Schůzku ohledně převyprávění svého příběhu dvakrát zrušila těsně před termínem. Omlouvala se, že se necítí na to někam jít mezi lidi. Přesto se o své dojmy chtěla podělit. A tak přece jen nakonec vznikl tento článek.

Chci, aby díky mému příběhu ženy, které třeba přemýšlejí podobně jako kdysi já, pochopily, že se zbytečnou touhou po dokonalosti mohou úplně zničit,“ začíná své vyprávění a jedním dechem dodává, že ona málem přišla nejen o zdraví, ale také o svou úžasnou rodinu. „Manžel už zkrátka se mnou nemohl vydržet. A já se mu vlastně vůbec nedivím,“ pokyvuje sklesle ještě nedávno akční a vitální žena.

Začalo to prý vše zcela nevinně. Neuvědomovala si, že by mohlo být něco špatně. „Od dětství jsem byla na sebe vždy hodně přísná, ani nevím proč vlastně. Nikdo po mně nic speciálního nevyžadoval, bylo to zkrátka ve mně: jedničkářka, nejlepší studentka, precizní pracovní síla, na kterou je spolehnutí, manželka jako ze žurnálu, matka roku,“ zasměje se poprvé od našeho setkání při posledně jmenovaném. Záhy to vysvětluje tím, že si její okolí skutečně velmi dlouho myslelo, jak dokonalá je. „A hlavně že je to moje přirozenost, která mě nestojí žádné úsilí,“ dodává.

Opak byl ovšem pravdou. Za jedničkami na škole byly hodiny tvrdého studia, které se odrážely už tehdy do jejího zdraví. Ale v mládí vydrží člověk hodně. „Totéž v práci. Samozřejmě to nebylo jen o osmihodinové pracovní době, často jsem dodělávala věci ještě doma po nocích, když můj partner spal,“ vzpomíná na svou přílišnou píli a zdánlivou profesní nepostradatelnost.

A doma? Peklo. Děti musely mít své rituály, které jsem s nimi absolvovala, kroužky, z kterých jsem je vyzvedávala. Teplé večeře. Vše uklizeno, vysmejčeno, než se šlo spát. Kolikrát jsem se pohádala s manželem, který mi říkal, že je pro něho milejší čas strávený se mnou než nablýskaná kuchyně. A že mám raději udělat mraženou pizzu než stát zbytečně dlouho nad sporákem. Ale já byla jako posedlá – vše muselo být dokonalé,“ povzdychne si rezignovaně.

Dokonalost je pryč. Pohodlné oblečení a vlasy stažené do culíku to dosvědčují. „Takto bych před tím nikdy nevyšla z domu,“ vysvětluje a dodává, že vše bere jako lekci, za kterou je vděčná, protože to vše mohlo dopadnout mnohem hůř. 

Reklama