Foto: Shutterstock
Pro důkazy nemusíme chodit daleko. Stačí se podívat na hračky, se kterými děti tráví čas. Chlapci dostávají stavebnice a autíčka, holčičky panenky a kuchyňky. Když otevřeme slabikář, dívky na sobě mají zástěru a pomáhají mamince s vařením, zatímco chlapci něco montují s tatínkem v dílně.
„Je pravda, že nám tyto nálepky v raném věku pomáhají pochopit svět – lépe si díky nim definujeme kategorii, do které patříme. Ale pokud nám rodiče vhodnou výchovou nerozšíří obzory, přijmeme černobílé vidění světa, které předurčí náš další vývoj,” vysvětluje specialista na online vzdělávání Pavel Fara.
Technologie je rodu ženského
Dívkám se dostává stejného základního vzdělání jako chlapcům, měly by tedy mít stejné předpoklady ke studiu vědy a technologií. Přesto si kariéru v těchto oblastech zvolí jen menšina z nich. Podle výzkumu Českého statistického úřadu z roku 2018 tvořily ženy 33 % všech studentů technických programů a 16,5 % studentů ICT programů. Čísla sice rostou, ale stále se nedají považovat za vyvážená. Kromě stereotypů ve výchově nebo v médiích a škatulkování ženské inteligence za to může i nedostatek ženských vzorů ve vědě.
Přitom když ženy nemají jinou možnosti než pracovat s technologiemi, dosáhnou skvělých výsledků. Jedinečný experiment nám připravila sama „covidová pandemie“, kvůli které se klasická školní výuka musela přesunout do online světa. Podle dat vzdělávací organizace EdTech Hub se tohoto ne úplně plánovného „experimentu“ zúčastnilo přes 750 milionů dívek a žen po celém světě. Ze statistik jasně vyplynulo, že jakmile se odstranily bariéry, třeba nedostupnost počítače nebo internetu, ženy začaly pracovat s počítači a technologiemi stejně jako muži – a vykazovaly výrazně vyšší stupeň nadšení a zaujetí.
Co vám ulehčí život?
Revoluce v rovnoprávnosti pohlaví má ještě kus cesty před sebou. Abyste její kroky uspíšila, zkuste v sobě probudit lásku k technologiím. Nemusíte si hned podávat přihlášku na ČVUT, stačí, když se bez ohledu na předsudky zamyslíte nad tím, jaká schopnost nebo znalost by vám výrazně ulehčila život. Co třeba kdybyste perfektně ovládala tabulky v Excelu? Nebo dokázala dobře fotit a následně si fotky upravit v počítači? Určitě by se vám hodilo, kdybyste uměla ovládat grafický program, ve kterém byste navrhla třeba vlastní vizitku nebo narozeninové přání. Všechny tyto a mnoho dalších znalostí si snadno osvojíte pomocí online kurzů. V pohodlí domova a v čase, jaký vám vyhovuje, postupně absolvujete kurz, který vás nejvíce osloví.
Háčkování mužům sluší
Je třeba uznat, že proti stereotypům se úspěšně staví i pánové. Řada z nich jde proti proudu a místo pumpování svalů nebo hraní počítačových her si najde zdánlivě dámskou zálibu – třeba háčkování. Může jít o formu manuálního odpočinku nebo o touhu vytvořit něco hmatatelného místo čísel v tabulkách a powerpointových prezentací. Že i mužům jde háčkování skvěle, dokazuje třeba olympionik Tom Daley, který se pletením uvolňuje mezi skoky do vody.
Zdroj: Instagram Toma Daleyho, Pavel Fara, EdTech Hub
Nový komentář
Komentáře
Já si třeba trochu myslím, že ty stereotypy, které autorka popisuje, nejsou nutně na škodu. :) Já sama taky ráda pletu a háčkuju. :) A vůbec se u toho necítím, že bych byla něco méně nebo více. Zrovna včera mi přišla sada háčků na háčkování a tak se už těším, až k tomu o víkendu sednu a udělám si pěkné odpoledne. :)
Paní redaktorka je evidentně mimo stereotypy. Jinak by jako žena věděla rozdíl mezi háčkováním a pletením.
Tak můj tatínek, roční 1924, na vojně vyraběl dečky.
Bohužel nevim jak. Zespoda osnova, nahoře takový malinky bambulky. A já, moje děti i vnoučata, si hraly všichni se vším. Vnuka sem učila plést. Teda i vnučky. Prostě s čím si kdo chtěl hrát, s tim si hrál.
Před cca 50 lety jsme měli ve škole rovným dílem jak kluci tak i holky všechno - šití, vyšívání, háčkování, vaření, a taky práce na pozemku, dílny, kde se opět kluci i holky učili používat nářadí, vyřezávat do dřeva, vyrábět krmítko pro ptáky a jiné podobné záležitosti. A bylo to naprosto normální, někdo byl šikovnej na to háčkování a někdo na ty dílny, a nikdo neřešil stereotypy. Jako dítě jsem měla panenky i autíčka a taky stavebnice, a odebírala jsem časopis mladých techniků a přírodovědců. Mí synové taky měli auta i stavebnice a kuchyňku a panenky... a moje vnučka má taky jak panenky a kuchyňku, tak lego, vláčky, autíčka, a traktor, který umí precizně rozebrat, opět sestavit a pak jde panenkám uplácat cukroví. Nikdo neřeší stereotypy. A překvapivě umím, excelovské tabulky, umím i fotit a upravovat fotky a i tu pitomou vizitku nebo grafickou prezentaci si umím udělat. Jak šokující. Všechny ženy, které znám, to umějí.
Tohle je takové vlamování se do otevřených dveří, a třeskuté násilné řešení věcí, které dávno fungují a nikdo se nad nima v běžném životě nepozastavuje. Jenom lidi, co furt řeší procenta a kvóty a gender.
Mezi háčkováním a pletením je přece jen jakýsi rozdíl.
(na fotce je jasný úplet).