Ve včerejší odpolední anketě, ve které jste odpovídaly na otázku, jak si nejlépe odpočinete a zrelaxujete, na celé čáře vyhrála možnost SPÁNEK.
Daleko za ní bylo kino, hudba, četba a spousta dalších příjemných aktivit.
Přiznám se, že i pro mě je spánek tou nejlepší relaxací. Mám moc ráda tu chvíli, kdy se příjemně (anebo hodně) unavená, ukládám do postele, zavírám oči a pomalu se odebírám do Sandonorika. Tak tomu u nás doma říkáme.
Ale nebylo to taky vždy. Vzpomínám si na dobu, kdy byly mé dcery ještě miminka a mou největší touhou bylo něco tehdy nesplnitelného. Pořádně, bez přerušení a do sytosti se vyspat.
Dodnes si pamatuji, jak má starší dcera – notorická dudlíkářka – noc co noc ječela jak o život ve chvíli, kdy jí z pusinky vypadl ten gumový cumel. Měla jsem na nočním stolku připravenou sklenici s dostatečnou zásobou vyvařených dudánků a během noci jsem je postupně všechny vypotřebovala. Ráno jsem pak posbírala ty vyplivnuté pod postýlkou, hodila je do hrnce… a připravila je na další noční šichtu.
Ano, ano. Byla jsem mladá, nezkušená… a velice měkkosrdcatá. Nechat dítě uřvat do vysílení mi připadalo jako něco příšerného a naprosto nepřijatelného. A tak jsem noc co noc prožívala muka….
Lehám si, jsem utahaná jako kotě… miminko spí… zavírám oči... padám.. už tam skoro jsem… najednou slyším: “Pluf..plam, plam, plam…buch.” Ach jo, dudlík na zemi. Chvíli čekám, kojím se nadějí, že tentokrát, tentokrát to moje sladká holčička zaspí a absenci dudlana ve své pusince nezaznamená.
Marně. Tento zázrak se nikdy nekonal. Po několika vteřinách se z postýlky začne kňouravě ozývat znepokojené mimčo. Ještě se mi nechce vstávat, odkrývat peřinu, šátrat po nočním stolku.. odkládám tu chvíli seč to jen jde. Oči by tak spaly, víčka jsou těžká, tak těžká… Drobeček má ale jiný názor a tvrdě se dožaduje svého. Rychlostní stupeň svého řevu přeřazuje bravurně, rychle a bez zaváhání. Vzdávám to. Vstávám, zašpuntuju tu uječenou pusinku… uléhám, padám… pluf..plum, plum, plum….. Ach jo.
Dnes už je dcerunce 22. Přežily jsme obě. :o))
Tak vidíte, jaké vzpomínky ve mně evokoval výsledek jedné nevinné ankety. :o)) Pluf… plum, plum, plum.
Klidně si zavzpomínejte nebo postěžujte na vlastní nevyspanost a únavu… Povzbuďte se navzájem. Ale nezapomeňte také na dnešní Téma dne, kterým jsou Prázdninové lásky. Prožily jste nějakou? Bolelo to? Bylo to krásné? Vydrželo vám to? Pište mi na náš redakční e-mail redakce@zena-in.cz. Třeba vyhrajete dárek.
Na příjemné páteční povídání s vámi se těší dnešní editorka
Nový komentář
Komentáře
Můj první syn měl dudlík jenom na spaní.Stačily nám 3.Postupně jsem mu je v noci šoupla do pusy. Druhý syn nechtěl dudlík,ale do flašky sunar 3x za noc.Spící ho vypil,flašku zahodil a potom znovu.Když jsem si říkala,že je na to,aby měl 3x za noc sunar velký(asi rok),zaměnila jsem za čaj v domění,že ho to přejde.Nepřešlo.Zamněnila jsem flašku za hrnek a zároveň ho posadila na nočník.To se mu přestalo líbit a začal spát celou noc a já taky
Taky už přestávám věřit tomu, že se ještě někdy vyspím. Už si ani nepamatuju, jaké to je spát celou noc. No jo, mít děti vyžaduje jisté oběti.
pluf..plum, plum, plum…..
Fiona:
...
zato můj starší ho měl asi do 3let
jak je každý dítě jiný
jak to ,že mi to dneska vždycky všechno pošle 2krát?
