Legendární větu, že z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem sice známe ze slavného Krejčíkova filmu, ale byla vyslovena už o několik století dříve ve starém Římě. A přesně tím se řídila i Charlotta Cordayová, křehká dívka, kterou se po pádu revoluce, ale zejména v dobách druhého císařství mnozí považovali za romantickou hrdinku.
Foto: Charlotte Cordayová v Caen v roce 1793
Tony Robert-Fleury, Public domain, via Wikimedia Commons
Charlotta Cordayová (1768-1793) se narodila do zchudlé šlechtické rodiny a jejím prastrýcem byl dramatik Pierre Corneille, jehož díla velice obdivovala. Její šťastné dětství končí, když jí ve třinácti letech umírá matka. Otec ji poslal do kláštera v Caen v Normandii, kde žila až do jeho zrušení v roce 1790. V klášteře se seznámila s knihami Voltaira a J. J. Rouseaua a nadchla se pro ideje osvícenců a Velké francouzské revoluce.
Jenže když se dostali k moci jakobíni, vývoj revoluce nabral nečekaný směr. Byl popraven král a v Paříži zavládl teror, díky němuž došlo k masovým popravám nevinných. A tehdy se Charlotta rozhodla! Musí zabít Marata, jeden ze symbolů tohoto teroru.
Foto: Portrét Marata v roce 1793
Joseph Boze, Public domain, via Wikimedia Commons
Jean-Paul Marat původně studoval medicínu, stal se dokonce lékařem na dvoře budoucího krále Karla X. Místo ani plat, o němž si většina doktorů té doby mohla nechat zdát, ho však neuspokojovaly. Už za studií se zajímal o filozofii a psal filozofické eseje.
Po vypuknutí Velké francouzské revoluce se začal věnovat politice a žurnalistice. Na podzim roku 1789 založil revoluční deník Přítel lidu, kde psal štvavé články proti aristokracii a monarchii. Nadělal si spousty nepřátel mezi vlivnými lidmi. Nakonec se jednu dobu obával o svůj život, a tak se ukrýval v pařížském podzemí. Nejspíš právě tam prý propukla jeho kožní choroba.
Když se po převratu v roce 1792 stal poslancem Národního konventu i členem Výboru veřejného blaha, požadoval zavedení diktatury. Prosazoval, aby byl král jako vlastizrádce co nejrychleji popraven, což se nakonec i stalo.
Foto: Zavraždění Marata
Paul-Jacques-Aimé Baudry, Public domain, via Wikimedia Commons
Tehdy si Charlotta Cordayová umínila, že musí Marata co nejdříve sprovodit ze světa. V Caen nasedla do dostavníku a po dvou dnech dorazila do Paříže. Na tržišti koupila kuchyňský nůž s dvaceticentimetrovou čepelí. Ten bude muset stačit! Předpokládala, že se dostane na zasedání Konventu a tam Marata zabije. Jenže Marat díky svému stále se zhoršujícímu zdravotnímu stavu přestal do Konventu docházet. Když to Charlotta zjistila, musela přehodnotit svůj plán. Musí se k němu dostat jinak a jinde. Nakonec zvolila nejjednodušší cestu. Navštíví Marata doma!
Pod záminkou, že nese seznam zrádců revoluce, zaklepala u Maratů. Maratova manželka ji však k němu nepustila. Charlotta to ale nevzdává! Napíše mu dopis a žádá ho o přijetí v neodkladné záležitosti. Tato druhá návštěva je úspěšná. Maratova manželka ji odvádí do koupelny, která je dočasnou Maratovou pracovnou. Zdravotní koupele ulevují jeho podrážděné kůži. Přes vanu má desku coby pracovní stůl. Charlotta má vyhráno! Přesto se nemůže k činu odhodlat. Patnáct minut s Maratem hovoří a teprve potom vytáhne nůž. Voda ve vaně okamžitě zrudne…
Foto: Výtisk knihy "L'Ami du peuple" potřísněný Maratovou krví, Francouzská národní knihovna
Jean-Paul Marat, Public domain, via Wikimedia Commons
Marat ještě stačil zavolat na manželku, ale když ta přiběhla, bylo už pozdě. Smrt nastala téměř okamžitě. Charlotta nekladla při zatýkání ani u soudu žádný odpor. Svou oběť přežila o pouhé čtyři dny. Za svůj zločin byla gilotinována 17. července 1793. Za pár dnů by jí bylo dvacet pět let…
Foto: Charlotte Cordayová jde na popravu. Maratova vražedkyně byla gilotinována na náměstí Svornosti (dříve náměstí Ludvíka XV.)
See page for author, Public domain, via Wikimedia Commons
Zdroj info: Otazníky historie, Wikipedie – fr.
Na našem webu jste si mohli také přečíst:
Nový komentář
Komentáře
Zajímavý čtvrteční článek, děkuji.
Díky za pěkné čtení
Děkujeme.
Smutně skončila, myslím, že zbytečně.
Co by se asi stalo, kdyby tu vraždu vůbec nespáchala? Ona by zůstala naživu a kdo ví, jak by dopadl sám Marat. Zdravý moc nebyl, jeho ekzému trvalé máčení ve vodě určitě neprospívalo a kvůli němu si vytrpěl svoje peklo už zaživa. Vraždit nemocného?? Kdo měl ekzém třeba jen na kousíčku těla, ví své a on jí za vysvobození nakonec mohl být i vděčný. Možná stačilo jen počkat a příroda by vykonala své - ale to by pro ni zas nebyl hrdinský čin. Kdyby měla všecky pozabíjet....Marata zná, myslím každý. I to, že ho ve vaně propíchla ženská. Její jméno už tolik proslulé není - si teda myslím já. Asi nebyla tak docela v pořádku, asi v tom klášteře měla číst jiné knížky .
Děkuji
Smutné čtení . . .
Charlotta Cordayová (1768 - 1763)