shutterstock-1447006673.jpgFoto: Shutterstock

V poslední době se do popředí zájmu dostala britská spisovatelka J.K. Rowlingová, tentokrát však ne se svou tvorbou. Na svůj účet na sociální síti Twitter totiž napsala, že menstruují jen ženy. Okamžitě se rozvířila debata o změně pohlaví. Transgendeři se bouří a chtějí po spisovatelce omluvu, strhla se ale i vlna kritiky na trans aktivisty. Naprosto nezaujatě jsme si vzpomněly na příběh, s kterým jsme se před nedávnem setkaly.

„Bylo mi 12, když jsem začala přemýšlet o tom, že se ve svém těle nějak necítím. Ve škole jsem si nerozuměla s vrstevníky a už vůbec ne s děvčaty. Ty na mne často pokřikovaly, že jsem kozatice, což se s přibývajícím věkem ještě zhoršovalo. Na svůj věk jsem byla opravdu dost vyvinutá, menstruaci jsem dostala, když mi nebylo ještě ani 11 let. Utíkala jsem do světa fantazie, nejraději do japonských manga komiksů, kterých jsem měla doma stovky. Nejprve jsem toužila být hrdinkou s kostkovanou minisukní, postupem času jsem zjistila, že se mi více líbí představa být mužem.

Začala jsem si skrze roleplay (konverzace psané skrze komunikační platformy, ve kterých se vytváří příběh, lidé mají své role a většinou neznají svou totožnost pozn. red.) psát s jednou holkou z Olomouce. Ona vůbec nevěděla, že jsem také dívka. Hrála jsem za Tamakiho, chlapce, který se do ní beznadějně zamiloval. A nebylo to zamilování jen na oko, opravdu jsem se tak cítila. Po roce jsem jí řekla, že jsem holka a čekala jsem, že jí to bude jedno. Ona byla však zklamaná a pomluvila mě před celou komunitou.

Razantní zlom

Najednou jsem přišla skoro o všechny online kamarády, měla jsem problémy s tátou, který absolutně nechtěl přijmout fakt, že se necítím ve svém těle. Maminka byla však poměrně osvícená, a tak jsme jely do Hradce Králové za odborníkem. Prošla jsem psychologickými testy a byla mi nasazena hormonální léčba. Upínala jsem se je na den, kdy mi bude 18 a půjdu na operaci. Změna pohlaví měla být východiskem z mé noční můry.

Denně jsem se setkávala s ponižováním ze strany spolužáků, ale bylo mi to téměř jedno. Dokonce se s tím smířil i táta, který řekl, že je to pro něj lepší, než kdybych zemřela. Jenže když mi bylo 17, tak se ve mně něco změnilo. Začala jsem se do detailu zajímat o to, jak bude operace probíhat, a hlavně mě od ní dělil jen jeden rok. Dokonce jsem se setkala s Marikou, holkou z Čech, která operaci prodělala. Při jedné z debat se mi svěřila, že její život je asi ještě horší, než byl před tím, ale prý už rezignovala a bere antidepresiva. Uvědomila jsem si, že tohle za žádných okolností nechci. Sama jsem si v tu chvíli nebyla najednou jistá, jestli vlastně jsem kluk nebo holka. Měla jsem v sobě hrozný zmatek a napadlo mě, že vysadím hormony.

Stále nevím kdo jsem

Teď mi je 25 a stále nevím, kdo jsem. Na operaci jsem nešla, ale ani nevím, jestli jsem udělala dobře nebo špatně. Myslím si ale, že by mi změna pohlaví nepomohla. Snažím se na to jít trochu jinou cestou a smířit se naopak se svým pohlavím. Zatím to moc nejde a uvidíme, co bude dál. Rozhodně se ale děsím, že bych někdy musela jít na tak těžkou operaci, jako je změna pohlaví.“

Reklama