„Viktor se už narodil jako docela velké dítě. Já sama jsem měla většinu života nadváhu, takže jsem tušila, že k tomu bude mít sklony. Pořád jsem ale doufala, že to podchytíme včas, případně, že z kil navíc vyroste nebo je vyběhá. Ale poslední dobou začíná jít do tuhého a on kyne a kyne,“ tvrdí Marie.

Foto: Shutterstock

Po synově narození se Marii podařilo zhubnout z vlastní nadváhy a štíhlejší postavu si udržuje dodnes. Sobě i synovi vaří stejná jídla a snaží se, aby byla pokud možno zdravá. Sice mu striktně nezakazuje sladkosti a další pochutiny, ale ani mu je nedává ve velkém množství a příliš často.

„Třeba když byl Mikuláš, dostal syn čtyři čokoládové tyčinky a čtyři pomeranče s tím, že každý den si může dát jednu tyčinku, ale musí si dát i jeden pomeranč. Máme dohodnuté, že před tím, než si dá něco k jídlu, tak se mě přijde zeptat a opravdu to dodržuje,“ říká Marie.

Přes týden má její syn tedy víceméně vyvážený jídelníček. Ovšem problémem jsou víkendy, které většinou tráví u prarodičů. Marie je samoživitelka a často pracuje i o víkendu, aby sobě i synovi zajistila spokojený život. Chlapce tedy hlídá babička s dědečkem, sami mají nějaké to kilo navíc, jsou zvyklí jíst tučná a těžká jídla a jejich domácnost je plná čokolád, bonbonů, chipsů a dalších nezdravých pochutin.

„Syna tím o víkendu doslova přecpávají. Zatímco doma mi jí normálně, u nich je jako utržený ze řetězu, jinak si nedovedu představit, proč by tak přibíral. Máma mi sice tvrdí, že ho ničím zase tolik necpou, ale já vím, že mi lže. Syn se mi pak vždycky přizná, že ke snídani mají třeba palačinky, k obědu svíčkovou s knedlíkem, ke svačině puding a k večeři mu dají třeba langoše. Myslí si, že je ve vývinu a proč by nemohl jíst, když mu tak chutná. Vždyť chlapa má být prý pořádný kus. Vůbec si neuvědomují, že mu takhle ničí život i zdraví,“ popisuje matka.

Ta se svým rodičům už mnohokrát snažila promluvit do duše, ale marně. Až prý přijde válka, tlustí budou hubení a hubení budou studení. To je jejich motto.

„Bohužel si nemůžu dovolit k nim syna nedávat, protože peníze potřebujeme, a on je má moc rád. A když tam takhle dva dny debužíruje, tak je jasné, že váha nejde dolů. Navíc teď nemá kvůli domácí výuce skoro žádný pohyb. Několikrát jsem se rodičů ptala, jestli ho chtějí zabít, ale oni to tak neberou. Bojím se o něj nejen kvůli zdraví, ale i kvůli šikaně. Jako malá jsem byla tlustá a vím, že se mi děti kvůli tomu smály,“ vzpomíná Marie.

Po konzultaci s dětskou lékařkou se rozhodla, že se pokusí chlapci na víkend k prarodičům chystat krabičky se zdravějším jídlem s tím, že třeba k obědu bude mít povoleno cokoli. Pokud to nebude fungovat, bude muset uvažovat o nějakém drastičtějším řešení.  

Statistiky mluví jasně. Pokud má dítě v rodině alespoň jednoho obézního rodiče, má také 50% šanci, že bude rovněž obézní. Marie sice přebytečná kila shodila, ale roli rodičů v chlapcově životě částečně zastávají i jeho prarodiče, ke kterým jezdí každý víkend a přebírá jejich stravovací návyky. S ohledem na hodnotu BMI, kdy se porovnává věk a pohlaví vzhledem k váze a výšce, spadá chlapec do kategorie nadváhy. Tvrzení, že oplácané děti z toho vyrostou, patří k nejrozšířenějším mýtům. Nadváhu nebo dokonce obezitu si do dospělosti přenáší z dětství kolem 80 % lidí.

Čtěte také:

Reklama