Ještě jednou dáme slovo Ivaně Konigsmarkové. Tenkokrát k tématu, které bylo svého času velmi kontroverzní...
Patří partner, muž, k porodu?
To je velmi problematická otázka. Pokud není partner informován a pokud partnerská dvojice nežije v pevném a otevřeném vztahu, může jen velmi těžko prožít přítomnost u porodu v pohodě. V takových případech může být muž u porodu i rušivým elementem. My říkáme, že humanizujeme porodnictví, ale jediné, čeho jsme opravdu všude dosáhli, je skutečnost, že jsme pustili otce k porodům a tím jsme jim umožnili, aby se více báli...
Muž u porodu nemůže plnit svou přirozenou společenskou roli ochránce rodiny. Na porodním sále muž za ženu neodheká, neodtlačí, neodbolí. A pokud nepochopí, že jedinou jeho úlohou je fandit stejně zuřivě jako na fotbale, podporovat, podat ženě to či ono, podpírat ji, eventuálně zprostředkovat kontakt s personálem, který zrovna není přítomen, pak může být velmi nesvůj. A svou nepohodou může ovlivnit pohodu ženy, a tím negativně ovlivnit průběh porodu.
Pro přítomnost muže u porodu je velice důležitá dobrá komunikace mezi partnery. Žena se před mužem nesmí ostýchat projevovat svoje pocity. Během porodu se kolikrát zachová tak, jak by partner nepředpokládal, může být v rámci kontrakcí protivná, může muže odstrčit, odseknout mu, protože v dané chvíli situaci jinak nezvládá. S tím vším je třeba počítat.
Jak se tatínkové u porodu chovají?
Samozřejmě jsem zažila různě reagující tatínky. Zažila jsem otce, který celou dobu ležel na posteli, četl si nějakou tlustou knihu a tvářil se, že v místnosti není, zatímco maminka pohekávala a zpracovávala stahy. Pak jsem zažila tatínka, který pobíhal po místnosti a vykřikoval, že tohle už nevydrží, nesnese. A když jsem se zeptala maminky, která ležela ve vaně a odfukovala, jestli ho nemám raději poslat pryč, shovívavě poznamenala, ať ho nechám dělat, co si zamane...
Někdy ale naopak přijdou k porodu páry, které se k sobě chovají tak úžasně, vzájemně se podporují, že jejich spolupráce u porodu svou intimitou připomíná pohlavní styk - až mám pocit, že je vlastní přítomností ruším.
Z mého hlediska - nikdy. V době, kdy se mě to týkalo, se na nic takového jako otec u porodu samozřejmě nedalo ani pomyslet, stejně bych to ale nechtěla. Ne že by ve vztahu chyběla důvěra nebo otevřenost, ale přece jen... soukromí je soukromí.
A co vy? Měly jste/chtěly byste mít svého partnera u toho? Jak myslíte, že by to zvládal?
Nový komentář
Komentáře
Spise ano.
Nikdy.
A kdyby byl náhodou chtěl, tak bych to zatrhla všemi způsoby, které bych dokázala uplatnit. Naštěstí nebylo nutno, anžto v době, kdy to bylo pro mě aktuální, směli chlapi do porodnice jenom telefonovat. 
honuska: a pro matku? ta by si to mezitím mohla taky odpustit...podle mě je ten závěr důležitý hlavně pro mimčo
honuska: jak to myslíš, že "pro otce je důležitý jen závěr"??
Vyprávění je jedno a osobní účast druhé. Pro otce je důležitý jen závěr. A pokud je osobně přítomen, když má partnerka bolesti, tak to alespoň vidí.
Manžel se na porod těšil, pak ho sice trochu vyvedlo z míry, že jsme na sále strávili přes 8 hodin, měl představu, že to bude rychlovka jak v hollywoodských filmech. Snažil se pomáhat - při cestách do sprchy, cvičení na balónu, ... Byla jsem moc ráda, že jsem ho tam měla a nikdy nezapomenu, jak brečel, když malou poprvé choval.
Mi jsme už dohodnuti, že u toho manža nebude, ani minule nebyl, nezvládl by to a mě by to asi rušilo, bude mi stačit, když bude nablízku (snad nebudu rodit několik hodin). Mělo by to být v září...
Manx: Presne tak jsem to myslela.
Vivian: Asi jsem to napsala ostre, ale nemyslím si, ze jsem manzela tahala násilím. Proste jsme dva na vsechno dva tak i na porod. Pokud se chlap nedokáze pro jednou premoci a prestat myslet jenom na sebe v tak dulezitý zivotní situaci, tak k cemu mi bude az nastane nejaký jiný zivotní pru..r? Muzu se na nej DOOPRAVDY vzdycky a v kazdé situaci spolehnout? Pokud si zena z jakéhokoliv duvode preje být sama a nebo mít s sebou kamarádku, matku nebo nekoho jiného tak je to její rozhodnutí a já ji respektuji. Ale já chci svýho chlapa.
