V životě většiny žen nastane období, kdy začne sílit jejich touha po dítěti. Pokud jsou k tomu příhodné podmínky, přání se jim může splnit. Co když to ale z nějakého důvodu nejde?
Myslím, že takovou situaci zažívá dnes docela hodně žen. Já sama jich znám několik, s kterými jsem tohle téma probírala, a tak jsem si vyslechla i příběh osmatřicetileté Martiny. Ta už pár let touží po miminku, ale stále se ho nedočkala...
Martina je klasický případ ženy, která nejdřív mateřství odkládala kvůli kariéře, a když se jí začaly ozývat biologické hodiny a chtěla by dítě, zase nemá partnera, s kterým by ho mohla mít. V jejím věku ještě samozřejmě není nic ztraceno, ale Martině se zdá, že už je na všechno pozdě. A moc toho lituje.
„Když mi bylo pětadvacet a mamka do mě hučela, že bych měla mít dítě, samozřejmě jsem neposlouchala a myslela si něco o tom, že dneska je jiná doba a nikdo přece nemívá děti takhle brzo. Měla jsem tenkrát skvělou práci, která mě bavila, a nechtěla jsem se jí vzdát kvůli dítěti. V té době měla miminko sestra, a tak jsem viděla, co je s ním starostí - neteř pořád brečela, vůbec nespala, ségra byla pořád neupravená a unavená. Říkala jsem si, jak já se mám krásně, když se můžu starat jen o sebe, nemusím v noci vstávat, kojit, připadalo mi, že na tohle mám času dost... Jak ráda bych si to s ní teď vyměnila!“
Přítel chtěl dítě, já ne
„Jenže to samozřejmě nejde, váhala jsem moc dlouho. Vlastně hlavně kvůli tomu, že jsem zatím nechtěla dítě, se se mnou před třemi lety rozešel můj poslední přítel. Byl o pět let starší než já a miminko si přál, hodně jsme o tom mluvili. Jenže mně se zrovna dařilo v práci a navíc mě povýšili, tak jsem chtěla ještě rok nebo dva počkat. Upřímně musím říct, že ani tehdy jsem se na miminko ještě necítila, asi mám mateřské pudy nějaké posunuté. S přítelem jsme se kvůli tomu začali dost hádat, a tak jsem si to nakonec promyslela a souhlasila, že tedy čekat nebudeme, že miminko zkusíme hned. Místo toho si ale on mezitím našel jinou ženu a mě opustil.
Bylo mi pětatřicet a zhroutil se mi svět, zůstala jsem sama, kromě práce jsem neměla vůbec nic. Dlouho jsem měla depresivní období, kdy jsem si říkala, že život skončil. Všechny stejně staré kámošky se postupně vdaly nebo si našly přítele, měly už děti, jen já pořád nic. V posledních třech letech jsem na tom dost špatně a bohužel ani teď přítele nemám, takže si o dítěti můžu nechat tak leda zdát. Mám dojem, že všichni chlapi na mně vidí, že hledám hlavně tátu pro dítě, a nějak se mi obloukem vyhýbají.
Už jsem i přemýšlela o tom, že si „pořídím“ miminko bez chlapa, že se třeba s někým párkrát vyspím, abych otěhotněla, nebo půjdu na umělé oplodnění - už jsem si i zjišťovala, jak to funguje, i když to není zrovna správné. Ale nakonec jsem usoudila, že by dítě bez táty bylo chudák. A já taky, sama bych to asi nezvládala, tak radši nic. Budu dál po dítěti jen toužit. Už moc nedoufám, že bych v mém věku potkala chlapa, s kterým bych si rozuměla natolik, že bychom si chtěli brzy pořídit dítě. Ale naději snad ještě mám...“
Nový komentář
Komentáře
Někdo má dítě hned ani ho nechce a někdo se trápí dlouhé roky.
Milea — #8
Mám asi fakt štěstí, že děti nechci, když je mít nesmím. Fakt výhoda, aspoň se nemusím trápit.
Suzanne — #26 v dávných dobách se po čtyřicítce rodilo normálně... Sice většinou ne první dítě, ale třeba osmý, devátý
, ale i tak, nebylo to nic až tak výjimečného... No ale to taky byla trošku jiná struktura rodiny, jiný životní styl, ty ženy na tom asi byly jinak i fyzicky...
Já si ale teda dovedu velmi dobře představit spokojenej život i bez děťátka
Já bych si pořídila kočku nebo morče.
