Moje bývalá spolužačka z gymplu Petra měla opravdu hodně chlupaté nohy. Možná si ještě některé z vás pamatují doby před sametovou revolucí, kdy si ženy žádné chlupy neholily. Je fakt, že letní odér tehdejších tramvají, kdy se tyčí držely zvednuté ruce s promočenými chuchvalci v podpaží, nebo mnohdy i se žlutými sraženinami, byl úplně jiný než dnes, ale tak to zkrátka tehdy chodilo. Navíc neexistovaly žádné deodoranty a já jsem se například doma od rodičů dozvěděla, že když si budu chlupy holit, vyrostou mi ještě daleko hustší a delší. A bylo nás takových víc.

„To je tak hnusný, k čemu je to dobrý mít nohy takhle porostlý kožichem,“ lamentovala Petra. Pak nás ale napadlo, jak by mohla svého handicapu využít. Bude jím testovat svoje nápadníky. Jestli mu jde jen o vzhled, a tudíž o sex, odpadne, jestli ji má rád, chlupaté nohy ho neodradí. K tomu účelu se ještě navlíkla do tehdy populárních modrých tepláků s gumou v pase i dole na nohavicích, a takhle vymóděná přijímala návštěvy potenciálních ženichů. Tepláky byly krátké, končily v půli lýtek, takže vyniklo všechno přesně tak, jak chtěla. Nasmáli jsme se tehdy jak blázni, když nám předváděla reakce namachrovaných borců a někdy nesmělé, jindy útočné dotazy, proč vypadá jako chlupatý hastroš. Chovala se ale naprosto suverénně, sami hoši nakonec nevěděli, jestli na ně hraje divadlo, nebo tak střelená opravdu je. Kýžený efekt to ale mělo. Odpadli nafoukaní mamánci, kteří přece něco takového nemají zapotřebí. Na ně přece za rohem čeká roztoužený zástup manekýn!

Reklama