V neděli jsme se vrátili z pánské jízdy. Bylo nás šest, dvě dospělé děti a čtyři malí příslušníci
Vždy když jsme se prohřešili proti obecným "ženským" zásadám, jsme se my dospělí chlapi na sebe koukli a potutelně se usmáli. Ano, to by naše ženské nezvládly. Teď by zasáhly a tu obrovskou pohodu zrušily nesmyslným pokřikováním a přikazováním.
Jen pro pořádek. Seznam účastníků výpravy. Já - Krize - není co dodávat. Michal, druhý dospělý. Adam - 11 let, Vítek - 7 let - oba dle údajů Michalovy ženy Michalovy děti. Lukáš 11 - můj syn - a František - 7 - organizačně přiřazen ke mně, jinak syn obchodnice ze Žena-in.cz, Dany. Tedy dva velcí páťáci a dva druháci.
Cíl výpravy: přejít horský masiv Orlických hor z Pastvin na Šerlich, cca 45 km. Přesun na Rozkoš a kulturně vzdělávací výlet do Babiččina údolí.
Proč jsme lepší psychologové než všechny matky světa :-))
Hned před začátkem pochodu jsme s malými účastníky zájezdu udělali dohodu. Zavedli jsme seznam zakázaných slov. Stanovili jsme okruh tak, že bylo možné operativně další slova přidávat. První den jsme měli ujít, někteří poprvé v životě, s báglem na zádech kolem 25 km. Zakázali jsme proto slova nohy, noha, záda, ramena, kdy, jak a všechny příbuzné zkomoleniny a zdrobněliny a po čase přidali i stihneme. Slovo "bolí" jsme nezakázali pro případ otevřené zlomeniny apod. A vyplatilo se to. Někteří z účastníků sice okolo nás několik kilometrů kulhali se slovy: "Bolí mne něco, ale
Dokonce ani slzy na dvanáctém kilometru prvního dne nás neudolaly. Navrhli jsme, že můžeme ihned při takové únavě bivakovat. Náš malý pochodník, poté co zjistil, že to znamená zalehnutí do spacáku a celodenní trvalý klid na lůžku, ustoupil nejen ze slz, ale i z nároku na ukončení denní túry.
Od té doby jsme dokonce několikrát u mladších účastníků zaznamenali drobné slzy, ale již díky nim nezdržovali celou výpravu. Plakali si trpce, ukřivděně, potichu a za chůze.
Nechceme se příliš vytahovat, ale na výpravě v průběhu čtyř dní jsme prakticky neslyšeli: "Kdy už tam budeme? Jak dlouho ještě půjdeme? Mě bolí nožičky!" Místo toho jsme se mohli věnovat podstatným věcem. Prohledávání bunkrů, hodnocení smradlavosti noh apod.
Hygiena byla další zvláštní kapitola výpravy. Vybaveni ručníky a mýdly a kartáčky na zuby jsme sice byli. Večer za svitu čelovek a při nedostatku vody, jsme však hygienu nechávali pouze na ráno. A nikomu z nás to nevadilo. Ráno zubní pasta na kartáček, vypláchnutí troškou minerálky, protření oček namočeným prstem. Koneckonců - tím, že jsme se vrátili v nemlich stejných věcech, ve kterých jsme odjeli, jsme našim spřáteleným ženám ušetřili práci s praním.
Ručník to byla taky samostatná kapitola. Po celou dobu výpravy mu bylo smutno na dně batohu a těžce záviděl zadním stranám našich kraťasů.
No a na závěr jsme ještě museli vydat zákaz sundávání bot a ponožek pod pohrůžkou umytí. A fungovalo to.
A pro všechny opravdové matky. Když jsme děti odevzdávali do náruče jejich zploditelek, pobíhaly okolo nás, kdy prý zase uděláme nějaký výlet. A poskakoval i ten, co posledních 15 km odkulhal s bolavými vazy u kotníku a na rozdíl od ostatních nesbíral turistické známky!
Nový komentář
Komentáře
verune.. ujasni si terminologii a pak mluv o femisnitkach a zbytku zenskeho pokoleni protoze ne vsechny zeny jimi jsou :)
by me zajimalo do ktere sorty se pocitas ty... nejsi predpokladam feministka ze :) takze chlap?:)
Akorát nevím, co by Krize dělal, kdyby měl místo syna dceru
nechal by ji doma?
takovy pansky vylet bez navratu.. by taky nebyl uplne spatnej :)
a na Pastvinách je nádherně... kraj mého domova
Jinak - já osobně si myslím, že takovéhle "pánské jízdy" nejsou pro děcka vůbec na škodu
Krize: paráda
Ťapina: a já pořád, kde to ten sysel bere, ty pindy typu "Kdo může řvát, může i chodit..."
Jinak se vrátil z tábora - věci letěly do pračky bez přebírání, vyklepávání a podobně...nevydržely to dva starší ručníky, které se obarvily na modrozeleno a obalily hašlerkama, ty letěly do koše...ostatní je způsobilé k dalšímu pobytu - tentokrát ve Velké Fatře...a bez mytí
No kluci jsou uplne bozi a zjevne nevypadaji jako tyrane deti...
Vivian: No, tak vidíš...
mam-ča: ale babičky v důchoďáku si taky říkají "holky"... a dvanáctileté holčičky si říkají "dámy"
Vivian: Všimni si, jak se oslovují malí kluci, říkají si mezi sebou "pánové".
A staří dědci se zase vzájemně oslovují "kluci".
No, a pak se v tom vyznej...
Krize: nevychází mi to ani matematicky
. Logicky - pokud je to pánská jízda, skládá se její osazenstvo z příslušníků slabšího pohlaví, čili z chlapů, ne?
Ještě k té "čistotě" : Dětem je šuma-fuk, co mají na sobě a v jakém stavu se to zrovna nachází. Ale na společné zážitky s tátou (ev. mámou podobného ražení) budou vzpomínat celý život a budou se jednou stejně chovat ke svým dětem.
U nás tahle štafeta už funguje, ne sice u vnoučat, (tak daleko ještě nejsme) ale blbinky, které jsme vymýšleli pro naše děti, teď nejstarší synátor aplikuje na děti "táborové".
Krize: Prohlédla jsem si fotky, jsou moc hezké. Děti jsou všude rozchechtané, zjevně neutrpěly újmu na zdraví a mají fůru bezvadných zážitků.
Som z toho voĺaká zmätená... v první větě se píše o pánské jízdě a v druhé, že tam byli čtyři příslušníci silného pohlaví... tak jaká je to pánská jízda, když tam jsou ze šesti lidí čtyři baby??
Ťapina:
Takze Kacenka a la S tebou me bavi svet?
Krize: a to se pozna jak?
*daisy*: Holky neberou, leda by se ostříhaly na kluka
Krize:
Hele, a berete i holky? Nejak mam pocit, ze jste byli ciste muzske osazenstvo, ne?
Krize: pro příště batolata neberete? Přibalila bych k němu i jeho otce
Krize: prohlizi si vlka ?
petruška: Tak to jsem ještě zapařený neviděla, ani o tom neslyšela
Moje zkušenost je taková, že ženská si aspoň ty spoďáry převlíct musí, ale chlapům to potíže nedělá.