Jak je to na tom světě nespravedlivé! Když po něčem vehementně toužíme, ne a ne se toho dočkat. Většinou však štěstí má ten, kdo po ničem tak horoucně netouží. Tak už to bohužel na tom světě chodí…
Ilona je bohužel v té skupině těch, co po něčem marně touží, co na něco stále marně čeká. Dostává se do let, kdy už biologické hodiny poněkolikáté neúprosně tikají a oznamují nejvyšší čas. Předzvěst, že už je ta pravá chvíle. Ale...
Má však smůlu. Není nikdo, s kým by to dítě měla. Nebo spíš nemá partnera, který by dítě chtěl. Ačkoli o tom občas mluví, k činu se však nemá. Pouhé řeči. Ilona na něj nenaléhá. I když se moc trápí, o svých pocitech mlčí. Naléhat na chlapa? Takovou chybu už neudělá. Udělala to jednou v životě a po zbytek života je v tomto směru poučena. S předchozím partnerem byla několik let. Čas plynul a oni dva se dostávali pomalu do let, kdy už bylo vhodné založit rodinu. Iloniny biologické hodiny se pomalu ozývaly. Cítila, že je vhodná doba, aby byla matkou. A tak nějaký čas své pocity a přání svěřovala partnerovi. Ačkoli ji vždy vyslechl, slyšela od něj stále jedny a ty samé věty: Určitě někdy ano. Teď však ne. Vyčkej.
Měsíce však utíkaly, byl z toho rok a víc. Nic se však nedělo. Ilona na partnera naléhala čím dál víc. Stále však slyšela ty samé věty. Vztah se nakonec rozpadl. Zbortil se jako domeček z karet. A s tím i touha po dítěti, po rodině.
Bohužel i nyní, kdy již dalších několik let žije s jiným partnerem, marně čeká. Na to, že bude něco jiného. A tak se trápí. Své myšlenky a pocity se snaží oklamat. Snaží si namlouvat, že ještě nechce, že je ještě dost času, že není kam spěchat. Nejdřív kariéra a pak rodina. Ale ví, že to je 
Jak dlouho však ještě bude čekat? Dalších pět, deset let? Ona však už nechce čekat. Až někdy, až někdy. NĚKDY, může také znamenat NIKDY! A toho se bojí.
Smutně nahlíží do kočárků, klopí zrak, když vidí těhotnou ženu, má slzy v očích, když se známé okolo ní radují z potomků.
A tak se snaží na to tak nemyslet. Stále jen celé dny pracuje od rána do noci, někdy až do úmoru, a snaží se budovat kariéru, o kterou však nestojí.
Snad někdy bude moci chovat v náruči své dítě a zahrnovat ho svou láskou…
Nový komentář
Komentáře
gryzli 194: Jojo...souhlasím, skoro jsem měla pocit, že to psala úplně jiná osoba a ne Petruška2, tak nevím, prostě to na mně působilo schizofrenně - asi se přes víkend na nás vyspala. Jina ale musím říct, že mi ten poslední dloooouhý komentář přišel velice rozumný a lidský.
Petruška2: Prostě opět perla všech perel
Vždyť Ty jsi ustrašená jak zajíc. Stojíš před životem v koutě a raději se citově uzavřeš, abys o někoho náhodou nepřišla. Vzbuď se, otevři se, jinak svůj život někde promarníš chytáním malých rybek. Možná Tě neznám fyzicky, ale to co jsi, vyzařuje ze Tvých vět i virtuálně. Nikdo neřekl, že jsi špatný člověk. Jen mám z Tebe pocit, a nejsem jistě sama, že životem nazýváš něco, co jím vůbec není. Spousta z nás tady měla podobné pocity, dojmy i názory. A ve 24 letech je nejvyšší čas dostat rozum 
Ano.. smějeme se Ti. Snad ti to pomůže.
gryzli: Když jsem tady někdy před týdnem najela do Petrušky s mírnou poznámkou o tom, aby se chovala jako žena, netušila jsem, že se tady rozjede taková diskuse
To co tady předvedla je hodno skoro Oscara 
Takhle tvrdošíjně se hájit že "není blbá", dokáže fakt málokdo 
IQ plži mlži sice nemá, ovšem jak praví klasik: "Čím hlasitěji mluvila o své poctivosti, tím pečlivěji jsme si počítali své stříbrné příbory", zde platí několika násobně. 
Nevím, proč mám pocit, že o Petrušce2 vím skoro všechno. Psychologický profil není až tak těžká záležitost. Zvláště po několika obsáhlých příspěvcích.