Lindaa: protože si představ, že taky existujou chlapi, kteří u toho z nějakého důvodu být nechtějí... A mně osobně je proti srsti někoho k něčemu nutit. Navíc na co ti tam potom bude nějakej zpruzenej nebo vyděšenej chlap napůl v bezvědomí, kterej tam je čistě proto, že "musel"? A taky existují ženské, které chtějí být v takových chvílích samy a nestojí o to, aby jim při tom někdo stál za zadkem a konejšil je nebo jinak otravoval
Takže já osobně říkám, že to je čistě věc volby těch dvou - obou dvou, a ne že rozhodne ženská a chlap musí... pro toho chlapa by to podle mě neměla být povinnost, a mně osobně by teda přišlo dost nedůstojné tam tahat chlapa pod různýma argumentama násilím. Já sama silně nesnáším, když mě někdo do něčeho nutí, takže bych takovou taktiku neuplatňovala ani na jiného... Kdybych ho tam chtěla, tak mu prostě řeknu, že bych byla ráda, kdyby tam byl se mnou, ale zbytek už bych nechala na něm... rozhodně bych nepoužívala nízké argumenty typu "hezky půjdeš se mnou, užít sis uměl, tak ať taky vidíš, že to není jen zábava!"
Myslím, že inteligentní chlap to ví a není nutné mu to mermomocí nutit...
Lindaa: No dobrýýý
Lindaa: Na tom závěru něco je.
To my se na porod těšíme oba. Že by to
nezvládl se nebojím, na sále je jako doma (někdy mám pocit, že víc než doma 
) - i když je tohle trošku jiná situace. A já ho tam určitě chci 
Vivian: A ty si myslís, ze já jsem skákala radostí do stropu, kdyz jsem zjistila, ze neexistují prásky (myslím antiko), který by na me stacilo. Manzela (tehdy prítele) jsem znala 3 mesíce, bylo mi necelých 21, byla jsem na druhým konci Evropy a najednou z niceho nic tehotná? A kdyz jsem se stacila vdát a jakz takz zabydlet v týhle prastený zemi,tak jsem zjistila, ze ani tenkrát západácký antiko nezabírá a já byla po 20 mesících opet tehotná? A kdo myslís, ze me v obou prípadech premlouval at si to nechám, ze to není problém a nejak to zvládnem. Tak kdyz to není problém a nejak to zvládnem tak at s tím zacne hned od zacátku a ne az se to jemu bude hodit do krámu. Já jsem taky musela zapomenou na vetsinu mých plánu a zarídit se v daný situaci jak nejlépe to slo. A myslím si, ze v zmatku a problémech co ze zacátku byly být se mnou u porodu JEHO dítete, které ON chtel víc nez já, je to to nejmensí co jsem po nem mohla pozadovat. A vubec on se nekdo ptá zenský, jestli chce k porodu, jestli se jí neudelá spatne, jestli neomdlí? Neptá. Tak proc se ptáme svých manzelu, vzdyt deti jsou z poloviny jejich. To at mi nekdo vysvetlí .
No, můj chlap už zvládl bez ztráty vědomí i asistenci u kastrace fenky, tak by mohl zvládnout i porod, ale nevím, jestli bych ho tam chtěla. To holt se ukáže až podle momentální situace, bude-li jaká
Lindaa: tak ten musí mít asi radost, když to před něj stavíš jako povinnost
Já myslím, že když už tam má chlap být, tak rozhodně ne z donucení.
Byl u zacátku se mnou (
)? Byl. Tak proc by nemel být u konce (porod)!!! Navíc zastávám názor, ze díte je nás obou a tak kdyz musím do porodnice já tak on taky.
Proc by se mel dostat az k umytému a nacincanýmu miminku? Jen at pekne od zacátku vidí jaký to je cunátko a ze dostat ho na svet není zrovna procházka ruzovou zahradou. Mimochodem manzel byl u obou porodu (a kdyby nesel dobrovolne asi bych ho presvedcila násilím - konec koncu "bláznum, ozralým a tehotným se nemá odporovat").
Ano, ano, ano
Manžel byl až u druhého porodu a můžu jen doporučit.Měli jsme malý pokoj jen pro sebe,docela pohodička.Doktorka mu vysvětlila co všechno znamenají čáry na papíře,který monitoroval srdeční ozvy dítěte.Jen ve finále chudák nevěděl,jak mi pomoci.Bylo tam hlavně dost rušno-personál a lékaři,protože jsem rodila o měsíc dříve.Ale když se dcera narodila,šel s ní na mytí a vážení a přinesl mi ji zpátky na sál a byl šťastný.
Každému potom doporučil,aby byl u zrození potomka
dkd: jo aha, já přehlídla to "u nás" :-)
Manžel byl u prvního porodu.Bohužel to bylo dost ošklivé,byla jsem ráda,že tam byl.Ale u druhého jsem ho nechtěla.Jen jsem oznámila ,že to začíná- zbledl, zavrávoral.Jsem ráda,že mě v tom stavu odvezl vpořádku do porodnice.Sestra mi pak vyprávěla jak v listopadu úplně zmatený v tričku přivezl tehdy roční anežku k ní.Ani mu neměla sílu vynadat