Zdroj foto: Shutterstock
„Vždycky jsem bývala spíš pohodářka. Jen tak něco mě nerozhodilo, na pláč došlo málokdy. Zato teď! Jako bych najednou byla někdo jiný. Minulý týden mě dojalo i ptačí mládě vypadlé z hnízda. Plačky jsem trvala na tom, že ho musíme odvézt záchranářům. To ovšem není to nejhorší. Mnohem víc mě trápí moje náladovost. No, nejen mě. Hlavně mého muže,“ svěřuje se nastávající maminka Miluše, pro niž je těhotenství premiérou. Premiérou, s velmi neočekávaným scénářem. Nedokáže totiž kočírovat své nálady.
„Jsem jako chodící rozbuška. Minule to Petr pořádně schytal. A to jen nechal nádobí od snídaně na stole a na zemi nadrobeno. Normálně bych to pravděpodobně přešla a uklidila po něm. Není bordelář, je to spíš výjimka. Normálně si po sobě uklízí. Jenže já najednou vyváděla jako děsná megera,“ popisuje Miluše, která při uklízení manželova nepořádku významně bouchala nádobím ve dřezu. Když se vrátil do kuchyně a zeptal se, co že se stalo, jen mu odsekla. Není ničí služka, a že by si po sobě mohl svůj nepořádek uklízet. Jinak jí na krku budou za chvíli viset děti dvě.
„Nejdřív se obhájil, že mu v ložnici zvonil telefon, tak ho šel jen vzít. Uklidit po sobě zbytky od snídaně měl v plánu hned poté. A pak se urazil. Do večera se mnou nepromluvil ani slovo. Až mě z toho večer chytla naopak plačtivá. Mezi vzlyky jsem mu vyčítala, že mě nemá rád,“ chytá se za hlavu Miluše a přiznává, že to je jen jeden z mála podobných incidentů kvůli prkotinám. Dokáže ji totiž najednou rozčílit každá drobnost, nad kterou by dříve mávla rukou. Sice si dobře uvědomuje, jak jsou její výbuchy zbytečné a malicherné, jenže v danou chvíli si zkrátka nedokáže pomoct. Jako by měla nějaké zatmění. Jazyk za zuby neudrží, ovládnout se neumí.
„Jsem nesnesitelná i sama sobě, co teprve chudák Petr? Je z toho moc špatný. Začal zůstávat déle v práci, často na mě už ani nemluví, aby to zase neschytal za nějaké nevhodně zvolené slůvko. Vždy se mu pak omluvím, ale jeho nabručenost hned tak nepřejde. Nedokáže se nad tím povznést. Vůbec mi totiž nevěří, že svou náladovost nedokážu a nemůžu ovládat. Prý jsem dospělý člověk, který by se měl umět krotit. Hormony - nehornomy. A jestli se takhle hodlám chovat celých devět měsíců, raději se zavře v garáži,“ svěřuje se Miluše. Té ale práce na sebeovládání stále nejde tak dobře, jak by si představovala ona nebo Petr.
„Jakmile mi moje náladička přinese na jazyk nějakou zlou slinu, nejsem schopna ji spolknout. To já si třeba říkám, mlč, mlč, ale pak se stejně neudržím. Manžela sjedu, abych toho pak litovala. Mrzí mě, že jsem teď taková štěkna, plačka a nesnesitelná prudička. Jenže vážně nevím, jak to v sobě potlačit. Nebo jak alespoň vysvětlit Petrovi, že je to v těhotenství celkem časté. Taky by mohl mít víc pochopení, nosím jeho dítě! Druhý trimestr by už měl být podle příruček o mateřství klidnější, tak uvidíme. Jestli mě tedy manžel do té doby neopustí,“ vtipkuje Miluše, ale jen tak napůl. O narušení vztahu obavy přece jen má.
K článku se vyjádřila terapeutka PhDr. Alena Novotná:
Emoční proměny, které Miluše popisuje, jsou v těhotenství velmi časté a mají jasné biologické i psychologické kořeny. Prudké hormonální výkyvy v prvním trimestru ovlivňují centra mozku zodpovědná za regulaci emocí, takže i žena, která byla dříve „pohodářka“, může najednou reagovat mnohem citlivěji, impulzivněji nebo plačtivěji. Nejde o slabost ani o nedostatek sebekontroly, ale o přirozenou reakci organismu na obrovskou změnu, kterou těhotenství představuje. K tomu se přidává i psychická zátěž spojená s novou životní rolí, obavami o dítě a změnami v těle, což citlivost ještě zesiluje.
