Eva Poustecká žije v Zadní Třebani (okr. Beroun). V současnosti je již důchodkyně, která se mnoho let zabývá chovem momentálně snad nejoblíbenějšího a také nejmódnějšího plemene pejsků – čivav.
Původ čivav je pravděpodobně v Mexiku, kde dělaly společníky indiánům. Když indián zemřel, pochovali i jeho čivavu k němu do hrobečku. Jamku mezi očima měly na drahokam, který jim tam vkládali podle toho, jak bohatý byl indián - z rodu Toltéckých kmenů a později Aztéků. Aztékové věřili, že psík bude provázet zemřelé v posmrtném životě. Podle dalších pramenů se uvádí, že předchůdci čivav byli užíváni jako potrava pro indiány a další teorie říká, že čivava je potomkem psů z Číny. Existují však i další teorie, které se původem čivav zabývají...
Eva Poustecká o svých miláčcích říká, že jí zachránili duševní zdraví a jsou dnes a denně obrovským zdrojem štěstí a nezměrné lásky. Svůj život si bez své chlupaté rodiny neumí představit.
Evo, jak to vlastně všechno začalo?
První čivavičku mi koupil můj přítel po tragické smrti mého tehdy 18letého syna Aleška, kdy mi svět potemněl a já byla doslova na dně. Důvod byl jasný, snažil se mě přivést na jiné myšlenky a také pro zlepšení mého zdravotního stavu. Moje první fenečka Christine se stala světlem, které nečekaně přišlo do mého života. A byla úžasná. V ní jsem objevila lásku ke zvířatům a k čivavám zvláště. Dnes již bohužel není, vzpomínám na ni dodnes, byla milující, spíše introvertní, klidná a rozvážná - přesně to, co jsem tehdy potřebovala. Ale chtěli jsme štěňátka, ta Chris mít nemohla, a tak jsme pořídili další fenku - to byla Cinderela Orlen - po domácku Čokina. A tam začalo naše chovatelství. Dostali nás :-). A začala láska na celý život. Další pejsci přibývali a chov se začal rozšiřovat. Mýma rukama od té doby prošlo mnoho štěnátek s PP. Naše chovatelská stanice z Třebaňského údolí se od té doby zabývá chovem již přes deset let, po výstavách jsme vyjezdili tři mezinárodní šampiony, nyní už tedy veterány :-). Tito pejsci se totiž dožívají kolem 15 let a náš nejstarší veterán je Hana Pepe Alke - podomácku Pepinka, a je ve svých 11 letech stále v dobré kondici.
Co bys řekla, že je na čivavách specifického? Čím tě tak okouzlily?
Jsou neskutečně hravé, přítulné a mají vysloveně milou povahu. Žádná z našich čivav není agresivní. Je však pravda, že na výstavě jsme se s takovými setkali. To je jako u každého zvířátka, vše je ve výchově. My je máme jako děti a ony nám to vracejí. Moji miláčkové jsou především úžasní společníci, věrní druhové a psychoterapeuti.
Zmínila jsi výstavy - u vás doma je to jako v muzeu. Všude jsou poháry a diplomy... kde všude jste s „dětmi“ byli?
Projeli jsme toho celkem hodně Slovensko, Slovinsko, Polsko, Německo, Holandsko, Švýcarsko, Černou horu, Makedonii... A ve všech těchto zemích jsme byli první.
Jak se díváš na tu módní vlnu malinkých pejsků do kabelky?
Čivavy jsou neskutečně přemnoženým plemenem, na chov čivav se totiž pnuli i množitelé, kteří produkují štěňátka, která nejsou řádně očkovaná, odčervovaná a ve většině případů nemají ani věk na odebrání od fenky. V těchto případech jsou majitelé buďto dobrým zákazníkem pro veterináře, nebo takováto štěňátka velmi brzy i umírají... Je to smutné, ale je to tak
Tvoji pejsci mají i televizní a filmovou zkušenost, že ano...
V poslední době jsme se účastnili s pejsky dotočení filmu Ani ve snu. Naše fenečka Gazánie z Třebaňského údolí je tedy filmová hvězda. Pro americký film si u nás zase vybrali fenku Růženku pro natáčení reklamy na americké pivo a spolupracovali jsme i při reklamních akcích na Václaváku, na Ovocném trhu apod. V našem okolí jsme se s pejsky vždy účastnili několika akcí masopustu, kdy naši pejsci byli převlečeni za masky, někdo se na to možná dívá káravě, ale oni to mají rádi. Jsou zvyklí být středem pozornosti a rádi se předvádějí :-).
Když se tak dívám po všech vašich oceněních, říkám si: Víš vůbec, kolikrát jste vyhráli a na kolika pohárech utíráš prach?
To jsi řekla přesně - o tom utírání prachu. Počet těch, co jsme získali, by šel do tisíce... a k tomu ještě diplomy, medaile a kokardy...
