než přirozený porod. Mezi indikace k tomuto zákroku patří mimo jiné nepoměr velikosti plodu a pánve, poruchy placenty, nepravidelné uložení plodu, psychické onemocnění matky apod. |
Zdroje: Canadian Medical, respondentka Denisa
Čtěte také:
- Snacha mi vůbec nepůjčuje čtyřměsíční vnučku, stěžuje si Milada
- Někdy mě napadá, že jsem měla dát syna do babyboxu, svěřuje se maminka chlapce s Downovým syndromem
Nový komentář
Komentáře
Tak tenhle pocit znám dobře, mela jsem velké problémy se s tím smířit a přístup příbuzných byl otřesný.
Osobně tohle vůbec nechápu. Moje znalosti anatomie jsou celkem mizivé, nicméně představa "uspíme ji, rozřízneme břicho, vyndáme dítě, zašijeme to, hotovo dvacet" se mi jeví jako značně zjednodušená. Sama bych si něco takového rozhodně nepřála, ne tak ještě někoho podplácet, aby takový zákrok vykonal, když toho není nutně zapotřebí. A že to není prkotina, to jsem viděla názorně u snachy, která měla dvě děti tou "klasickou" cestou a dítě třetí císařem, a fakt to nebylo nic k závidění nebo nějaká výhoda, taky to bolí, dlouho se to hojí, dělá to problémy, a jizva je to nejmenší. Nerozumím uvažování těch lidí, že nechat si rozříznout břicho je nějaká výhra, výhoda, něco, co je žádoucí. Je to způsob, jak zabránit horším komplikacím, jak zachránit tu ženu a dítě, když je něco špatně. Ale zase na druhou stranu lidi se nechávají dobrovolně rozřezávat při milionech plastických operací všeho možného... tak asi existují i ženy, které si přejí císařský řez, i když to nepotřebují a jsou za to ochotné i zaplatit. Proč ne, je to jejich riziko, jejich břicho, dobře. Jenže pak to má tyhle následky, že osoby mdlejšího rozumu si můžou myslet o každé, že si to zaplatila.
Denisa je přecitlivělá a tchyně netaktní. To už tak bývá, že ty tchyně jsou takové bývalé hrdinky, které všechno přežily a přetrpěly. Moje tchyně byla fňukna, která mi po té, co jsem porodila prvního syna řekla, že to máme lehké, protože rodíme v porodnici, ona, chudinka, musela rodit doma a nikdo jí nedal ani injekci. Když jsem byla v porodnici s druhým synem, současně se mnou tam byla dcera jednoho lékaře. Té provedli císařský řez. Jedna žena na pokoji závistivě podotkla:"To se jí to rodí, když jí tata zařídil kaisra!" Co na to říct? Lidé jsou různé. Moje sestra rodila císařem a vůbec jsem jí to nezáviděla. Proč taky?
Porod císařským řezem se u nás provádí, jen musíte vědět, kde. Já s tím zkušenost nemám, rodila jsem vždy přirozeně, ale vím, že to jde. Denisa by k psychologovi zajít měla. Není třeba hned myslet na léky, někdy pomůže i popovídání, terapie a tak.
Děcko, co mělo děcko.
Utéct s brekem, místo poslání tchyně do patřičných míst? Která dospělá žena to udělá? Manžel nemůže chápat, že jí prostě "chybí" ten proces, kdy se dítě dostává ven a přemýšlí nad tím po chapsku - racionálně a logicky. Ale zastat se jí před matkou mohl, tchyni je houby do toho, jak kdo rodí a ta poznámka byla sprostá.
Denisin muž má pravdu, jakýkoli způsob, který zapříčiní, že na svět přijde zdravé dítě a matka taky nepřijde k úhoně, je v pořádku. Naprosto nechápu, co je na porodu k "užívání si" a mám dojem, že Denisa by asi měla trauma z jakéhokoli porodu. Psycholog není lékař a nepředepisuje prášky, a Denisa je "zblblá" už teď, jak to tak vypadá. O tom, že rodila císařem, ostatně nemusí nikomu vykládat, ani tchyni, ani známým, co je komu po tom. Manžel si vzal dovolenou a pomáhal jí, když to nezvládala, a taky je to podle ní špatně. No tak já už nevím, co Denisa chce. Změnit dodatečně způsob porodu jaksi nelze. Ano, poznámka tchyně byla netaktní, to je fakt, ovšem utéct s pláčem taky není adekvátní reakce.
Tohle by si měl přečíst každý, kdo touží po císařském řezu, i když k němu není indikace. Minule jsem byla na jakémsi webu seřvána, když nějaký debilní lékař řekl, že císařský řez by se měl provádět, kdykoliv si ho rodička přeje, a já v reakci na tohle prohlášení popisovala, jak dvě spolurodičky, které absolvovaly císařský řez, brečely, ať jim ještě děti nenosí, že nezvládnou péči o ně, zatímco já lítala jako laňka..... Jinak ale Denisa opravdu zbytečně vyšiluje a s tím, že je nutná návštěv psychologa, bych souhlasila.
Tchýni poslat slušně tam, kde slunce nesvítí. Doporučuji promluvit si se zkušenou dulou, pomůže odstranit trauma z císaře. Psycholog žádná psychofarmaka nepředepisuje, ale přesto si myslím, že vhodnější zde bude dula. Deniso, já vám rozumím, není jedno, jak se nám děti narodí. :) Dopřejte si čas, vykašlete se na blbé kecy tchýně a okolí, a soustřeďte se na to, že jste přivedla na svět nový život. Vaše miminko potřebuje šťastnou mámu. :)
Doporučuji kouknout na Malé lásky, aby Denisa viděla to "užívání si", které trvá mnoho, někdy i desítky hodin.
Lékaři císaře nenařídí jen tak pro nic, tak k tomu očividně byl důvod. (Spousta žen má opačný problém, gynekolog předepíše císaře a v porodnici je nechají trápit s přirozeným porodem, protože si nechtějí kazit statistiky.)
Místo toho, aby byla vděčná za to, že má zdravé dítě a že vše dobře dopadlo, tak fňuká, že to nebylo přesně podle jejích představ. Nebo by raději rodila velké dítě přirozeně a byla rozervaná až někam? Nebo by chtěla počkat, až se to dítě někde zasekne a pak budou lékaři narychlo zachraňovat život oběma?
Manžel má pravdu, tohle je opravdu na psychologa, byla to dobře míněná rada, když ji to tak žere. Navíc, jestli se dokáže takhle hroutit kvůli blbé poznámce tchyně, tak fakt není psychicky v pořádku a něco by s tím dělat měla.