Zdá se to jednoduché – v dětských domovech jsou tisíce volných dětí, které čekají na nové rodiče. Skutečnost je však mnohem složitější. Nejde pouze o to, že budoucí rodiče chtějí dítě a mají v úmyslu udělat dobrý skutek. Dobrá vůle a otevřené srdce pro přijetí dítěte nemusí vždy stačit, je třeba hodně rozumu, trpělivosti, vytrvalosti, tolerance a schopnosti přizpůsobit se. Přijetím dítěte do rodiny by měly vzniknout hluboké a trvalé vztahy, které vydrží i nečekané životní zkoušky.

Mělo by být samozřejmostí, že se hledají rodiče pro konkrétní dítě, nikoli dítě pro určité rodiče. Protože podle mezinárodní Úmluvy o právech dítěte má zájem dítěte přednost před zájmy rodičů, předání dítěte do nové rodiny předchází období příprav, posuzování rodičů a prostředí. Na výběru vhodné rodiny závisí celý další život dětí i rodičů. Odvrácenou stranou tohoto chvályhodného přístupu je někdy neúnosně dlouhá doba, která proběhne od žádosti rodičů o dítě do jeho předání do rodiny.

 

Jaké vlastnosti by měla mít budoucí náhradní rodina?

Důvody k přijetí dítěte do rodiny by měly vycházet z jasné osobní motivace a vnitřního přesvědčení každého z rodičů. Oba rodiče by se měli shodnout na tom, že chtějí přijmout dítě, nemělo by se stát, že jeden z rodičů chce tomu druhému vyhovět nebo splnit přání. S přijetím dítěte by měli souhlasit všichni, kteří žijí ve společné domácnosti. Budoucí sourozenci by měli být na příchod nového dítěte připraveni. Oba rodiče by se měli shodnout ve společném výchovném postupu i v tom, že se život rodiny musí přizpůsobit potřebám dítěte. Někdy bývá dokonce vhodnější, aby jeden z rodičů zůstal doma s dítětem, a i s tím je nutné počítat. Rodiče by se měli cítit fyzicky i duševně schopni vychovávat dítě a jejich věk by měl odpovídat přirozenému vztahu dítě – rodič. Rodinné zázemí by mělo být stabilní, trvalé, zralé, neproblémové. Rodiče by měli být připraveni přijmou dítě bez výhrad, takové, jaké je, měli by se umět vžít do cítění a světa dítěte, být přizpůsobiví, tolerantní. Měli by být schopni přijmout vstřícně i kriticky rady odborníků a zkušenosti jiných rodičů. V neposlední řadě hrají roli ekonomické faktory: zaměstnání rodičů by mělo být stálé a mělo by finančně zajistit dítě a rodinu, pracovní vytíženost musí poskytnout dostatek času na výchovu a bytová situace by měla všestranně zajistit potřeby dítěte.

 

Nad čím by se měli budoucí náhradní rodiče zamyslet?

Pokud uvažuje o přijetí dítěte do rodiny, mělo by to být po zralé úvaze a zamyšlení nad následujícími otázkami:

-         mám dost sil dítě vychovat?

-         jsem tolerantní a otevřený vůči ostatním?

-         zajistím dítě finančně?

-         co se mi v životě podařilo?

-         co se mi nepovedlo, co mi schází?

-         jaké bylo moje dětství?

-         jaké je moje manželství, jaké jsou moje vztahy?

-         jsem ochoten vzdát se svého pohodlí?

-         jsem ochoten věnovat se plně dítěti?

-         jsem ochoten se přizpůsobit?

-         věřím, že přesvědčím okolí o svém správném rozhodnutí?

-         nebude mi dítě překážet v kariéře?

-         dovedu si konkrétně představit, jaké by dítě mělo být?

-         dovedu posoudit, jaké dítě bych nedokázal vychovávat?

-         mohu upřímně říci, čím mohu být dítěti prospěšný?

 

Cílem tohoto zamyšlení by neměly být obavy z přijetí dítěte, ale zcela jasné, rozumnými argumenty podložené rozhodnutí, proč dítě chcete a jaké jsou Vaše hranice. Teprve pak budete schopni dítě zodpovědně přijmout, v klidu a s láskou je vychovávat a zajistit mu šťastný život v normální rodině. 

Fond ohrožených dětí

Reklama