Lukáš nedávno oslavil sedmnáctiny a užívá si bezstarostného mládí. Nikdy neměl moc povinností. Rodiče po něm chtěli především, aby se dobře učil. A to splňoval, měl ve škole nanejvýš dvojky, dostal se na gymnázium. Jenže to není jen radost, co rodičům dělá. Poslední dobou vede na studenta celkem divoký život.
Foto: Shutterstock
Průšvihy ve škole i na internátě
„Neuplyne měsíc, aby něco nevyvedl. Někdy jsou to prkotiny, které k pubertě asi patří. Ale jindy jde už o vážnější prohřešky. Na konci pololetí jsme mu museli omlouvat ranec hodin, kdy nebyl ve škole. Byl z toho celkem průšvih, ředitel nám volal a chtěl vysvětlení. Když jsem na Lukáše uhodil, jen prohlásil, že to byly zrovna dny, kdy se ve škole nic zásadního nemělo dít. A tak si s kamarády udělali výlet nebo šli vegetit k vodě. Měl jsem sto chutí dát mu pořádnou facku, aby se probral, ale moje žena se ho zastala. Prý je to jen klukovina. A tak jsem to v ředitelně vyžehlil,“ popisuje Radim první vážnější delikt s tím, že rozhodně nebyl poslední.
Jindy zase řešil synovo přistižení s cigaretou na školním záchodě nebo noční útěk z internátu. „Tehdy ho vychovatelka načapala při návratu oknem. Dala mu dýchnout a samozřejmě byl opilý. Naštěstí nám hned zavolala a neděla z toho zbytečné haló. Vzali jsme syna domů a já, na manželčin nátlak, zase všechno vyžehlil. Dal jsem vychovatelce pár tisícovek, aby mlčela, a slíbil, že Lukáš už nic takového neprovede,“ krčí rameny Radim. Stejně tak v tichosti starostovi zaplatil i opravu na náměstí rozbité lampy veřejného osvětlení, kterou si jeho syn vzal spolu s partou kamarádu jako terč při noční bojovce.
Nabourané auto bylo poslední kapkou
Poslední synův průšvih naštěstí u nikoho žehlit nemusel. Přesto ho stál téměř sto tisícikorun. „Byli jsme s manželkou v divadle a Lukáš si u nás doma zřejmě udělal party. Bez dovolení. Když jsme přijeli domů, nejen že tam byl děsný binec, ale on nikde a v garáži chybělo naše terénní auto. Když jsme se mu konečně dovolali, strachy bez sebe, oznámil nám, že měl nehodu. Prý ale naštěstí jen na louce vedle u sousedů, kde při návratu z projížďky s kamarády narazil do hromady železa,“ vzpomíná Radim na nedávný šok. V té chvíli byl rozhodnutý syna konečně pořádně potrestat. Nejen hned na místě, ale také ho nechat škodu uhradit. Třeba z brigád, na které doteď odmítal chodit.
„Zuřil jsem, fakt jo! Manželka byla taky naštvaná. Ale když slyšela, co hodlám udělat, postavila se opět za Lukáše. Hrozně jsme se pohádali. Ona začala vyšilovat, že jestli na něj vztáhnu ruku, nebo ho budu nutit ke škole ještě pracovat, odejde ode mě. Jediné, s čím souhlasila, bylo omezení kapesného. K smíchu!“ kroutí hlavou Radim, který se se svou ženou nechce rozhádat. Chce mít doma klid. A tak syna jen odpojil od kapesného a přestal s ním komunikovat.
Měl by si konečně natlouct pusu
„Nemůžu se na něj ani podívat, natož s ním mluvit. Vychovali jsme z něj spratka, který si ničeho neváží. Manželce to nejspíš nevadí, hlavně že půjde studovat, bude z něj právník. Řekl jsem jí, že tohle je poslední průšvih, který za něj řeším nebo platím. A tentokrát to vážně dodržím, ať si chlapeček konečně natluče pusu,“ je rozhodnutý Radim.
Zdroj informací: respondent Radim
Čtěte také:
- Muž si udělal test DNA a zničil manželství svých rodičů, kteří spolu byli 33 let
- Manželka vykrmuje našeho tlustého syna, protože nechce, aby strádal jako ona, vypráví Rudolf
Nový komentář
Komentáře
V příbuzenstvu to máme podobně. Kluk rozmazlený od malička. vždy co chtěl, to dostal. Pokud si na něho stěžovali ve školce, potom ve škole, rodiče se ho až nezdravě zastávali. Spolužačku šikanoval, řešila to Policie, kluk se z toho vykecal, rodiče mu věřili. Holka odešla ze školy. Alkohol, měkké drogy, všechno mu prošlo a prochází. Když se blíží Vánoce nebo jeho narozeniny, tak se na pár týdnů zklidní, rodiče jsou z něho na větvi (miláček se zlepšil a už bude jen dobře), kluk si nadiktuje dárky, rodiče udělají, co mu na očřích vidí.. A pár dnů po obdarování zase návrat do starých kolejí... Nekonečný příběh.
