Agáta byla vždycky něco extra. Zčásti to bylo dáno také výchovou, otec akademický malíř, matka kurátorka. Jejich domácnosti vládl luxus a peníze, kterými byla Agátka obklopena už odmalička. Měla všechno, co chtěla. Co ještě neměla? Černocha.
Agáta si pohrávala s nápadníky jako kočka s myší. S žádným dlouho nevydržela. A poněvadž se pohybovala především v uměleckých kruzích, a jak známo umělci jsou taková zvláštní sorta lidí, i její partneři podle toho vypadali.
Jeden rádoby malíř, bohém žijící jen svými sny a dotací z Agátiny peněženky, druhý byl tanečním choreografem, který si v půli vztahu uvědomil, že se mu víc líbí kluci než Agáta, třetí byl DJ a kromě Agáty si zval do postele i řadu dalších.
Agáta to brala, jak to je, sama nebyla svatá a ve svých šestadvaceti letech si užívala život plnými doušky. Občas vypomáhala rodičům s organizací výstav, částečně se živila také jako taneční choreografka. Tato druhá profese ji přivedla až k jednomu tanečnímu soustředění, které se konalo ve Francii a kde se seznámila se svou, jak dodnes tvrdí, životní láskou – Marcusem, černochem pocházejícím původem z Jamajky.
Asi rok spolu žili ve Francii a pak přijeli zpátky do Prahy, že budou žít tady. Jenže Praha není Paříž a na černochy se tu stále pohlíží všelijak. Většina zná jen ty, kteří v noci na Václaváku pokřikují na kolemjdoucí a zvou je do klubů. Co dělají přes den, nikdo neví. Marcus vystudoval taneční školu a rozhodně nevychází ven jenom v noci. V kruzích, ve kterých se Agáta pohybuje, vzali Marcuse v pohodě, horší už to bylo, když šli do sebe zavěšení po ulici, a úplně nejhorší bylo, když ho představila svým rodičům.
Napřed to brali jako další s Agátiných úletů, ale když viděli, že to myslí ve vztahu vážně, začali jí Marcuse rozmlouvat.
„Zbláznila ses? Copak ty chceš mít dítě černouška?“ zeptala se jí jednou máma.
„No a co?“ odpověděla jí Agáta, „bude to snad moje dítě, ne? A vůbec, nevím, proč už hned mluvíš o dětech.“
A táta: „Agátko, víš, že jsme byli vždycky tolerantní, ale co na něm proboha vidíš?“
„Když on tak krásně voní. A vůbec je úplně jiný než naši kluci! Je pozorný, galantní, hodný a strašně čistotný, to bys tati nepochopil,“ bránila se dcera.
Agáta žije s Marcusem už čtyři roky. Oba se společně věnují taneční choreografii, Marcus ještě někdy o víkendech pracuje jako DJ v nočních klubech. Okolí si na ně zvyklo, berou je už jako pár a většina Agátiných známých je překvapena, jak dlouho ji tato její exotická láska drží. Samozřejmě padají i hlášky, „proč“ ji tak drží. :)
S rodiči se Agáta vídá velmi málo, neboť ti stále doufají, že ji tato exotická láska pustí.
pozn.red.: jména v příběhu byla pozměněna
Nový komentář
Komentáře
Záleží na hodně věcech
rusalka2008 — #24 Tos vzala kde, o té zdeformované DNA?
Ahoj. Ja s cernochem ziju, mame spolu krasnou dcerku. A nevidim v tom zadny problem. Hodne stesti
ja jsem již několik černochů měla a jenom doporučuji pokud nenarazite na takove ty co chtějí jen sex
No nevím, já osobně bych do toho nešla, ale je to každého rozhodnutí
láska hory přenáší, nevím proč by mi měli rodiče rozmlouvat partnera, to bych se na ně asi pěkně naštvala.
Osobně černoši nejsou můj typ, ale ten na obrázku je docela sympaťák a když narazíte na toho pravého tak je jedno jak vypadá. Problém bude jak již bylo zmíněno v odlišnosti kultur. I s Evropany je problém natož s Afričany, tam už jsme úplně někde jinde. Je to všechno o toleranci.
jak tak ctu vase reakce, nemůžu se ubránit vzpomínce na výrok jednoho kamaráda - gaye, který pronesl : Já ty smíšené páry, t.j. muž a žena, nechápu...polovina se rozvede a z té druhé se polovina hádá nebo nesnáší...
lonkue — #37 Ač to říkám nerada, tak mě ani zdejší "rasismus"v diskuzi nešokuje,vlastně jsem čekala takové názory jen co mě upoutal nadpis u článku. Bohužel to u nás tak je, jiná mentalita lidí, nepřijímáme mezi sebe cokoliv/kohokoliv jiného a pokud ano,tak těžko.Já můžu upřímně říct,že mně by nevadilo,pokud by si dcera přivedla slušného černocha.Proč taky? Grázlové jsou mezi všemi a jestli je čokoládový nebo bílý, to už je jedno :)) Navíc jsem se zatím setkala jen s černochy,kteří byli mnohem více v pohodě,než leckteří běloši.
Karo Líná — #26 Krásných černochů jsem viděla víc než bělochů! Někteří by z fleku mohli být anatomickou pomůckou. Ti nejkrásnější se zpravidla vedli i s překrásnou ženou.
Vím, jak jsem si děti vychovala a tak jsem si byla jistá, že hajzlíka by mi domů nepřivedly i kdyby byl mourovatý s fialovými skvrnami.
Klasika
záleží asi na povaze
asi néé, mám kamarádku a zrovna na růžích ustláno nemá
Nežila bych s černochem.každý kraj,jiný mrav,nevím,do jaké míry by byl pžizpůsobivý životu u nás ,protože já bych odsud nechtěla odejít,takže jednoznačné ne
tlak okolí bývá velký a ne každý to ustojí
vladka006 — #10 To je přesně co jsem psala. Ne barva kůže,ale jiná mentalita,náboženství.Pak ukazují v televizi zničené matky, které se domáhají vrácení svých dětí.
rusalka2008 — #36 mně u nich nejde jen o terorismus, ale jejich chování a pocit nadřazenosti.. Nemám je ráda a mít nebudu.
Souhlasím s tvrzením lonkue, že geneticky nejzdravější jedinci vznikají právě mícháním ras. A bývají i pohlední - znám takové.
Ale přesto bych také nebyla z této situace nadšená.
proč ne,mně se černoši někteří líbí,rasismus neuznávám
Jsem sokovana kolik je tady latentnich rasistu. Opravdu jsme narodem jenom na oko tolerantnim. Nejvic me tu sokovala hlaska pani, ktera tvrdi, ze si geneticky cernosi (nebo jine barevne rasy) s belochy nesednou. No to je s prominutim pichovina jak prase. Geneticky si sedneme hodne dobre pac vsichni pochazime z Afriky. Ano v nas ve vsech je kus cernocha. Je mi uprimne na bliti z nekterych mistnich nazoru. Rasy se nemaji michat.... Blbost! Prave naopak. Vznikaji tak geneticky nejzdravejsi jedinci. Ono prave to mixovani se sousednima Pepikama nas degeneruje. Jinak co se partnerstvi tyce, tak mixovani kultur problemem byt muze. Na druhou stranu nas uci byt tolerantnim a otevrenym na kultury a zvyky jinych kraju. Ovsem barva kuze s tim nema nic spolecneho.....
cilani — #35 Né každý muslim je teroristou, ale každý terorista je muslim!