Ahojky,
mně se líbí chlapi, co si na nic nehrajou. Něčeho dosáhnou - svojí šikovností, inteligencí a poctivostí. Takoví ti frajírci, co rozhazují peníze, jezdí v nablýskaných fárech a myslí si, že jim patří svět, u mě nemají šanci. Nedá se s nima normálně bavit a já si povídám ráda.

Pokud mě nějaký muž zaujme, dívám se mu na ruce, líbí se mi, když má vypracované předloktí, prostě takové chlapácké ruce, co vás chytí a nepustí :-). Také mi chlap musí vonět, nejde o to, jestli na sebe napatlá kilo deodorantu, spíš o přirozenou vůni, která se vhodnou voňavkou doladí... Před lety jsem měla kluka, který se voněl zvláštním parfémem. Měla jsem ho moc ráda, no nějak to nedopadlo a rozešli jsme se. Ale ještě teď, když okolo mě projde chlap takhle navoněný, zavětřím a polije mě takové krásné teplo a vzpomínám. No jo, vůně si člověk pamatuje nejdéle...

A čím mě zaujal manžel?
Má hezké ruce, hezky voní, dá se s ním normálně mluvit a hlavně mě má rád se všemi mými úlety, vrtochy a ztřeštěnými nápady, až se mu někdy divím.
Má fakt svatou trpělivost :-) To každý chlap nemá a vím, o čem mluvím...

Sepy

Milá Sepy,
vůni považuji za hodně důležitou.
Souvisí to s tou pověstnou chemií, s tou "neviditelnou" vůní.
Líbí se mi vůně čistoty, vůně mýdla.
Jeden náš profesor na malbu nádherně voněl a jestli to byl parfém, tak měl právě tu čistou vůni, jako když si právě umyjete ruce mýdlem. Vždycky, když ke mně přistoupil, aby se podíval, jak a co "tvořím", úplně se mi sevřel žaludek.
A to mu bylo minimálně šedesát a mně přes dvacet.
Tu vůni si vybavuji dodnes, byla strašně sexy.
Reklama