Když já sama narazím při své práci na nějaké zajímavé povolání, tak se vždycky v duchu sama sebe ptám, jak se člověk k takové práci dostane. Jak se z něj vyklube archeolog, který v Egyptě zkoumá pyramidy, nebo deratizér, který pokládá v českých panelácích návnady na krysy, nebo zaměstnanec pohřebního ústavu. Samozřejmě, nic proti těmto profesím nemám, všechny jsou potřebné, ale pořád mi vrtá hlavou, co všechno lidé musí obětovat tomu, aby byli, čím jsou.

Jedna z mých spolužaček chtěla být paní lékárnicí. Možná taky proto, že lékárníkem byl už její dědeček a tatínek. Takže je lékárnicí, protože si to ona i celá její rodina přála, a je z toho upřímně nešťastná. Práce ji nudí, připadá si prý jako prodavačka v obchodě, kde na ni lidi navíc prskají bacily. A tak si říkám, jestli je vůbec dobře, že se jí ten její sen splnil.

A pak jsou lidé, kteří se k tomu, co je živí, dostanou oklikou, ale neměnili by. "Fotografování byl můj koníček, původně jsem se vyučil a pak nastoupil do fabriky, to bylo ještě v sedmdesátých letech," vyprávěl mi můj známý, co předcházelo tomu, než uspořádal svoji první výstavu. "Jenže na dílně mě to absolutně nebavilo, a tak jsem veškerý svůj volný čas věnoval fotografování. Pak přišla revoluce a já měl to štěstí, že jsem se fotkami začal živit. Nikdy bych nevěřil, že se mi to podaří. Že se můj koníček stane zdrojem obživy." No, být fotografka, to by se mi možná líbilo.

Ale co takový zubař? Baví ho jeho práce? Ani proti téhle profesi nic nemám, navíc mám to štěstí, že se svého dentisty nebojím, ale na druhou stranu si neumím představit, že jsem sama zubařkou a nějakému zoufalci rvu v pondělí ráno zuby z huby :)) Že se lidi v mém křesle kroutí bolestí...Tak na to bych tedy asi neměla.

Nebo chirurgové. Je asi nepravděpodobné, že by se pětiletý či devítiletý hošík těšil na to, jak jednou bude řezat lidi. Na druhou stranu, pokud chce být doktorem, tak je dost dobře možné, že pak jednou skončí na sále se skalpelem v ruce. Takže se to asi rozhodne během studií.

Bylo by skvělé, kdyby si člověk mohl nanečisto vyzkoušet spoustu profesí, než by se začal nějakou z nich živit. Být jen tak na zkoušku měsíc laborantkou, pak scénáristkou, malířkou obrazů nebo archeoložkou někde v Africe, a teprve pak se pro jednu z těchto profesí rozhodnout.

No, takže čím bych chtěla být, ale (možná naštěstí) nejsem, už víte. A co vy, děláte dnes to, o čem jste dříve snily? A pokud ne, litujete toho?