České mediální vody rozvířila v minulých dnech další velká ryba – nadace Zuzany Paroubkové a její miliony. Množství peněz, které exmanželka poslance Paroubka přerozděluje na charitu, se vyrovná jen nadace Terezy Maxové. Ani Vize 97 manželů Havlových neměla takový úspěch.

Paní Paroubková posílá za získané peníze na dovolenou děti z dětských domovů, nakupuje invalidní vozíky a polohovací lůžka a posledně koupila penzion, který chce také využívat pro potřebné. V čem je tedy problém?

Novinářům se nelíbí neprůhledné hospodaření nadace. Pan Paroubek sice odtajnil jména dvou sponzorů, ale příliš světla tím do problému nevnesl. Český rodák a bývalý poradce vídeňského starosty Eduard Harant si nepamatuje ani kolik přispěl, a Jan Dostál je zase apriori podezřelý, protože většina jeho příjmů pochází z provozování kasin.

Mluví se o praní špinavých peněz a o úplatcích, o zneužívání darovaných prostředků a o daňových únicích. Pokud je některé z těchto podezření pravdivé, jedná se jistě z hlediska státu o trestný čin, který je třeba vyšetřit. Z hlediska postižených a dětí, kterým nadace skutečně pomohla, však člověka napadá jiná otázka – a není to jedno?

V případě nadace Zuzany Paroubkové se totiž nejedná o prostředky získané od drobných dárců – ti, kteří přispěli nějakým tím čtvrt až milionem, jistě věděli, na co přispívají. A i kdyby postižení získali jen část těchto peněz, pořád je to víc, než leckdy dostanou od státu.

Co si o problematice myslíte Vy? Je důležitější, že část peněz určitě jde na charitu, nebo že část peněz na ni možná nejde? Jsou peníze z kasin „špinavější“ než jiné peníze?

Reklama