Když skončí dlouholetý vztah, je těžké oznámit okolí, že už spolu nejste. Jenže co se může stát, když jeden z partnerů takovou věc ani okolí oznámit nechce, a prostě se tváří dál, jako by se nic nedělo a k rozchodu nedošlo? To se dozvíte v Mirkově příběhu...
Mirek měl s Jarmilkou vážnou známost. Tak vážnou, že spolu byli sedm let. Bydleli spolu, ale čím déle žili na hromádce, tím více jejich vztah chladl. Dostali se až do bodu, kdy Mirek zjistil, že už dál s Jarmilkou být nechce. „Celé se to ve mně zlomilo a prostě už to bylo bez emocí. I z Jarmilčiny strany, ne jen z mé – prostě jsme spolu byli úplně samozřejmě, bez impulzů, bez touhy. Spíš jako dva spolubydlící,“ popisuje situaci Mirek. „Kdybychom alespoň měli víc společných zájmů jako na začátku, ale v posledních dvou letech jsme se doma jen potkávali a naše světy se míjely.“
Jestli si myslíte, že Mirek celou situaci rozetnul jako blesk z čistého nebe, tak se mýlíte. „Nějakou dobu jsem se to snažil řešit, jenže my nikdy neměli moc vyrovnaný vztah, byly věci, o kterých jsme spolu moc nemluvili. A řešit napřímo problémy, které člověk vidí na tom druhém, by byla akorát cesta k hádce. Tak jsem to probíral s její nejlepší kamarádkou Simčou a doufal, že si to nějak předají. Kamarádka byla plná pochopení, ale nedošlo ke klasickému modelu, že by vycítila příležitost a skočila po mně. Jednak bych to nepřipustil, a jednak ani Simča není ten typ. Jenže Jarmilka to asi nechtěla slyšet ani od ní. Prostě ty problémy zazdívala. Když jsem se Simči zeptal, jestli spolu mluvily, řekla, že ano. Uplynul měsíc, dva a nic se nedělo.“
Mirkova nespokojenost se prohlubovala a Jarmilka se stále tvářila, jako by se nic nedělo. „Kdybych viděl nějaký náznak snahy něco změnit, tak bych vztah neukončil. Ale jak se stále nic nedělo, zjistil jsem, že jsem nám přestal dávat šanci. Nebudu popisovat všechny důvody, za osm let vztahu se jich nastřádá, že se jeden sám diví. Když jsem dospěl do bodu, kdy jsem si řekl, že jsme se měli rozejít už před rokem, ukončil jsem to.“
Jarmilka celou situaci nejdřív nebrala tak vážně, jak byla. Prosila Mirka o další šanci, ale Mirek byl neoblomný. „Řekl jsem jí, že už v nás nevidím budoucnost. Že mi nebude vadit, když se bude o něco pokoušet, ale já že tomu šanci nedávám. Dohodli jsme se, že si tedy najdu nějaké jiné bydlení, a než se to vyřeší, budeme před společnými známými a rodinou jako naoko spolu. Jarmilka ale asi nečekala, že se odstěhuju tak rychle.“
Mirek se dočasně přesunul ke kamarádovi, který po nějakou dobu jako jediný věděl, co se vlastně stalo. Jenže Jarmilka se stále snažila dostat Mirka zpátky. „Najednou mi třeba píše zprávu, jestli počítám s víkendem, že jedeme na ty tátovy narozeniny... Jednou jsem to skousl, dvakrát, možná i třikrát, ale celé to přetvařování před rodiči i před kamarády mi přišlo hrozně falešné. Ale zase jsem nechtěl všechno provalit sám, aniž bych se na tom s Jarmilkou domluvil.“
Jarmilka ale odmítala rozchod akceptovat. „Tak jsem jí začal odmítat jí naplánované akce, na kterých chtěla, abychom byli jako pár. Prostě jsem jí řekl, že s ní nepojedu. Vyčetla mi, že jsem jí to slíbil, i když to nebyla kolikrát pravda. Odjela sice sama, ale když se někdo zeptal, kde jsem, vždycky, co jsem se tak dozvěděl, to nějak zaonačila, jako že jsem nemohl třeba kvůli práci. Ani náznak toho, že jsme se rozešli. A pak mi třeba píše její máti, že je jí líto, že jsem tak nemocný...“
Situace vygradovala v neuvěřitelné dusno. „Teď je to tak, že spolu s Jarmilkou jakože naoko jsme, ona mě stále nutí s ní někam chodit a tvářit se šťastně, ale když si k ní přijdu pro nějaké věci, tak spolu nepromluvíme jediné slovo. Většinou se někam zavře. A když už promluví, tak na mě křičí, jak jsem jí zničil život. A že ji ještě nikdy nikdo tak nezklamal. Někdy se to snažím ustát, ale často se neudržím a řeknu jí něco va smyslu, že rozchod není jen záležitost jednoho člověka, ale páru, a už po sobě štěkáme. Přitom o tom, že jsme se rozešli, ví jen Simča, pár mých kolegů a ten kamarád, u kterého bydlím. Zatím jsou vázáni mlčenlivostí, ale musím říct, že mi z toho jde hlava kolem a hrozně se těším na okamžik, kdy se s Jarmilkou konečně dohodneme a náš rozchod oznámíme okolí. Vždyť tohle dusno už trvá skoro rok... Jenže s Jarmilkou prostě není vůbec řeč. Kdykoli se s ní snažím sám sejít, utíká, kdykoli si píšeme, zahrne mě výčitkami a veškerá řešení toho nestavu odsune. A pak mi napíše, že už dárky pro mého bráchu k narozeninám koupila, ať se o to nestarám a jen zařídím návštěvu. Je to vážně na hlavu...“
Stala se vám někdy podobná situace? Co byste Mirkovi poradila? A proč myslíte, že se takhle Jarmilka chová?
