Vůně je hned po obličeji druhá věc, která ovlivní člověka se kterým se setkáváte. My ženy s tím většinou problém nemáme, ale muži, tam už je to jiné. Muži se dělí na tři skupiny. Ti, kteří voní tak, že se vám podlomí kolena když projdou kolem vás, ti, kteří jsou sice navonění, ale něčím tak strašným a v takové míře, že vám to otočí hlavu o 180 stupňů, a ti nejhorší jsou ti, co se domnívají, že použít ráno parfém je projev zženštilosti a že správný chlap má smrdět i z fotky. Z každé skupiny mohu uvést nejméně jeden případ.
Znám právníka, který sice už má zářivou plešku a je malý a obtloustlý, ale voní se parfémem, který se vám obtočí kolem hlavy jako růžová mlha, přes kterou se vám právníkova pleška zdá být znamením zralého muže, jeho bříško jenom ukazuje, že to není žádný třasořitka a cokoliv řekne, zdá se vám, že je to ta nejchytřejší nebo nejvtipnější věc na světě. Člověk by s ním šel na kraj světa jen pro tu jeho vůni.
Do druhé skupiny patří můj kolega. Zvedne podpaždí, zavětří, zvedne se a utíká naproti do sámošky pro intim sprej. Pochvaluje si, že se vždycky při nákupu vejde do sta korun a to je také na dálku znát. Použití intim spreje pojmul jako rychlou sprchu a tak se postaví doprostřed kanceláře a od hlavy k patě se zahalí do oblaku freonu a něčeho jako vůně prostředku na nádobí. Uspokojen usedne znovu k práci a vyprázdněná kancelář a okna dokořán mu nikdy divné nepřijdou. Jednou nastříkal i našeho kolegu, který nemá svým jemnocitem pro vůně daleko k výše zmíněnému právníkovi. Smáli jsme se, že mu to udělal za trest, a bláhově mysleli, že se nám tím smíchem podařilo dát nenásilně najevo náš názor na jeho „parfém“. Zasmál se ale s námi a dodnes se tím stříká dál. Tím jsem dospěla k názoru, že jemu vlastně záleží jenom na tom, aby nebyl cítit potem.
No a třetí nejhorší případ, byl můj bývalý šéf. Dnes už je v důchodu, ale dodnes s husí kůží vzpomínáme na dny trávené v kanceláři s ním. Ten byl pyšný na to, že je poslední správný chlap na zeměkouli, který nezměknul a nezačal se vonět jak nějaká slečinka. Bohužel měl ale asi podobný názor na frekvenci sprchování, a tak se pobyt v kanceláři s ním zhoršoval úměrně k uběhnutým dnům, z nichž v pátek si slabší jedinci brali volno. Aby toho nebylo málo, měl ve zvyku se k nám důvěrně naklánět a to se k celému efektu smrdutosti přidal i jeho pekelný dech. Měl totiž odpor i k ústním vodám a žvýkačkám. Do určité doby jsme se tedy snažili ho udržet v co největší vzdálenosti od nás. Jednoho osudného dne si však v zamyšlení založil ruce za hlavu a ukázal nám dva žluté koláče podpaždí, ze kterých vanulo všechno to naše utrpení. Toho dne jsme se z kanceláře odstěhovali. Zůstala s ním jenom Maruška, která se brání vonnými svíčkami, hořícími po celý den. On myslel, že si tak po celý rok připomíná vánoce.
Chtěla bych rozumět tomu, proč mužům z posledních dvou skupin nepřijde divné, že lidé, kteří se s nimi baví, mají vystrčenou hlavu z okna, v lepším případě neustále ustupují co nejdál od nich. To si toho opravdu nevšimnou? Nikdy neslyšeli, jak někdo říká někomu jinému, že krásně voní, a nevšimli si, že jim to nikdy nikdo neřekl? Opravdu se domnívají, že tři dny nemyté tělo v létě je ta pravá chlapácká vůně, která ženy přitahuje? Proč jim tedy není divné, že nikdy žádnou nepřitáhla?
TÉMATA:
ZDRAVÍ