Chtěla jsem pro vás připravit článek o tom, jak jsme my ženy šikovné, zdatné, jak umíme perfektně plánovat a zvládat třeba pět věcí najednou...
Zároveň prát, vařit, vyprávět malému pohádku a k tomu ještě převléknout postele a vyžehlit? Žádný problém!
Stačí si jen vše perfektně naplánovat. Pokud to zvládnete, věřte, že stihnete dělat skutečně i pět věcí najednou...
Asi tak nějak by měl článek začínat...
Jenže psát o něčem, co je mi naprosto cizí, je hrozně těžké. Je to stejné, jako bych měla zpracovat článek o teorii relativity.
Ale rozhodně tím nechci říci, že některé z vás to nezvládají. Kdepak. Zde hovořím jen a jen o sobě... Ono to s mojí domácností je totiž takové zvláštní.
Existují dvě situace:
Situace A – kdy mám na úklid celkem chuť
a Situace B – kdy vím, že uklízet musím
Jaký je rozdíl v těchto situacích?
Veliký...
V případě A si zpívám a nejsem vzteklá.
V případě B si nezpívám a zuřím.
Ovšem ani situace A, ani situace B nikdy nedospěla k tomu, že bych zvládla dělat pět věcí najednou tak, aby vše bylo udělané pořádně, rychle, bez nehod a aby to působilo elegantním dojmem, že přesně vím, co dělám.
Jistě, byly okamžiky, kdy jsem nějak nechtěně spadla do toho, že se na mě nahrnulo víc věcí najednou. A věřte, že takové chvíle jsou pro nezaujatého diváka velice groteskní.
Běhám po bytě jak splašená kočka, většinou zakopnu o vysavač nebo koště, jsem vzteklá a ve finále mi vše trvá jednou tak dlouho, než kdybych si vše dělala pěkně postupně.
Nemám takové okamžiky ráda a vyhýbám se jim (a to i z bezpečnostních důvodů).
Podle mého musí mít žena totiž zvláštní, přirozeně vrozený talent na to, aby perfektně zvládla dělat x věcí naráz a ještě se při tom usmívala.
Já tedy tento talent rozhodně nemám. Možná mám na to přímo antitalent.
Jasně, občas si říkám, že by bylo fajn mít za zadkem vrtulku a pěkně odfrčet umýt nádobí, odfrčet pověsit prádlo a hned zase frčet doluxovat pokoj a frrrr, vrátit se domýt kastroly.
Ale vrtulku nemám, a tak se musím smířit s tím, že budu uklízet jednu věc po druhé.
Ovšem kdybyste znala návod, jak zvládat 10 věcí naráz, nevztekat se, usmívat se a ještě flirtovat s manželem, tak neváhejte a pošlete mi ho!
Slibuju, že to vyzkouším! ;o)
Nový komentář
Komentáře
nesnáším uklízení, ale co se dá dělat.
Oxy: to já taky dělám, díky domácím spotřebičům zvládám víc věcí najednou
. Nepořádek mi vadí, proto se snažím věci uklízet průběžně a nenechávat to hromadit. Ale co bych nechtěla, to je takový to sterilní čisto doma, kde by se každej bál pomalu položit skleničku na stůl, aby náhodou neukápla kapka a nemusel jí honem běžet utírat 
Já si vždycky před uklízením určim nějakou jako "odměnu", že až to třeba udělám, tak si pak budu moct číst, něbo si lehnout do vany, nebo prostě neco co mě baví a pak se snažím úklid udělat co nejrychlej (ale teda pořádně), abych na tu svou odměnu měla pak víc času.
A když je něco opravdu hodně motivující, tak to tu vrtuli v zadku i mam a zvládám plno činností najednou 
dokud..nenapravitelná...pardon
ježíš , holky, já vám tak závidím, že dokážete po příchodu domů "vypnout" a pak jít něco dělat...to já ještě s jednou botou nevyzutou už započínám činnost... a nepřestanou dokut všechno neudělám...Kdybyste mě zabili nejde to jinak...nedokážu to. Jen občas, když mě
"násilím" zastaví, tak si sednu...ale stejně furt myslím na to , co je potřeba udělat. Jsem nenapraviteltá...ty "nezbytné věci" jsem schopná dělat i s horečkou dengue, břišním tyfem, malárií.... a vůbec.