Ve vztahu pak často vzniká napětí proto, že partner prochází těhotenstvím jiným tempem. Zatímco žena změny prožívá na vlastní kůži od prvních týdnů, muž je mnohdy v roli pozorovatele, který nerozumí tomu, co se v jeho partnerce odehrává. Pokud Miluše říká, že „ví, že přehání, ale nedokáže se zastavit“, je to typický projev hormonálně podmíněné emoční reaktivity, nikoli vědomé rozhodnutí. Petr její výbuchy může vnímat jako osobní útok, a proto se stahuje, mlčí nebo tráví více času v práci. Ve skutečnosti však nejde o nedostatek lásky ani respektu, ale o jeho vlastní nejistotu a bezradnost.
Pomoci může otevřená komunikace, vysvětlení, že výkyvy nejsou osobní a nejsou pod plnou kontrolou, a také ujištění, že jde o dočasné období, které se obvykle ve druhém trimestru skutečně zmírňuje. Miluše může zkusit krátké pauzy před reakcí nebo jednoduché uklidňující rituály, Petr zase více porozumění a méně obranných reakcí. Těhotenství je pro vztah zkouškou, ale zároveň i příležitostí – pokud oba pochopí, co se děje, a budou k sobě laskaví, může je toto období nakonec spíše posílit než ohrozit.
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Taky tomu nevěřím, že by Miluše byla někdy "pohodářka". Tyhle ženy mívají podobné stavy každý měsíc, protože PMS. V těhotenství je to o 300% horší, protože to trvá týdny bez přestávky a ještě to má větší grády.
A po porodu bude zas šestinedělí, takže další peklo. Jestli Miluše chodí někam do práce, tak upřímnou soustrast všem, co s ní sdílejí pracoviště. Ale ona asi bude doma, dneska je to taková móda být na rizikovém těhotenství už od momentu, kdy budoucí matka prvně navštíví gyndu a potvrdí se, že domácí test nelhal. Manžel by to mohl zkusit odlehčit - ano, miláčku, já vím, jsem ten největší padouch a netvor pod sluncem, nechal jsem tadyhle pár drobečků. Samozřejmě máš pravdu, jsem bordelář a ty nejsi služka, jistě, zlato, ovšemže se stydím. Přestaň bouchat tím nádobím, otlučeš hrnky i talíře, támhle si sedni a já to udělám, a nebreč, máš červenej nos. 
Na to je ale potřeba mít povahu, a taky odvahu, protože rozparáděná manželka by ho taky mohla praštit pánví. 
Mě během všech těhotenství vadilo prvních pár měsíců i to, jak manžel dýchal, jak jedl, jak chodil :D. Averze začala někdy kolem 6. týdne, od druhého těhotenství jsem věděla už před testem, že jsem těhotná, začala jsem nesnášet otce dítěte :D. On to zvaldak, je to dospělý chlap a něco o tom, že by mohla mít žena divné nálady, si přečetl. Zmizelo to někdy kolem druhého trimestru, docela brzy , ale. Šlo to svým způsobem fascinující, já Honza normálních okolností fakt miluju :). Pak zase třeba později manžel nechtěl nic intimního, což jsem zase tolerovala já, prostě těch 9 měsíců bylo pokaždé náročných, a absolvovali jsme to dobrovolně několikrát :)). A nemít přes 40, a mít ještě jeden volný pokoj v domě, tak bychom do toho šli klidně asi ještě jednou, podle mne má mít člověk tolik dětí, kolik si může finančně dovolit poslat do vysokého školství. Takže za mne, být na místě Miluše, tak se nijak netýrám, není na tom nic výjimečného, každá jsme jiná. Spíše by se měl vzdělat ten otec, aby z toho nedostal stresové a uražené pupínky :D.
No a není to typ hysterky, která se na těhotenství vymlouvá? Znám spoustu žen, které byly nebo jsou těhotné, ale že by takto vyváděly? Já jsem byla těhotná třikrát. Moje spolužačky mají 3 nebo 2 děti, určitě se to bez těhotenství neobešlo, jedna moje známá má 4 kluky. Mám sestry, sestřenice, všechny byly těhotné. Byla, určitě, těhotná i maminka mého vnuka. Žádná z nich neměla tak absolutní výkyvy nálad. Ano, bylo jim (některým) ráno špatně, byly spavější, ale že by se slovně sápaly na manžela pro blbosti?
Kolik jí je? A chodí do práce? Jestli ano, taky se tam neovládá? Ono....čeho je moc, toho je příliš, řekla by teta Kateřina. Jestli je doma taková pořád a manžel se proti tomu neohradí, pak by zasluhoval metál. Těhotenství není nemoc!
Chováš se jako každá druhá v prvním trimestru, naprosto standard. Ale holt budeš mít dítě s urážlivou sněhovou vločkou. Ten se zhroutí, až nastoupí šestinedělí a do toho brečící miminko a vynervovaná prvorodička. A to nejde ovládat, můžeš plánovat a on přijde totální emocionální naráz do zdi.