Chlapi jsou věčné děti

mio — #29 Být jiné povahy, zmagořím. Takhle je mi na světě fajn!

átéčko — #24 tak to je dobře, že jsi stále veselé mysli, a že synek se v tomto nepotatil

1. na komentář reaguje átéčko — #30

átéčko — #27  já taky moc a moc na něj myslím, kéž by zůstal s páníčkama a nemoc odezněla

Věrulinka — #26 Někdy je to tady veselé, někdy se směju, jak je někdo blbý, akorát dnes mi tekly slzy nad Cháronkem. Musím na něj myslet celý den. A držím mu palce. věřím, že se z toho dostane!

1. na komentář reaguje Věrulinka — #28

mio — #25 myslela jsem si, že když se přestěhujeme na venkov, jak jsme si oba přáli, že se to zlepší, zda na něj působí ta dlouhá zima, ano taky mi nedělá dobře, ale přece jenom, no kéž by se to zlepšilo, tak moc si to přeji

átéčko — #24 koukám že máme stejný morousy, také si nenechám kazit náladu a fakt tady se kolikrát zasměji a jak

1. na komentář reaguje átéčko — #27

Věrulinka — #23 škoda, třeba je jenom v nějakém divném období a zase se to zlepší! Přála bych ti to!

1. na komentář reaguje Věrulinka — #26

mio — #21 Nenechám si pokazit svou dobrou náladu. Já se strašně ráda směju. Proto chodím i sem. Potkala jsem tady fajn holky.

Jinak mi dělá i to co píše Věrulinka.

Ale se synem je taky dobrá prča, jen škoda, že už nebývá celé týdny doma.

1. na komentář reaguje Věrulinka — #26
2. na komentář reaguje mio — #29

mio — #20 moc ti to přeji, aby mu to zůstalo, neuměla jsem si to představit, dříve jsme chodili tancovat, na zábavy, byla fakt sranda, až mi druhý den břicho bolelo, no dneska mi už nebolí, ztratil fakt smích a radost ze smíchu

1. na komentář reaguje mio — #25

átéčko — #19  je to u nás dá se říci stejný, já se tu třeba válím smíchy, na fórech, čemu se zase hihňáš, ale vyštěkně po mně , já ti to přečtu, ne nemusíš, no zabít v ten moment.

Se nedám a začnu číst a najednoou se chcechtá taky, ale jak se na něj otočím, je po smíchu

Ne fakt bych tomu nikdy nevěřila, asi taky ta nemoc na něm nechala následky,  dříve s ním byla fakt prča, no co nadělám, nic, stárne mi dědek, ach jo

átéčko — #19  to někdy chlapi umí, naštvat se na nás i bez našeho zapříčinění ..

V tvém případě cením to, že si svůj humor stále zachováváš, i když žiješ vedle morouse.

1. na komentář reaguje átéčko — #24

Věrulinka — #18 to je fakt, kdoví, co budu říkat za 20 let..ale já pevně doufám, že u manžela budou fungovat geny i co se týče toho humoru. Aspoň tedy jeho otce naštěstí pořád neopustil 

1. na komentář reaguje Věrulinka — #23

mio — #15 Jo a čím je starší, tím je to horší. nasírá se už z čím dál menších příčin. např. vycházíme z Tesca a zastaví přede dveřmi taxi. manžel se šílené naštve, že příště snad zajedou až dovnitř, svině línéPohladila jsem ho a řekla, že už to s ním začíná být vážné, že je čím dál nerudnější. Sám přece ví, že do Tesca se vozí taxíky socky a cigoši, tak ať si nekazí krásný slunečný den...

Nasral se ještě více a dva dny se mnou nemluvil.

1. na komentář reaguje mio — #21
2. na komentář reaguje Věrulinka — #22

mio — #15 já v mládí také ne, ale čím je dědek starší, nějak na humor není, mimo chlapského , fakt ještě že mám sousedku a nebo že se zasměji tady s vámi

átéčko — #14

DanaD — #13  ze života

1. na komentář reaguje mio — #20

átéčko — #11 Zastávám stejný názor

átéčko — #11

átéčko — #5 vodfon — #3 tak to vás holky lituju, já si bez toho humoru nedovedu vůbec vztah představit!

1. na komentář reaguje Věrulinka — #18
2. na komentář reaguje átéčko — #19

Věrulinka — #12 Mám moc ráda takové vysmátá kamarádky. A mám i tady, na ženě-in jednu. Ta se směje ráda a smějeme s všemu. Ne že by neměla žádné starosti, ale dovede se smát Je to macourek

1. na komentář reaguje Věrulinka — #18

Věrulinka — #12

Otec se vrací z práce a vidí, jak jeho tři děti sedí před domem v pyžamech a hrají si v blátě mezi prázdnými krabičkami od číny, které jsou rozházené po celé zahradě. Dveře od manželčina auta jsou otevřeny, stejně jako dveře do domu a nikde není ani stopa po psovi.

Muž vešel do domu a uviděl ještě větší nepořádek. Lampa byla převrácená, běhoun skrčený pod zdí. Uprostřed pokoje hlasitě hrála televize na kanálu s kreslenými pohádkami a jídelna byla zaházena hračkami a různými díly šatníku. V kuchyni to nevypadalo lépe. Ve dřezu stála hromada nádobí, zbytky snídaně rozházené po stole, lednice byla otevřená, psí žrádlo vysypané na podlaze. Rozbitá sklenička ležela pod stolem a u zadních dveří byla uplácaná hromádka písku.

Muž rychle vyběhl schody, stoupajíce na další hračky a šlapajíce po oblečení. Ale nehleděl na to, jen hledal svou manželku. Bál se, že je nemocná, nebo se jí něco vážného stalo.

Viděl jak dveřmi od koupelny prosakuje voda. Nakoukl tam a uviděl mokré ručníky na podlaze, rozlité mýdlo a další rozházené hračky. Kilometry toaletního papíru se vinuly mezi tím vším a zrcadlo i stěny byly pomalovány zubní pastou. Rychle se otočil a spěchal do ložnice, kde našel svou manželku, ležící v posteli a čtoucí knihu.

Podívala se na něj, usmála se a zeptala se jak se měl celý den. Podíval se na ní nedůvěřivě a zeptal se: ?Co se tu dnes proboha stalo?? Usmála se znovu a odpověděla: "Pamatuješ si, drahý, že každý den, když se vracíš z práce, ptáš se mně - Co jsi prosím tebe dnes celý den dělala?"

"Ano" odpověděl muž nejistě.

"Tak dnes ... jsem to prostě nedělala!"

1. na komentář reaguje Věrulinka — #18

richada — #10  moc se ráda směju, když dáme se sousedkou kafe, kolikrát jsme tak vychechtaný, jj a právě když mluvíme o chlapech

1. na komentář reaguje DanaD — #13
2. na komentář reaguje átéčko — #14

richada — #6 To je hnusák, vymalovala bych mu kancl, nebo ložnici hemeroidama, žaludečníma vředama, křečákama... aby věděl, co ho čeká

1. na komentář reaguje mio — #16
2. na komentář reaguje richada — #17