„Pane doktore, honem mi něco předepište, mám virózu a spěchám do práce.“

V dnešní době, ve které, než si člověk uvědomí, že je pondělí, je už pátek, se to zdá být vlastně normální. Všichni potřebujeme peníze, abychom vydělávali a nakupovali a jedli a pili a hodovali a pěkně si to tu užili, dokud tu jsme. Nějaká zodpovědnost za cokoli mizí. Včetně zodpovědnosti ke svému zdraví. Rozhodně nás nechci házet do jednoho pytle, jsou mezi námi ti, co už pochopili. Ale sáhněme si na svědomí raději všichni.

Máme málo pohybu, jsme přepracovaní a unavení, přejídáme se na noc, kouříme a pijeme alkohol. Nemá jít náhodou pacient s virózou rovnou do postele, odpočinout si a pít bylinkový čaj? Nenakazil by lidi okolo sebe a mnohem rychleji by se choroby zbavil. Navíc bez zatěžování organismu léky. Že bylinkový čaj nezabírá? On už nezabírá! Nechat si předepsat lék je sice dosud nejsnazší a nejrychlejší, ale ještě málo z nás si uvědomuje důsledky takového jednání. Vedlejších účinků a nepříznivých změn v těle po podávání léků se nakonec dočkáme všichni.

Můžete si samozřejmě vybrat, jakým poruchám dáte přednost. Chcete mít narušené jaterní funkce? Nechte si předepsat neomycin! Chcete mít žluté zuby? Jezte tetracyklin!  Máte moc kostní dřeně? Vyzkoušejte chloramfenikol! Chcete si vyrobit kmeny bakterií, které už nezlikvidujete? Jakákoli antibiotika jsou správnou cestou.

A co vlastně řekne na virózu pan doktor? „Běžte do postele, nic vám nenapíši, tělo se s tím umí poprat samo a je to pro vás zdravější?“ Těžko.

Většinou předepíše lék podle toho, s jakou farmaceutickou firmou se kamarádí a po podrobnostech choroby se moc nepídí. Vlastně ani není důvod. Lékařství se přeci dnes ptá na důsledky, a ne na příčiny. Proto tělo ustavičně více škatulkujeme a přicházíme ke stále  důmyslnějším odborníkům. Léčíme momentální problém a nemáme čas hledat skutečný zdroj neduhů.

A mluvíme-li už o antibioticích, procento vyléčení se pohybuje na velmi mizivé úrovni, takže si domů nosíme stále silnější léky, které likvidují všechny bakterie v těle a neptají se, které tam patří a které ne.  Pokud se však spoléháte na samoléčbu, měli byste se vždycky o vhodnosti užívání volně prodejného léku poradit a především zvážit, zda se sami skutečně zvládnete vyléčit.

U normální chřipky se asi stačí poradit. V lékárně nebo u lékaře. Není vhodné nechat si předepisovat léky na dálku prostřednictvím internetových poraden. Chápu, anonymita osvobozuje. Ale jak může doktor na základě anonymního těla něco doporučit? Proč má někdo ponoukat studenty ke konkrétním povzbuzujícím lékům jen proto, aby přežili zkouškové období?

Pokud nezvládáte své psychické potíže, sami se asi nevyléčíte. Můžete si zato vypěstovat pěknou závislost na lécích z domácí lékárničky. To všechno jsou příklady zneužívání léčiv, které jsou pro každého z nás velmi nebezpečné a v důsledku ohrožující i pro okolí.

Jak se polepšit? Měli bychom být ke svému životu zodpovědnější.  Vylepšit životosprávu a otužovat tělo. Nenechávat doktorovi poslední slovo, když ho můžeme mít my. Nechme si poradit, nuťme lékaře k alternativním řešením a pak si jen vyberme to nejšetrnější.

Tím, že budeme vracet nespotřebované léky do lékárny, zajistíme jejich bezpečnou likvidaci. Léky s prošlou dobou použitelnosti mohou mít zvýrazněné nežádoucí účinky, případně v nich dochází k chemickým změnám, které je znehodnotí. Naprosto nevhodné je splachovat je do toalety nebo vyhazovat mezi odpadky. Staré léky patří mezi nebezpečné odpady a poškozují životní prostředí.

Navíc čím méně léků doma, tím méně léků v těle. Ať už použitelných nebo těch s prošlou lhůtou.