Už jako malý kluk jsem u kádě s vánočními kapry zjistil, že ryby neustále otvírají a zavírají ústa a že zároveň s tím otvírají a zavírají skřele. Křížovým výslechem nebohého otce jsem se dopátral faktu, že takto dýchají. Jen místo plic mají žábry, s jejichž pomocí mohou dýchat pod vodou. Při nádechu nabírají vodu do úst a při výdechu ji pod skřelemi kolem žaber vypouštějí zase ven.

 
Foto: Schéma dýchacích pohybů
vlevo: nádech, vpravo: výdech


Princip dýchání je velmi podobný tomu našemu, v žábrách dochází k výměně plynů mezi vodou a krví, tj. přívod kyslíku do krve a odvod odpadních zplodin. Na rozdíl od našich plic mají rybí žábry ještě další důležitou roli, a to při udržování stálého tlaku tělních tekutin.

Teprve mnohem později, tentokrát již bez pomoci otce, jsem usilovným studiem zjistil o dýchání ryb spoustu dalších informací. Třeba že u rychle plovoucích ryb, většinou dravců jako je např. žralok, stačí k dýchání proplachování žaber proudem vody při otevřených ústech. A když vydržíte číst dál, tak se dozvíte ještě spoustu dalších zajímavých informací, třeba že ne všechny ryby musí nutně dýchat žábrami.

soutěž - vyšetření: rulupylsa

Stavba a funkce žaber

Co jsou žábry zač? Kde jsou? Jak vypadají a jak vlastně fungují? To byly logicky další otázky, které následovaly v okamžiku, kdy byl kapr mrtvý na pultě, připravený na porcování.

 
 Foto: Řez žaberními lístky
1 – žaberní oblouk, 2 – dvojice žaberních lístků, 3 – přívodní tepna, 4 – výměna plynů v krevních vlásečnicích, 5 – odvodní tepna


Tak tedy… žábry jsou uloženy v žaberní dutině po obou stranách hlavy. Proti poškození zvnějšku je celé žaberní ústrojí chráněno skřelovým víčkem, které uzavírá žaberní dutinu. Na vnějším okraji skřelového víčka je pružná kožní skřelová blána, která žaberní dutinu dokonale uzavře při nádechu, aby čerstvá okysličená voda vnikala dovnitř pouze ústy.

Vlastní žábry jsou výrůstky sliznice, tvořící na vnějším okraji každého oblouku dvojitou řadu žaberních lístků.

Krev od srdce k žábrám přivádí břišní aorta. Po výměně plynů je okysličená krev sbírána obdobnou sítí vlásečnic na vnější straně lístků. Krev protéká žábrami od spodiny k temeni hlavy, kde se vlévá do hřbetní aorty a je dál rozváděna do celého těla.

Pomocné formy dýchání

Některé druhy ryb z vod chudých na kyslík mají vyvinutu některou z forem pomocného dýchání.

Kožní dýchání
Klasickými představiteli tohoto typu dýchání jsou úhořovité ryby. U některých druhů, např. úhoře říčního, může pokrývat až 60 procent potřeby kyslíku.

Dýchání dutinou úst
Uplatňují jej kaprovité ryby. V rybářské praxi se mu říká „troubení". Při nedostatku kyslíku nabírá ryba u hladiny vzduch do úst, kde je kyslík vstřebáván do krve překrvenou ústní sliznicí. Poté vzduch ryba opět vypustí, nepolyká jej. Současně s tím samozřejmě probíhá i žaberní dýchání.

Střevní dýchání
Je charakteristické pro sekavcovité ryby. Z akvaristické praxe takto dýchají např. pancéřníčci. Ryby vyplouvají k hladině, kde naberou vzduch ústy, a polykají jej do zažívacího ústrojí. K výměně plynů pak dochází ve sliznici tenkého střeva. Kyslík je vstřebáván do krve a oxid uhličitý je naopak vyloučen. Aby bublinka vzduchu mohla lépe postupovat střevem, jsou nestrávené zbytky potravy obalovány větším množstvím hlenu a rychleji postupují zažívací rourou. Zbytek plynů je vyloučen řitním otvorem. S rostoucí teplotou roste i frekvence počtu nádechů u hladiny, a to i několikanásobně. Některé druhy ryb mohou takto uhradit až 30 procent potřeby kyslíku.

Plynový měchýř
V převážné většině případů plní plynový měchýř funkci hydrostatickou. Jsou ale i výjimky, kdy částečně přebírá i funkci dýchání. V takovém případě je buď plynový měchýř doplněn dvojitou řadou dýchacích komůrek nebo je naopak hladký, ale jeho stěny jsou protkány hustou sítí krevních vlásečnic.

Dýchací vaky
Bývají zpravidla uloženy v nadžaberní dutině, ale mohou odsud vybíhat do poměrně „dalekých" částí těla. Např. u sumečků rodu Heteropneustes až do ocasní části.

Plicní vaky
Ryby obývající místa, kde dochází k vysychání vody (např. Bahníci) přecházejí v období sucha na dýchání pomocí primitivních „plic", tzv. plicních vaků. Zmíněný Bahník má jeden vak, např. Bichiři mají vaky dva. Ryby vybavené plicními vaky dokáží s jejich pomocí přečkat i dlouhá období sucha, kdy voda v loužích a tůňkách definitivně vyschne.

Dýchací labyrint
Z ryb s touto pomocnou formou dýchání jsou akvaristům nejznámější labyrintky (podřád Anabantoidei). Pomocným dýchacím orgánem je u nich kostěný lamelovitý útvar (labyrint), pokrytý hustě prokrvenou sliznicí, který vznikl z horní části prvního žaberního oblouku v tzv. nadžaberní dutině. Labyrintky se nadechují tlamkou nad hladinou a vzduchovou bublinu dopraví do žaberní dutiny, kde v labyrintu dojde přes stěny krevních vlásečnic k difúzi vzdušného kyslíku do krve.

Foto: Pomocný dýchací orgán – Labyrint


Původní zdroj: www.akvarista.cz
Zdroje: K. Dubský, J. Kouřil, V. Šrámek - Obecné rybářství (Informatorium, Praha 2003)
J. Hofmann, J. Novák - Akvaristika (X Egem Nova, Praha 1996)
S. Frank – Jak žijí ryby (Artia, 1977)
T. Chuda, J. Havránek – Klenot jihovýchodní Asie (ATF, 2006)

Foto: Jan Burzanovský

Reklama