Jo a když je malý protivný, tak mi dokáže brblat i přes ten dudlík.Normálně si vždycky stěžuje a když to u něj někdo cizí vidí, tak vůbec nechápe.Jako by si mumlal něco pro sebe a přitom se díval na mě
Jo a když je malý protivný, tak mi dokáže brblat i přes ten dudlík.Normálně si vždycky stěžuje a když to u něj někdo cizí vidí, tak vůbec nechápe.Jako by si mumlal něco pro sebe a přitom se díval na mě
Jo, psát o láskách, pak si to tu manžel přečte a bude vymalováno.. to tak
Petronilka: "Pyžamo vyhrnuté ke krku - to znám
. A syn přilíplej k prsu (i když už tam nic nebylo) 
.
tak to já zas rvala dudlík
do pusy on ho nechtěl a řval...záviděla jsem všem maminám, kterým dítě usínalo s dudlíkem a tím pádem se nechalo i dudlíkem uklidnit...
choc_ivi: vždyť jo, kdyby ti mí dárečci řvali, nejspíš bych jim ten dudlík nakonec taky koupila, ale oni fakt byli hodní. Vybrali si to až pozdějc - v pubertě
Rikina: tos teda měla
Jelikož jsem si tenkrát přečetla v nějaký knížce, že dudlík je škodlivej, usnesla jsem se, že v mé domácnosti takové věci nebudou, natož několik, a taky nebyly - jedinej dudlík, kterej dostal vnouček od babičky, okamžitě zahodil na zem, kde ho sebral a rozkousal pes, a bylo. Takže chlapeček v noci spal a neřval, protože nevěděl, že mu něco chybí... ale možná jsem měla jenom neobyčejné štěstí na hodné syny
Mám doma skoro 3měsíčního prcka a jsem ráda, že to nezažívám jenom já, ale taky tisíce jiných přede mnou.Dudlíky vyvařuju-v hubě, ale ono je to stejně jedno, protože ten náš si stejně nejraději dudlá svoje prstíčky
.
, ale každý má svojí postýlku(alespoň v tomhle jsme měli śpch a řádně manža na začátku zakročil)
A spinká hezky ve svojí postýlce.Sice si nás už tak dost vycvičil
Za celý pracovní týden jsem v pátek nejvíce unavená, a tak se vždycky těším na sobotu a neděli, že si krásně pospím, nemusím nikam pospíchat a stresovat se . V sobotu ráno si udělám kávu, dám si koláčky a jdu si do postele číst noviny. Je to skvělý relax po týdenním blázinci, kdy ráno nic nestíhám.
Naše obměna: pět dudlíků bylo v postýlce v domnění, že mimi si je samo nahmátne a dá do pus. Takže můj chlapeček potřeboval ke spánku tři dudlíky - jeden v hubině a po jednom v každé ruce. Měli jsme tedy trojnásobnou šanci k nočnímu rejdění - stačilo aby vypadl z ruky. Tramtadadá, máme to za sebou. Jejda, už osmáct let nedundá. Hnedle jak dojdu domů, připomenu mu to.
Deja:
To u nás to zase dopadlo tak, že jsem únavou padala na hubu a vzbudila jsem se zimou, pyžamo vyhrnuté až ke krku a malej spokojeně spinkal.
A dodneška spí s námi v posteli.
Petronilka: starší kluk měl dudlana a mladší si ho také udělal ze mě. Nechtěl ani pít z lahve - dudlal mě a jinak lžičkou. Vždycky jsem ho kojila /tedy on si podudlával/, když usnul, tak jsem ho opatrně položila do postýlky a chystala se sama zalehnout, než jsem došla ke své posteli, tak ze za mnou ozvalo e, ee, éééé, béééééééé. Aby nevzbudil toho staršího, tak znovu k prsu. To se do rána opakovalo několikrát. Potom jsem už byla tak zničená, že jsem se mu odepřela a jen jsem mu do postýlky dala ruku. On mi ji hladil až usnul. Takže s hlazením ruky jsme usínali až až snad než šel do školy. Dnes je mu 17 a klidně se přijde s maminkou pomazlit, tj. drbat záda nebo ve vlasech. Pst, ale nesmí to nikdo vědět, hlavně ne jeho nová láska Andrejka.
tak to neznám, moje dceruška od 2. dne po narození cucala palec
, bohužel musím přiznat, že ho v nestřeženém okamžiku před spaním nacpala do pusy i ve svých 10 letech
, no v těch svých současných 13 už ale opravdu ne