Který z vašich pejsků je nejúspěšnější?
Rozhodně Alva z Třebaňského údolí, Hortenzie z Třebaňského údolí a Fortuna Cher pod Měndou, to jsou mezinárodní vítězové CIB. Ale úspěšných bylo daleko víc, výstavy... ono to krásně zní, ale je potřeba si uvědomit, že tyto akce obnáší vysoké finanční náklady nejen za výstavu samotnou (mezinárodní kolem 1000 jen za účast, plus cestovné, ubytování a další náklady). Rozhodně chov jakýchkoliv zvířátek na profi úrovni není levný koníček. Mnoho z lidí vidí jen ty poháry a obohacení ze štěňátek, ale tomu předchází zakoupení zvířátka, řádné očkování, kvalitní krmení, členství v klubu. Každé zvířátko pro chov musí projít komisí, potřebuje potvrzení z ČMKU (kynologická unie), musí se mu zřídit průkaz původu + registrace. A pokud chceš štěňátka od cizího psa, za krytí je nutné také zaplatit podle počtu narozených štěňátek. Inu, není to jen tak, ale přes to všechno jsem ráda, že je mám. Víš, jak se říká, že psi v lásce nikdy nelžou. :-) Tak to je naprostá pravda. Vnímám to u každého mého malinkého tvorečka. Oni jsou totiž malincí jen vzrůstem, srdce mají obrovské. :-)
Pro zájemce o seznámení s chovem Evy Poustecké - www.civavy.com.
Nový komentář
Komentáře
Krásní pejsci.
Rikina — #6
Breberka456 — #7 To je tady celkem běžné.
Už jsem před časem psala, že mám ráda všechny psy a kočky bez rozdílu. Velké, malé, s občankou i bez.
Pokud by se mi nějaké plemeno tak úplně nelíbilo, nikdy bych je veřejně nehanila. Už jen proto, že pro někoho to může být ten nekrásnější pejsek na světě...
Breberka456 — #7 Proč jedu? Vždyť je to naprostá pravda, co Rikina píše.
Až bude dcera starší, tak určitě čivava
ake su rozne aktivity v nasom zivote, vsak...
.
pěkní pejsci, ale pořád to jsou starosti..............
Breberka456 — #7No, čivavy nic moc. Znám tři čivavy a přesně, jak píše Rikina, dvě z toho jsou uštěkané protivné hysterky. Tak poslední je taková neutrální, ale že by to byl kdovíjaký mazlíček, to teda není... Ale stejně jako Rikina si myslím, že to není problém těch psů, ale majitelů...
Mám taky radši větší pejsky, ale některé čivavy jsou fajn. Nemám ráda takové ty uňafané, hysterické a nevychované. Je to pes, i když malej, a má být vychovanej.
tihle se mi nelíbí
u nás na sídlišti převažují jorkšírci, ti se mi teda líbí víc. Čivava mi připadá trošku jako hračka. Kdybych měla psa, tak určitě větší plemeno, obranáře do lesa a kamaráda na výšlapy
Čivava Ondra - soudní tahanice kolem veterinární péče - neblahé paměti (bába krkavá měla po kšeftech), mě možná dost ovlivnila. Možná, uznávám, že třebas špatně, pokládám čivavy za hodně přešlechtěnou rasu
.
Rikina — #6 Kde se v lidech bere tolik jedu při pátku ? I když to není asi jen o pátku,
mám raději větší pejsky ale to je každého věc nebudu na to přece házet lejna
Ad čivavy - to už není pes.
Lidi to mají jako živou hračku, nosí to v taškách, oblíkají do srandovních oblečků, a mají pocit, že takového maličkého pejska není třeba vychovávat, protože je přece tak roztomilý... výsledkem jsou ušňafané hysterické potvory, které se neumějí chovat ve společnosti. A jejich majitelé to ještě pokládají za zábavné.
No tak jo. A až tady budou uveřejněni všichni kamarádi a kamarádi kamarádů z okresu Beroun, se zvláštním zřetelem na Zadní Třebáň, dojde taky někdy na nějaké zajímavé reportáže?
Chápu, že když má někde člověk chatu, tak široké okolí je třeba udržovat v přátelských vztazích, ale už je to nápadné - a pořád jenom články o obyvatelstvu Zadní Třebáně, to začíná být nuda.
Ale jo jsou docela roztomilé, ale nesmí štěkat. To by mi z té jejich fistule praskla hlava
Eva_Fl — #2


K tem ratlikum se vyjadrovat radeji nebudu, ale to foto si vytisknu a dam nad postel, to je panecku nadhera! Umelecke dilo!
pejskové jsou věrní, naslouchají, vítají, dělají šaškárny, aby nás rozesmáli ....
- u nás jsou to členové rodiny.