Nový komentář
Komentáře
Situace pro Mirka docela náročná, ale pokud vztah nikam nevede, musí udělat rázný konec. Nic už společně nepodnikat a říct to všem narovinu.
Historie je plná tragických příběhů, kdy jeden druhého miloval tak, že jeho ztrátu nezvládl... ale on by na to neměl přistoupit a ona by měla hledat pomoc odborníka, když se s tím nemůže vyrovnat.
nechápu to //zena-in.cz/images/smiles/sml80.gi...
Mandragora — #33 Nemyslím, že jsme tu hned se vším hotové, ale pěstovat si patologické vztahy, to opravdu ne.
Mě teda by slečna odradila dokonale. Při představě, jak by se chovala při případném rozchodu, kdyby měli děti. Brr.
nechápu to
Že je to oba baví
Pořádný blázinec, je to stejně neudržitelný konec
Ten chlap je asi blázen
když přistoupil na takovouhle,s prominutím,ptákovinu.A slečna bude asi pěkná pipka....bože můj,tolik lidí se dnes a denně rozcházejí a kdyby kvůli tomu měli provádět takovéhle kotrmelce,tak má Chocholoušek pořád plno....."oznámit rozchod okolí" 


,tak to se teda už směju...že ona si ta Jarmilka asi myslí,že je nějaká celebrita,od které tyhle manýry odkoukala?
Mandragora — #35 nejsem silná žena. Říká se tomu vychování, úcta a respekt k partnerovi. Nejsem Kelišová, abych ho roznášela po vsi.
Chápu, že rozchodem se dost často člověku podlomí kolena, ale Jarmial je snad dospělá a měla by se tak chovat. Tvářit se jako pár je na dvě věci...
Jo a ještě něco. Za těch sedm, či osm let určitě měli nějaký problém a řešili ho spolu ne? Takže bych je neodsuzovala, že to neuměli.
peetrax — #29 Obdivuji tě, upřímně, protože jsi velice silná žena, když se dokážeš se svými problémy vypořádat sama, případně s tím, kterého se to týká. Já prostě potřebuji čas od času víc názorů.
Omlouvám se, přehodila se mi čísla u komentářů.
v.poho — #28 Jelikož se s kamarády nevidíme každý den, tak většinou mluvíme o problémech, které jsou dlouhodobějšího rázu. On si stěžuje na svou holku, jeho holka zase na něj. Já na přítele, můj přítel na mě. Jsme prostě taková drbárna.
Samozřejmě to nechápej, jako že se sejdeme a celou dobu se pomlouváme, ale příjdou chvilky, kdy se prostě někdo svěří. Věříme si. Oni maj potom jinej pohled na věc než já a opačně, takže kolikrát problém vyšumí, poněvač získá nový rozměr.
peetrax — #29 Možná jsem to pochopila špatně. Přišlo mi, že to řešil přes kamarádku chvíli, potom, co to nevyřešil doma, ale před tím, než začal rok předstírat pokráčko vztahu. Je tam napsáno, že doufal, že si to nějak předají. Takže to asi nebylo: Simčo, jdi a řekni Jarmilce to a to, že jí vzkazuju tohle apod. Spíš si vylil srdíčko. Jasně, mohl napsat na facebook a tam by mu určitě někdo dal dobrou radu, ale on asi chtěl, aby se Simča Jarmily zeptala, jak jim to klape, co si o něm myslí, jestli je šťasná a tak. Čekal, že jí Simča řekne, jak on šťastný není, že má problém, tak aby ho s ním Jarmilka vyřešila. V tom mi to přišlo hezké, že se snažil vztah zachránit, že rovnou neřek: nemluvíš se mnou, nazdar. Tady je spousta z vás hned se vším hotová. Nechceš mě, tak já du. Jo takhle po půl roce, ale po sedmi letech přece jen měli něco za sebou, milovali se a to nechtěl hned vzdávat, házet za hlavu a jít dál. Taky někdo třeba nemá rád změny, usadí se a netouží hledat novou ženu, od začátku ji poznávat, prostě všechno znova. Chtěl Jarmilu, tak se snažil, byť pro někoho podivnou cestou.
Když rozchod, tak rozchod. A hned.
Jarmilka ????? šmarjá
a když už tak proč ne Mireček?
bych řekla, že se chovají oba jak malí haranti
Mandragora — #24 mě zaujalo o tom, že v kostce řekneš kámošům, jak vám to klape. Třeba "včera jsme se zase pohádali, protože neutřel nádobí, ale v posteli byl čilej až až"?
Nějak si to nedovedu představit.
Já řeknu maximálně "jo, dobrý", protože do toho nikomu nic není, jestli máme nebo nemáme nějaké problémy nebo co zrovna řešíme. A ani mě tyto věci u ostatních nezajímají.
Mandragora — #20 Ne, není to hezké. Pokud nejsou schopni řešit problémy spolu a bavit se o nich, tak co chce zachraňovat? To není vztah, to je potom hra na tichou poštu.
No a v tomhle případě jsou tedy pěkně vymazlení oba. Ona manipulátorka a on nerozhodný trouba. CO jako chtějí rok řešit? Snad jedině svoji psýché, psychiatra by potřebovali zřejmě oba a to by snad mohlo být to jediné, co mají společné a na čem by popř. mohli stavět i společně znova.

MaVy — #16 nejsi, mě to při prvním letmém pohledu také napadlo