Věříte v reinkarnaci? Ve stěhování duší? Věříte, že existují věci mezi nebem a zemí? Další strašidelný příběh nám poslala čtenářka Desnika.
Před dvěma lety jsem se starala o jednu nemocnou starou paní na britských ostrovech. Paní Daisy většinu dne proklimbala v křesle, což pro mě bylo štěstí, jinak byla hrozně protivná a sekýrovala mě za každou maličkost. Tělesně byla jako věchýtek, ale její tmavé oči se dokázaly podívat tak zle, že mi běhal mráz po zádech.
Celá její rodina žila v rozlehlém sídle u jezera, docela stranou od menšího města. Hlava rodiny, Patrick, byl zvláštní patron, věčně zalezlý v knihovně, kde měl kromě starých foliantů vázaných v kůži i nový počítač. Měl divný, uhýbavý pohled a studené ruce, snažila jsem se mu jít z cesty. Jeho bratranec Rony byl úplně jiný. Okouzlující, zábavný a uhrančivě krásný. Jemu bych se do cesty ráda zapletla, ale on si všímal jen vzdálené sestřenice Alison, která u nich už rok bydlela. Pořád byli spolu, vtipkovali, smáli se a Rony ji rád strašil historkami o oživlých mrtvolách.
Pak se během dvou dnů toho seběhlo strašně moc. V sobotu ráno jsem šla probudit starou Daisy, ale ta nedýchala. Rodina to brala v klidu, nikdo nedával najevo emoce. „Netrpěla,“ řekl stručně zamračený Patrick. „Neviděla jsi Alison?“ zeptal se mě ustaraně Rony u oběda. Venku mlha, jako by se dala krájet, přesto jsme se rozběhli po domě, pánové hledali v parku a kolem jezera.
Procházela jsem chodbu vedoucí do sklepních prostor a zahlédla jsem pootevřené dveře do pokoje. Zvědavě jsem nakoukla. Proti dveřím viselo zrcadlo, před nímž stála žena. Byla to Alison. Naše pohledy se setkaly a já ztuhla. Z mladé dívčí tváře na mě zíraly uhrančivé Daisiny oči a propalovaly se mi do mozku. Přibouchla jsem dveře a utíkala pryč.
Najednou mě někdo popadl za ruku a zakryl dlaní pusu. „Tiše!“ sykl mužský hlas. Poznala jsem Patricka a skoro omdlela strachem. „Do svého pokoje už nesmíte, svezu vás na nádraží, rychle!“ Hlavou se mi honily děsivé představy, že mě někam zaveze a zabije… „Pospěšte si, Rony vás už hledá,“ řekl Patrick důrazně a já najednou vše pochopila. „Tady máte nějaké peníze a letenku,“ řekl Patrick, když mě vysadil na nádraží. „Vlak vám jede za deset minut.“ Dívala jsem se na něj a viděla vnitřně zhrouceného muže. „Ve vlastním zájmu mlčte, stejně by vám nikdo nevěřil. Stěhování starých duší do mladých těl – to přece odporuje vědeckému poznání, ne?“ uchechtl se, otočil a odcházel. „Děkuju!“ zavolala jsem. Neotočil se, jen mávl rukou. Naštěstí jsem se dostala v pořádku domů. Od té doby se snažím, abych na tu hrůzu zapomněla.
Desnika
Děkujeme za tajemný příspěvek. Máte i vy nějaký? Máte doma malého strašáka? Pořídila jste si halloweenskou výzdobu? Podařilo se vám někoho opravdu vylekat, nebo naopak někdo vyděsil vás? Zažila jste situaci, kdy jste se opravdu něčeho bála? Máte v zásobě nějaký strašidelný příběh? Má se ve vašem okolí vyskytovat bílá paní, ohniví psi nebo zakopaný poklad?
Pochlubte se nám! Svoje příběhy nebo fotky s vaším komentářem můžete posílat až do dnešních 14.00 hodin na e-mail:
Došlé příspěvky budeme v průběhu celého dne zveřejňovat, a ty nejzajímavější, jak už bývá zvykem, odměníme.
Nový komentář
Komentáře
v tom bude určitě sexuální podtext
Taky to nechápu, pokud to není vymyšlené, poproste Desniku ať nám to vysvětlí.
Autorka má asi VELMI bujnou fantazii. Paranormální jevy i reinkarnace ano, ale takto NE

. To teda byla volovina
.
nelze to prosim napsat s vysvetlivkami pro nas mene chapave ? proc rony hledal nejdrive alison a potom autorku ? a co se stalo za hruzu ? asi mam dnes extremne dlouhe vedeni ...
Tez se hlasim k tem nechapavym!
tak jsem asi magor, ale taky nevím jsem to nepochopila
Tak to jsme dvě, Maši hlavou mi po přečtení proběhly úplně stejné otázky jako ty tvoje. Asi by nám autorka měla podat nějaké vysvětlení
Asi jsem blbá, ale nějak jsem to nepochopila....proč ji Rony hledal a co s tím měl společného..? A proč musela odjet tak rychle?Co by se stalo, kdyby zůstala..?A kam se poděla skutečná Alison..? Jsem z toho jeliman....
To je teda strašidelný!