Pomooooc!!!
mam-ča: č.22 - dobrá žena
to je pravda, když si vzpomenu před nějakýma 10 lety jsem neodešla ráno z bytu, abych neměla ustláno
, tak jsem dodneška udělala velikej pokrok
Pavluska:
Žábina: No a co. Možná si ta dobrá žena, co taky pro své zaměstnání nestíhá uklízet, ulehčeně vydechla : No, nejen u nás je binec...
nám měli tuhle přijít na odečty tepla, já si tak lebedím v tom binci u nás, piju
...najednou zvonek...za dveřma ženská...no ta si musela pomyslet...já rozházený věci, peřiny, děti v děcáku bordel
...já myslela že přijde o den dýl to bych bývala alespoň uklidila....
Přes týden chodím do práce a děti do školy, takže děláme jen ty nejnutnější domácí práce. O víkendu se to snažím řešit rozdělením práce pro všechny členy rodiny, protože jinak bych celý den běhala a měla stres. Takže dopoledne zvládáme úklid, uvařit, uklidit, napsat úkoly a odpoledne máme volno na své záliby a koníčky.
Většinou to řeším tak, že zatímco automatická pračka pere, a na sporáku se cosi vaří, umývám nádobí, a přitom pokřikuju na syny, že jeden by mohl laskavě vyhodit to smetí, a druhý zamést chodbu. Takže pět činností to není. Jinak taky odkládám nejen na pozítří, ale i mnohdy na příští rok :-)))
Já nešílím ani z návštěv nebo dokonce vánoc. Já uklízím průběžně a ne všechno najednou, ale co je potřeba. A když přijde nečekaná návštěva, co je jí do toho, že mám v kuchyni neumytý nádobí, tam je přece nezvu
Jediný co před návštěvou schovávám jsou peřiny, který jinak vůbec nesteleme 
A velkej úklid, na ten musím mít náladu a ne abych věděla, že dneska musí všechno bejt hotový
ježis odlOžím
Řídím se heslem, které tu nedávno někdo psal. Co můžu udělat dnes, odlížím na pozítří a zítřek mám volnej
Nina: Žábina:
V případě A, doporučuji leštit křišťál a šolíchat Míšeňský porculán.
V případě B, je nejlepší drhnout podlahu, odstraňovat sveřepé skvrny na čalounění, apod.
Zuřivost dodá našemu konání sílu.
Multiprocesing provozuji již přes čtvrt století. Najela jsem na tenhle systém hned poté, co jsem povila během tří let tři děti, k tomu "nafasovala" nemohoucí babičku a závodně sportujícího manžela, který vrcholné výkony podával všude jinde, než u domácích prací.
Sice není všechno úplně v I.A. kvalitě, s postupujícím věkem jsem slevila z mnohých zásad, ale tak nějak to "pobouchám" všechno, a nikdo mi u toho nepřekáží.
zásadně nedělám několik věcí najednou...pak se mi totiž určitě něco vymkne z ruky...jeden den utřu prach a vyluxuju, druhý den udělám zas něco jiného...
...ale musela mít v jeden den hotovo vše najednou
přišla jsem jednou k jedné známé pro nějakou věc, otevřela mi v očích hrůzu...lekla jsem se co se jí stalo a ona jen uklízela
Nedělám pět věcí najednou, protože bych to nikdy asi nedodělala, hezky jednu po druhé a co nestihnu, nevadí, zítra je taky den. Ale moje bývalá tchyně, tak tak dělala i víc věcí najednou, ale podle toho to i vypadalo, práci ukončila až večer, takže celej den prostě rozděláno... Jsem spíš pro to, aby byla pohoda a klid, než neustálá nervozita, že tohle ještě udělat a tamto...a kde nic, tu nic. Je zajímavé, že bývalý manžel viděl vždy to, co není uděláno, než to, co uděláno je, potom z toho jsou akorát nerváky a pocit nedocenění vaší práce.
Vida a já jsem se právě rozhodla, že už nikdy nebudu dělat 5 věcí najednou, ačkoli to i celkem umím. Nikdo to totiž neocení a jen já jsem z toho urvaná.
Nechci vrtulku, chci, aby kazdy clen rodiny plnil ukoly, kterymi ho poverim. Mam to zorganizovane akorat dohlizim, aby to fungovalo
.
Tak to taky znám a snažím se tomu vyhýbat, i když ne vždy se mi to povede. Raději si určím, co je v tuhle chvíli nejdůležitější a třeba to prádlo nebo žehlení klidne den, dva (tři, čtyři, pět...
) počká. Takový to honění se, kdy letím domů a už přemýšlím, že nejdřív udělám to a mezitím tamto a pak tohle, to 
. Pro mně je důležitější ta pohoda a klid se kterou třeba všechn nestihnu, než to, aby bylo všechno tip ťop a já vzteklá.