Chodila jsem na střední školu a denně jsem cestou do školy potkávala kluka, který se mi líbil.

Každý jsme chodili do jiné školy, a cesty se nám křížily.
Každé ráno jsem se těšila, že ho potkám, a když se tak stalo, klopila jsem oči. Odpoledne jsem ho potkávala v naší školní jídelně. Jmenoval se Jirka a byl o rok starší, takže studium ukončil, když jsem já chodila do třeťáku. Nevím, odkud byl, bydlel na internátu. Líbil se mi tak, že jsme s kámoškou vymyslely plán, a já si dala inzerát, ve  kterém byla mimo jiné věta: „Chci Tě potkat, Jirko!“

Vyšel v Mladém světě, tehdy nejčtenějším časopise. Došla mi krabice dopisů. Nedočkavě jsem četla jeden po druhém a hledala nějakou stopu, jestli ON napsal. Jeden dopis vypadal, že by mohl být od něho, ale nakonec se to nepotvrdilo. Místo toho jsem mezi dopisy našla dopis mého kamaráda, který se snažil najít dívku. Připadalo mi, jako bych četla poštu pro někoho jiného. Ale nikdy jsem mu o tom inzerátu neřekla, nechtěla jsem ho uvést do rozpaků.

Hledaný dopis od NĚHO jsem nenašla.
Ale jeden kluk se mi na fotce líbil. Odepsala jsem a dali jsme si schůzku. Na fotce vypadal lépe než ve skutečnosti, ale celkem se mi líbil a imponovalo mi, že je o 6 let starší. Začali jsme se navštěvovat. Pak jsem se dostala na vysokou školu. Vadilo mu to, protože byl vyučený, a dost mi předhazoval, proč na tu školu jdu. V den, kdy jsem odjížděla na chmel, vše skončilo. S odstupem času vím, že to nebyla láska, pouze přání někoho mít, s někým chodit. Neměli jsme žádné společné zájmy, vztah vznikl příliš uměle.

Na vysoké škole jsem pak potkala Jirku, kvůli kterému jsem si dala inzerát, potkávali jsme se opět v jídelně, ale osud chtěl, že jsme se opět jen míjeli…

stepka

Děkujeme za příspěvek!

I vaše zkušenosti se seznamováním nás zajímají... Pište na redakce@zena-in.cz...

A nezapomeňte sledovat hlavní stranu! Za chvíli se rozjíždí soutěž...

Hezké odpoledne