Tak tady už je skoro pozdě. Vychovali jste si spratka, který si ničeho neváží, ani vás. Bude z něj praktického života neschopný jedinec, který pravděpodobně skončí v base, protože absolutně nedodržuje žádné hranice (ani zákony). Tady už zbývá jen se na to psychicky připravit. Leda, že byste teď nastavil opravdu striktní režim, nechal kluka makat (nejlépe fyzicky), odstřihl ho od peněz a výhod (dovolená, nové věci atd.) Těžko říct ale, jestli už není pozdě, v 17 už je psychika prakticky zformovaná.
Když vzpomenu co jsme se navyváděly my se ségrou... A to jsme holky... Nebo manžel, to by tady většina nevěřila. Takže já na to koukám trochu jinak a vím, že děti taky budem krýt pokud se něco bude dít. Ale pokud Radim nechce, žehlit nemusí, může i manželka přece. U nás taky kryla mamka a táta toho kupu ani neví nebo se dozvídá postupně teď po třeba 15 letech.
Jen aby Radimovi rozhodnutí vydrželo.
Že ho opustí manželka bych se nebála a na brigádě bych trvala, kluk si v 17 nemůže myslet, že je všechno zadarmo. Ale budou mít co dělat, přivést kluka k rozumu, Radim měl řádit už o pár let dřív, tím, že chce mít doma klid synovi moc neprospěje.
Jsem matka dvou synů. Manžel zemřel, když jim bylo 15 a 7 roků. Ten starší dělal průšvihy pořád. Kromě toho, že by rozbil auto. To jsme neměli. Jeho průšvihy jsem nežehlila. Co sis nadrobil, to si sněz sám. Metodou - hodit do vody, buď se utopí nebo vyplave. Ten váš kluk je rozmazlený fracek, který na pomoc bohatého tatíčka spoléhá. Takto za něj budete žehlit průšvihy až do své nebo jeho smrti.
Vy můžete být rádi, že rozmazlený nezodpovědný, rodiči chráněný fracek tím autem nikoho nezabil. Tady bych risknula i vyhrožování manželky, jelikož se mi nezdá pravděpodobné, že by odešla. Od penízků se totiž odchází těžko a nevím, nevím, čím by podložila případnou žádost o rozvod a vyrovnání majetku. "manžel nechce platit lidem, aby drželi hubu"? Tak to jo. Synátor by ode mne dostal pár facek, jak děti nikdy nebiju, tak toto je jeden z příkladů, kdy by to možná nebyla facka, jako spíše pěst. A sedmnáctiletý nechodí na brigády? Aha, on odmítá. Hahahahaha. Tak kapesné 300 Kč na měsíc a když nechceš brigády, v pořádku. Tady máš tři sta a auf Wiedersehen. Vy jste rodiče jako víno, fakt. Oba.
Zavařili si pěkně, to je teprve začátek.
Není to poslední průšvih, který za něj žehlíte, pokud nebouchnete pěstí do stolu a hlavně dokud s Vámi manželka nezačne táhnout za jeden provaz, jak píše Gerda. Synáček prevít, hajzlík, jedináček zvyklý mít vše, na co si prstem ukáže. Až sem to dojít nemělo, teď už můžete jen snažit se napravit, co půjde. V první řadě postavit se průšvihům čelem. Tj. mladého nechat, ať si to vypije do dna. Utnout kapesné, makat a splácet rodičům dluh. Co myslíte, až odejde na vysokou, urve se ze řetězu úplně! Do teď jsou to víceméně legrace, klukoviny, ale mladý přitvrdí, semínko je zaseto a jeho přátelé budou ze stejného těsta. Pokud se dostane na práva, trvat na uspokojivých studijních výsledcích. Když ne, do práce! Neživit, nepodporovat lempla. Takoví jsou schopni studia protahovat do 30 let, zkoušky v děkanských termínech a s odřenýma ušima. No, hodně štěstí, nechal jste to zajít za hranu.
Zjevně mazánek bohatých rodičů. Teď už je pozdě co napravovat. Synek dobře ví, že cokoliv provede, tatínek vyžehlí a zaplatí. Když rodiče netáhnou za jeden provaz, kluk toho bude jedině využívat. Známky má asi zadarmo, pálí mu to. Tím hůř pro rodiče, protože on už to má v hlavě dobře srovnané a bude je dál využívat. Jestli se otci, který dobře ví, jaké doteď dělali výchovné chyby, povede syna odstřihnout od přehnané péče a penězovodu, snad je ještě naděje. Ale s maminkou, která synáčka miluje opičí láskou, bude asi ještě horší pořízení než s ním.