„Vždycky jsem byla hodně společensky založená a nesnášela jsem nudu. Proto se mě poslední dobou každý ptal, jak ten druhý lockdown vlastně snáším. Přiznám se, že špatně. Na začátku jsem byla sama, k rodině jsem jezdit nechtěla, abych je nenakazila. V Praze to bylo jednu dobu jako kovidová líheň, a tak jsem byla raději stále doma. Měla jsem trochu i paranoiu, že kovid chytím a umřu, mám astma, takže kdo ví, jaký bych měla průběh.

Foto: Shutterstock

Zkrátka jsem se doma užírala nudou, práce mi vystačila tak akorát na dopoledne, a potom jsem volné chvíle trávila u počítače. Neměla jsem náladu učit se něco nového a ani do cvičení se mi nechtělo. Jakmile kolem sebe nemám lidi, tak jsem jako tělo bez duše, samota mi prostě nesvědčí. Snažila jsem se trochu randit prostřednictvím Tinderu, ale ani to nevyšlo. Na seznamovacích aplikacích nejsem žádná královna, fotogenická jsem přestala být ve dvaceti. Pak se mi ale na Facebooku ukázala fotka mého bývalého přítele.

S Petrem jsme se rozešli před dvěma lety a chodili jsme spolu asi rok. Ze začátku jsme do sebe byli opravdu zamilovaní, ale postupem času zamilovanost opadala a my jsme si začali lézt na nervy. Maminka mi radila, ať se s ním nerozcházím. Petr je totiž pohledný kluk z vesnice, který umí vzít za práci. To se líbilo mámě, mně zase to, že byl vtipný. Vztah možná zničilo to, že jsme se k sobě zbytečně brzy nastěhovali. Vadilo mi to, že nikdy neuzná chybu, že je žárlivý, že po sobě neuklízí nebo že chrápe. A teď to nejhorší, sex nebyl nic moc.

Jenže přímá úměra se měla tak, že s přibývající nudou ve mně rostla chuť zažít zase nějaké vzrušení. Zkusila jsem Petrovi napsat a on hned zareagoval. Naštěstí také nikoho neměl, takže jsme se asi o dva dny později sešli u mě doma. Koupili jsme si víno a povídali si. Překvapilo mě, jak je Petr rozumný a sám uznal, že jsme tehdy měli na vztahu pracovat, ne to jen tak po roce vzdát. I jemu na mě vadilo pár věcí, nad kterými jsme se od srdce zasmáli. Všechno bylo najednou tak malicherné, když člověk trpěl samotou. Potom nás oba něco napadlo.

Co kdybychom spolu začali znovu chodit a tvářili se, že jsme se nikdy nerozešli? Nevím, jestli byl Petr tak nadržený, opilý nebo obojí dohromady, ale na nápad okamžitě přikývnul. Protože jsme navázali podle dohody vztah tam, kde jsme ho skončili, rovnou jsme začali v posteli. A po dvou letech jsem si styk užila rozhodně nejlépe za celou dobu historie našeho vztahu. Navíc jsem byla ráda, že mě konečně někdo objímá, někdo koho dobře znám a s kým mám společnou minulost. Dohodli jsme se, že na vztahu budeme pracovat, mluvit o všem, co se nám líbí a nelíbí a pokusíme se změnit to, co nám na sobě vadilo. Možná se nakonec vypracujeme na pár roku. Ale kdo ví, teď jsme oba rádi, že v době kovidové nejsme sami, i když ne z lásky, ale z rozumu…“

Reklama