Dnešní téma „TEPLO“ mě nemůže nechat chladnou.  

Musím si  přihřát svou stylovou polívčičku.

 

Já osobně teplo miluji.

 

Zimu taky, ale spíš vizuálně.

 

Tu krásně tichou, bílou, zasněženou, jiskřivou a křupavou, jakou jsem zažila ve Finsku.

A pozorovat tu parádu pěkně v teplíčku s kafíčkem u nosu nemá chybu.

Takovou strategickou polohu měla kavárna divadla, kde jsem pracovala.

 

Supermoderní prosklená budova u jezera.

 

Famózní výhled.

 

Na břehu stála malá dřevěná chatka, z chatky vedly schůdky přímo do velké temné díry vykopané v ledu.

 

Asi kvůli rybám, myslela jsem si.

 

Kolem poledne, pravděpodobně v pauze na oběd, se k chatce začala sjíždět auta.

Lidé z aut mizeli v chatce, po chvilce vybíhali nazí a skákali do mrazivé vody.

 

A klidně si tam několik minut plavali.

 

Bylo minus třiatřicet a chatka nebyla sauna. To jsem si zjistila.

 

Často jsem přemýšlela, co by mě asi tak mohlo přimět k následování.

 

Brrr, ještě teď mě mrazí.

 

Ještě se divíte, co se mi vybaví, když přijde řeč na zimu, potažmo na teplo?

Nejlepší je prostě zima za sklem se zadkem v teple.

 

Nejhorší byly pěší přesuny.

 

To jsem na sebe nabalila celý kufr šatstva, před posledními dveřmi, co mě dělily od venkovního světa, jsem se nadechla, zaujala pozici zcepenělé mumie a vyrazila.

Drobnými, co nejrychlejšími krůčky s hlavou zapíchnutou do šály jsem celá ojíněná dorazila k cíli.

 

 

A hodinu rozmrzala.

 

Co bych tenkrát dala za takový kabátospacák.

 

Kdepak bundičky do pasu. To by vám umrzla prdelka!

 

A možná byste nemusely jezdit ani do Finska.

TÉMATA:
KRÁSA