Naše čtenářka má deprese a jednou už vlezla do kolejiště s tím, že se nechá přejet. Zachránil ji pán co ji pomohl vylézt z kolejiště.
Bylo mně 18 když zemřel můj bratr,bylo mně 20 já se vdala a za dva měsíce zemřel tatínek ,za rok se narodilo první dítě a za pul roku poté zemřela maminka .
Život šel dál ,zvládala jsem to dobře ,ale najednou jsem dostala po30letech výpověď ,nesla jsem to hrdině ,nastoupila jsem do jiné práce.
Byla to hrůza, NAJEDNOU JSEM CÍTILA PŘÍŠERNOU VĚC A TO, co kdybych to skončila, děti mně už nepotřebují .do toho jsem začala mít potíže s páteří, a začala jsem zapomínat . musím k lékaři . jela jsem, na nádraží nikdo tam ,nebyl ,byla zima a jel vlak, hlavou mně projela myšlenka ,skočit,už jsem věděla, že je to to pravé ,vlezla jsem do kolejiště ,vtom se ozval starší hlas,něco vám spadlo ,nechte to tam už jede vlak a podával mně ruku,já se chytla dodnes přemýšlím proč jsem změnila názor .
Samozřejmě chodím k psychiatrovi, je to lepší mnohem, ale stejně si kolikrát říkám, jestli jsem radši neměla skočit ,nejvíc mně štve ,že stále zapomínám .
AŽ NYNÍ JSEM SI VŠIMLA ,ŽE OPĚT PÍŠI VELKÁ PÍSMENA ,prosím vás nepište mé jméno kdybyste to náhodou uveřejnili ,ty chyby ,mám jich tam určitě hodně ,ale zrovna dneska cítím úlevu ,že jsem to napsala děkuji
Tento text nebyl redakčně upraven
Milá čtenářko, nejsem psychiatr, ale jsem přesvědčen, že děláte dobře, že k psychiatrovi chodíte. Deprese je svinstvo, ale existuje z ní cesta ven. Držím vám palce ať vyhrajete a těšte se z každé, byť drobné radosti života.
Dnešní den je na téma duševní poruchy a nemoci.
- Trpíte nějakou, nebo někdo ve vašem okolí?
- Byla jste někdy u psychiatra, psychologa, nebo u nějakého samo vzdělaného šarlatána?
- Pochybujete o svém duševním zdraví? Nebo o duševním zdraví někoho jiného?
Na e-mailu
čekám na vaše příběhy, vzpomínky, názory, historky, vtipy, videa apod.
Jednu z vás zkusím překvapit bláznivou cenou? Jakou? Ušiju ji na míru té, kterou vyberu.
Tak se těším a přeji vám krásný den bez obláčků na duši!
Nový komentář
Komentáře
Před několika lety jsem měla velkou duševní krizi, uvažovala jsem o sbevraždě, říkala jsem si, že i dětem bude líp beze mě než se mnou. Naštěstí jsem začla chodit k psychologovi, který mi řekl (mimo jiné, napovídali jsme toho fakt hodně) - děti by vám nikdy neodpustily, kdybyste to udělala, a nikdy by to nepochopily.
A tak jsem pořád tady - nedokonalá, ale živá...
Všechny nemoce jsou strašný, ale nejhorší je když se nám to nějak pomotá v hlavě.Mám s tím zkušenosti z nejbližší rodiny.Musíš věřit, že bude lépe.Život za to stojí i když nám někdy dává pořádně zabrat.
Jsi super žena, drž se i nadále, život za to stojí i při životních problémech
Je dobře, že jste přijala nabídnutou ruku, která Vám pomohla z kolejiště, mělo to tak být, nemyslete na to, že jste měla skočit.
Přeji hodně síly ke zdolávání překážek, které Vám život nastaví
také to znám, ale to přejde, nic nestojí za to , aby sis vzala život...mysli na ty nejbližší, jak by jim bylo bez tebe zle.
Přesně ty pocity znám, že mě nikdo nepořebuje. Nevěř tomu, jsou to falešné pocity, ale rozumím Ti.
Drz se!!! Nevzdavej se!
nic povzbudivejsiho mne nenapada
. ale i tak snad ...
Doufám, že už tě to nikdy nenapadne. Mysli na ty, co zůstanou. A bude je strašit rozbitá mrtvola v kolejišti!
Vydrž, bude hůř!