Mám dvě vymodlený zlatíčka. Holčičky ve věku 7 a 5 let. Mladší Anička je strašný číslo. Musí mít ve všem poslední slovo a její hlášky si občas zapisuju do notýsku. Posílám pár příkladů.
Mám dvě vymodlený zlatíčka. Holčičky ve věku 7 a 5 let. Mladší Anička je strašný číslo. Musí mít ve všem poslední slovo a její hlášky si občas zapisuju do notýsku. Posílám pár příkladů:
Šla jsem s holkama ven na procházku do města. Měly jsme všechny sukně, kabelky a korálky. Anička navíc v ruce glóbus. Marně jsem se snažila jí vysvětlit, že glóbus jako módní doplněk moc nefrčí. Trvala na tom, že ho chce. Nakonec (to už jsem trošku zvýšila hlas) mě napadlo se přímo zeptat: "A na co to venku potřebuješ??!" Odpověď mě odrovnala : "No, abysme věděly, jestli jsme dobře!"
Jednou přišla ze školky s oparem. Ptám se: "Ty jsi se dneska pusinkovala s nějakým chlapečkem ?" - "Ne! Dneska ne!" zněla naštvaná odpověď.
Starší sestra začala chodit do školy. Začala se před mladší vytahovat pochycenými znalostmi. Malou to dost štvalo. Jednou přišla prvňačka, že se učily o domácích mazlíčcích a o péči o taková zvířátka. Zeptala se mladší sestřičky: "Že nevíš, co potřebuje taková rybička?" Anička pohotově na to: "Koření a posolit!"
Byla jsem s holkama v obchodě, kde měli malé vycpané mňoukací kočičky (bohužel vyrobené v Číně z pravé kočičí srsti - viz reportáž v TV).
Anička chtěla "plyšáka" koupit. Asi mi trochu vypadnul mozek, ale rozhodla jsem se na férovku dítěti vysvětlit původ hraček. Řekla jsem, že to vyrobili zlí lidé, že to není plyš, ale že kočičku zabijou a z toho kožíšku potom...... Starší holčička soucitně pokývala hlavinkou, že je to hrozný. Mladší nezměnila názor a zařvala na celej krám: "Já chci tu chcíplou kočku !"
phoebe
Když jsem slyšela, jaké je dnes téma, vybavil se mi den s mým synem, kterému tenkrát bylo asi tak okolo 3 let.Teď mu je již 18.
Chodil tenkrát do první třídy do školky a já mu chtěla udělat pěkné odpoledne. Měla jsem asi tak 1/2 roku po rozvodu, a tak jsem vyhledávala takové chvilky, abych mu opravdu udělala radost. A protože byl takový "pořádný chlap", který má rád sladké, vzala jsem ho na pohár.
A do cukrárny, takové útulné, opravdu pěkné prostředí. Syn se tam pěkně usadil, bylo místo jen u stolečku, kde seděla postarší paní. Objednala jsem mu pohár s meruňkami a čokoládovou zmrzlinou, o které na 100 % vím, že ji miluje.
Byl takový baculatý, pěkný, popadl tu lžíci a úplně jsem viděla, jak si v něm "rochní". Ta paní, co seděla s námi, byla taková hodná paní a když viděla ty Honzovy velké oči, zeptala se ho: "Jak se jmenuješ, chlapečku?" Slušně odpověděl - Honza. Další dotaz byl: "Chutná Ti ten pohár?" Opět kladná odpověď - chutná. A další otázka následovala: "A s čímpak ho máš?" To už Honza byl jako vyrušen, ale ještě to zvládnul - s meluňkama. No a pak paní řekla: "Já ho mám s borůvkami a je taky moc dobrý."
V tu chvíli se to stalo - Honza vykulil oči, bleskurychle si přitáhl její pohár, nabral obrovskou lžíci, snědl a řekl - Hm, taky je dobrý! No trapas. Nevěděla jse, zda-li se mám smát, ale samozřejmě jsem se omluvila, Honzu pokárala a chtěla jí ten pohár zaplatit. Opravdu to byla šlechetná dáma a ten pohár mu přenechala s tím, že už měla stejně chuť na kafíčko.
Ale to tímto incidentem ten den neskončilo. Tenkrát jsem jela domů trolejbusem, nevím zda-li si budete všichni pamatovat na ten starý trolejbus, u řidiče podélně byla taková tři vysoká sedadla a děti tam s oblibou seděly. Také můj Honza se usadil vedle paní, která měla na sobě sukni a silonky. Jak jsme jeli a já přemýšlela o té cukrárně, skoro bych zapomněla vystoupit. Na poslední chvíli jsme Honzu popadla a že půjdeme. Jenže - jak bylo vysoké sedadlo, Honzovi se to smeklo, sjel tou malou botičkou právě té paní po silonce a celou ji měla po boku lýtka rozervanou! Otočil se a řekl: "Paldón, to je oko,co?" No to už bylo na mě dost. Paní jen mávla rukou a řekla, jen utíkejte, sama jsem měla děti.
Takže odpoledne jak vyšité a domů jsem přijela celá zdeptaná. Ovšem Honza to vyprávěl ve školce a byl nadšený, jaká je prý se mnou legrace.
Slávka
Nový komentář
Komentáře
Rikina: Lidi mají holt různé preference. Asi jsem mejdlo.
Meander: to fakt není - zvlášť to o té cukrárně. To je spíš divné.
To není ani veselý ani vtipný ani nic podobnýho.