Petruško, na to je nejlepší se vykašlat. Já jsem téměř dokonale tupá na gramatiku, kromě české, ale většinou se na psích výstavách sejdou starší lidé, aspoň u čuvačího kruhu, a věř mi, že jak mi nejde němčina ( po pěti letech učení nejsem téměř schopná říct gramaticky správnou větu, i když se slovíčka učím lehce ), tak dělám překladatele. To samé s angličtinou, i když tam se učím dvanáct let, tak je to lepší. Ale předložky,minulé, předpřítomné a budoucí časy motám dodneška
Na kursech angličtiny to většinou skončí smíchem, v životě si musíš poradit 
petruška 2: to máš pravdu, pořídit si dítě, protože "co by tomu řekli lidi", JE na hlavu
. vždyť už jsme ti říkali, aby TY sis dítě NIKDY nepořizovala 
petruška 2: Já osobně: kdyz tady ctu vase nenavistne reakce, tak se ani nedivim, ze o vas zadny solidni chlap nezakopne natoz aby si s Vami poridil dite
nic ve zlem, ale jak se do lesa vola, tak se z lesa ozyva....pokud si zenska o vsech chlapech mysli, ze jsou to hajzlove, tak skutecne bude jen hajzly potkavat...pritom ja jsem hluboce presvedcena, ze na svete je more prima chlapu, se kteryma je radost zit 
...a treba mit i ty deti, kdyz si to oba partneri preji 
Mne se do deti taky moc nikdy nechtelo, nakonec jsem mela prvni ve 32 letech a druhe za 16 mesicu potom. Z tehotenstvi, porodu, kojeni a prvnich let mych deti je mi na
jeste dnes a tak jsem si po druhem 
nechala podvazar vejcovody. Ale dneska jsem hrozne rada, ze kluky mam, mame fantasticky vztah (mimochodem nikdy jsem jim nedala ani nahodou najevo ze jsem z nich nebyla moc odvazana, kdyz byli mali). Je jim 15 a 16 let, jsou hrozne fajn, lezeme spolu po horach a v lete plachtime a oni jsou nadseni z mamy, ktera je spis kamaradkou. Mam ovsem pritelkyne, ktere se uz v 35 letech trasly na to, aby byly babickou. Nekdo proste je matersky typ a nekdo ne, s tim nic neudelame.
Myslim, že Petruška2 nás tu hlavně potřebuje k té bojovné útočnosti, aby si mohla vylejt vzteka
Asi jí v jejím okolí už nikdo nechce poslouchat 
gryzli 99: jsem se zapomněla přihlásit
petruška 2: a pokud porovnáš chlap a ženská, jednoznačně vyhraje ženská - vařit umí, uklízí po sobě a může POŘÁD!
gryzli: to je jako kdybych ti poradila, aby sis zaš*kal s nějakym chlapem, když nemohůžeš sehnat ženskou
petruška 2: Asi jsi to v životě musela mít hodně těžké, protože tolik ironie, závisti, skepse a sobeckosti v sobě šťastná,
Taky nevím proč by se z tvého dítěte měl stát spratek co fetuje, krade a fláká školu. Jestli o tom nevíš, tak jablko nepadá daleko od stromu, takže když mu dáš takový příklad, není se čemu divit. Například já nekradu, nefetuju a školu neflákám, tak nemám strach, že to moje děti budou dělat taky. 
Ze Tvých příspěvků ovšem přetéká lhostejnost a vůbec bych se nedivila, kdyby takto Tvé děti, chudáci, opravdu skončili.
Možná bys opravdu něměla žádné mít. Přesně, jak píšeš.
spokojená, vyrovnanaá žena mít nemůže.
Máňa-opice:
teda ve Tvém případě platí na 150 % nomen omen 
Máňa-opice:
hm, a jak si maj poradit dvě holky, co chtěj dítě?
Oleg: Myslim, že uháčkovat
chlapovi, kterej o to nestojí a jasně to řekl, je pěkný svinstvo. Na takový ženský by měl myslet nějakej paragraf 
Jenže dokažte jim, že to byl opravu podraz a ne selhání antikoncepce, za které opravdu nemohly 
A ja mam iba 23 rokov a chcela by som dieta uz teraz, akurat ten perspektivny tatinek chybi, buuu
. A nebojim sa ani tehotenstva, ani porodu, ani toho ze by s mojho dietata mohol vyrast nejaky grazel, ja si myslim, ze keby som sa mu poriadne venovala a uz od malicka sa mu snazila vsepit dobre vlastnosti (napr. empatiu, porozumenie, uctu k prirode a tak), tak sa tomu da predist, resp. da sa urobit maximum pre to, aby sa tomu predislo. A tiez som bola taka divna ako Fiona, ze som chcela dietatko este pred tym nez mi bolo 20. No holt...
No, zatial mam este skolu, takze ma to moze nateraz zamestnavat, aby som na to moc nemyslela, ale prave dnes som mala hodinu detskej psychologie, teda detstvo je tam definovane v rozmedzi pred narodenim do dvoch rokov. A ked nam ucitel ukazoval taky maly klip s filmu ako sa dieta vytvara v maternici, tak sa mi to zdalo strasne super a uzasne, ako sa ten novy zivot tvori. Hm, niektori ktori maju deti si mozno ani neuvedomuju, aky to je malinky zazrak...
Suzanne: jo, takového taky sháním
... Tady jde o to, že jsem donedávna měla po operaci srdce trošku jiné myšlenky 
s váhou a vlastně celkově se zdravím... Ale já si nějakého lapnu 
Lov odtrouben
A už se těším na 
Suzanne: no jo, to je pravda...
Gwendylon: já mám manžela z netu a je skoro abstinent