Karo Líná — #21 No, znám pár žen, které první dítě porodily po čtyřicítce. Jednou z nich byla kupříkladu moje babička. Nemyslím, že by někdo v rodině tím byl traumatizován
Rikina — #14 Počkej, k tomu já se nevyjadřuju, tohle je sice pravda, ale nesouvisí to s článkem. Podle mě tedy. Já mám na mysli to, že ženy prostě mívají děti, nepřemýšlejí proč, "příroda velí". Jakmile žena začne zkoumat, jestli to opravdu cítí, jestli je ta správná chvíle, jestli už je dost zajištěná, jdou pudy stranou, ale třičtvrtě dětí se prostě nenarodí, protože nikdy není ta správná chvíle, nikdy nejsi dost zajištěná, nikdy si nejsi dost jistá. Takhle jsem to myslela. Mám pocit, že lidstvo přežilo jen proto, že nemělo dostatečně seriózní a odpovědný přístup k plození
datura — #13 Právě že na věu záleží, kdyby jste to zkoušeli ve 38 tak by se pak třeba ani nezadařilo, nebo by jste si připadala stará na miminko
Jinak si myslím, že je tu bohužel veliká systémová chyba ve společnosti, protože mít dítě by nemělo být jen o penězích ale o tom, jestli jsou ti da ochotni se vzdát pohodlí, dítě rozvíjet a ne jen usadit u televize a hlavně ho milovat
datura — #19 tak že by to byla móda... někdo chce nejdřív třeba vydělat na to, aby v budoucnu aspoň trochu zajistil rodinu a nebyl závislý jen na soc. dávkách anebo to prostě nejde ze zdravotních důvodů, jak píše právě Kopretina, které odpovídáš. Přijde mi, žes ani nečetla, co napsala, protože zrovna jí se ty problémy se zdravím týkaly a neoddalovala těhotenství z nějakých móresů.
Myslím, že je to docela složité. Neodsuzovala bych.
Jo jo, je to tak. Dítě jsi prošvihla a těžko někoho najdeš, s tímhle postojem. Pochopitelně, že to ti chlapi poznají a zdrhají. Když chce chlap založit rodinu, najde si na to pětadvacítku a ne zoufalou čtyčicátnici
A i kdyby, než ho najdeš, než se sžijete, poznáš, že je ten pravý atd. atd., bude ti přes 40 a to je už věk pro babičku, ne pro matku prvního dítěte 
Doporučuju si najít smysl života v něčem jiném, co je realizovatelnější.
Nevidím důvod, proč házet flintu do žita. Přestat myslet na množení za každou cenu a ono to třeba přijde samo
. A třeba se objeví někdo, kdo už ty děti má a bude rád, že o ně má s kým pečovat.
Kopretina3 — #15 všimla jsem si, že poslední dobou je to móda mít dítě až po 40.
kolegyně se vdávala ve 40 letech,musela,měla první dítě a syn byl v pořádku,všichni byli šťastní,tak nic není ztraceno.
Florencie — #7 asi tak.
Trefa:nastavajici nevesta meho vnuka by chteli miminko a nejde to. neveste je uz 31roku.
datura — #13 Myslím si, že věk hraje roli až kolem té 40, ale jak jsem psala, i mladé ženy mají problémy. Taky jsem si tím prošla, zamlklé těhotenství, mimoděložní těhotenství a 3 roky snažení, ketré byly nakonec naštěstí úspěšné.
Suzanne — #11 Miliony žen v historii musely mít děti, aniž by měly šanci to nějak ovlivnit.
Jaksi se jich nikdo neptal, a aspoň trošku spolehlivá antikoncepce je dostupná kolik let? Třicet, padesát?
V Evropě. Miliony žen v Africe, Indii, Jižní Americe a tak různě nemají na výběr ani dnes.
Kopretina3 — #5 začala jsem se snažit v 21 letech v manželství a zadařilo se až po třech samovolných potratech a třech letech, takže asi na věku až tak nezáleží.
Florencie — #7 Přesně tak. Nikdo nemá právo někoho odsuzovat, když v té situaci není. Pokud je zodpovědná (a to je), tak prostě přemýšlí.
OlgaMarie — #2 gerda — #6 Miliony žen v historii prostě měly dítě, aniž by přemýšlely, proč. Obávám se, že jakmile lidstvo začne přemýšlet, proč ho mít, vymře