V roce 1930 vydala hlava katolické církve papež Pius XI. encykliku Casti conubii, kde bylo jasně řečeno toto: "Jelikož manželský akt je ve své podstatě určen k probuzení nového života, ti, kteří jej úmyslně olupují o jeho přirozenou sílu, protiví se přirozenosti a konají cosi hanlivého a vnitřně nemorálního."
O nějaký čas před tím, se sešli anglikánští biskupové a vyjádřili se v tom smyslu, že porodnost je třeba regulovat.

A další rozkol byl na světě.
Ale kde se vzala, tu se vzala sexuální revoluce a s ní antikoncepční pilulka.
Samotní katolíci uznali, že by neměli mlčet, a tak se připravovala další encyklika Humanae vitae. Vše vypadalo poměrně nadějně a doufalo se, že katolická církev opustí tak přísnou morálku.
Rozhodovala i zdánlivá maličkost. Rozhovor několika mužů, kteří zásadní dokument připravovali. Jeden z nich prohlásil, že je nemyslitelné, aby Duch Svatý byl v roce 1930 více s anglikánskými biskupy než s římskou církví, proto je nepřijatelné, aby se katolická církev přiklonila k tomu, co anglikáni učinili na zlost Římu.
Další teolog odpověděl vášniveji: "Co pak by bylo se všemi těmi milióny duší, které jsme podle normy Casti conubii zavrhli do pekel?" Třetí teolog se jen pousmál a laskavě řekl: "Věříte skutečně, že Bůh zavedl všechna tato nařízení?"

Přesto se žádné uvolnění poměrů nekonalo.
Katolická církev, ač v jiných přikázáních připouští vyjímky, zůstala stát na místě.
Jakákoli "nepřirozená" antikoncepce je špatná. Pohlavní styk musí být otevřen přijetí nového života. Přijatelná je pouze symptometální metoda, čili měření teplot a zkoumání hlenu. Ne nadarmo se jí říká vatikánská ruleta. Na světě běhá už dost dětí, které vznikly díky "spolehlivosti" této hlenové antikoncepce.

"Nesmíte všechno vidět tak černě, jedna věc je to, co církev hlásá a druhá, jak lidé žijí. Zkoušela jsem brát hormonální antikoncepci, jenže mi nevyhovovala, manžel zase nesnáší kondomy, takže symptometální metoda byla celkem rozumným řešením," říká třiatřicetiletá Markéta, "prostě jsme hledali, jak spojit učení církve, své svědomí a běžný život. Ale hlavně rozhodovali jsme se sami, žádný zásah shora."
Markétě a jejímu manželovi se to podařilo, oba vypadají spokojeně.
Vlastní rozum a svědomí, i když církev říká něco jiného?

"Ne tak docela, církev naštěstí pochopila, že ne všichni jsou dokonalí, a proto je encyklika Humanae vitae ideál, ale ne všichni se mu dokáží přiblížit," vysvětluje mladý kněz, "já sám se lidí neptám, jestli používají kondom nebo ne, spíš se jim snažím ukázat, že existuje nějaká cesta, kterou církev považuje za správnou, ale je jen na nich, jestli po ní půjdou."

"Od dětství jsem vychovávana ve víře. Ještě před svatbou jsme jeli na nějaký přípravný kurz o manželství. Zde se objevili postarší manželé, měli sedm dětí a vykládali nám, že jedině "babrání hlenu" je ta správná cesta. Připadala jsem si jako idiot," líči své vzpomínky sedmadvacetiletá Hana, "ale i tak jsme v dobré víře tuto antikoncepci vyzkoušeli. Manžel je lékař, ale stejně nedokážeme určit, které období je opravdu neplodné. Máme tři děti."
Hana nabývala zoufalství, bála se případného dalšího těhotenství, tak se nakonec rozhodla pro hormonální antikoncepci.
"Já vím, že to asi není úplně správné, ale co mám dělat? Musím myslet na své tři děti. Ale i tak mám naději, že Bůh nepotřebuje hlídat, kdo hlen zkoumá a kdo ne, a má nás rád i tak."

Hormonální antikoncepce je dalším pro křesťanství hůře zkousnutelným soustem.
Na jedné straně je tu snaha, aby manželství bylo otevřené předávání nového života, ale to ještě nemusí znamenat, že se křesťané milují jen tehdy, když chtějí děti. Ale na druhé straně je jasné, že mnoho žen i křesťanek hormononální antikoncepci užívá.

Z pohledu křesťanství je hormonální antikoncepce eticky sporná, a to z toho důvodu, že jedním z mechanismů jejího fungování může, ale také nemusí být, časný potrat.

A potrat je absolutně nepřijatelný (potraty jsou další téma, kterému se budu věnovat příště).

"Současná situace mě trápí. V Bibli není jediný Ježíšův výrok o antikoncepci, přesto se z ní dělá hlavní problém celého křesťanství," říká čtyřicetiletý kazatel, "ale i křesťané jsou lidé, mají různé názory a své problémy se snaží řešit. Nemůžu říct, tohle je dobré a tohle špatné. Na to si musí každý přijít sám."

Křesťanství klade na člověka dost vysoké nároky, ale zároveň uznává jeho svobodnou vůli. Jenže vše je o lidech, stačí jediné setkání se zaslepencem a je po všem dobrém.

Více:

Radikální křesťanské názory zastává Hnutí Pro život http://prolife.cz

nebo Liga pár páru http://www.lpp.cz

tady snaha o rozumné vysvětlení problematiky antikoncepce http://mujweb.atlas.cz/Spolecnost/rodina/clanky/opatrny2.html     

    
Reklama