Smích prodlužuje život, to je stará známá pravda. Nesmějeme se ale vždycky a všichni stejně, jednou je smích optimistický, bezstarostný, jindy posměvačný, jedovatý, hlasitý, zvonivý, tichý, přidušený, přirozený, upřímný, nucený. I z toho, jak se člověk směje, lze se o něm ledacos dovědět


Podle psychologů se smích dá rozdělit do 5 typů:


1. typ HA HA HA (nebo chcete-li cha cha cha). Otevřený, osvobozující, lehký, naivně veselý; vyjadřuje skvělou, bezstarostnou náladu, optimistické založení, kladný vztah k lidem i k problémům.

2. typ HE HE HE. Není příliš sympatický, trochu připomíná mečení. Někdy je drzý, závistivý. Čím více je otevřené é, tím více je zlomyslný opovržlivý.

3. typ HI HI HI. Není smích, který vám uleví, který tryská ven, ale naopak jde tak nějak dovnitř, je v něm směs ironie a zlomyslnosti, tajnůstkářství, mazanosti, skrývá nejasné úmysly.

4. typ HO HO HO Smích vychloubačný. Někdy zní výhružně, trochu udiveně, pochybovačně, kriticky, uštěpačně. Takovým smíchem se taky proti něčemu ohrazujeme.

 5. typ HU HU HU. To už skutečně není opravdový smích, spíš strach, obavy, snad signalizuje snahu skrýt vnitřní napětí, někdy i paniku.

(Tak a teď si to klidně vyzkoušejte, je to opravdu zajímavé!)

Ze všech pěti typů je samozřejmě nejzdravější typ první, vyjadřující radost, spokojenost a přirozenou reakci na něco směšného. A je jedno, jestli je hlasitý nebo tichý, zvonivý či tlumený. To už záleží na vašem temperamentu, na možnostech vašich hlasivek, na situaci.

Smíchem neprojevujeme jenom naše emoce, smíchem můžeme bezplatně léčit mnohé neduhy Při smíchu se mění tlak v tepnách, obsah cukru v krvi, zrychluje se tep a dech, zvyšuje se napětí ve svalech. Při přirozeném smíchu se rozšiřují cévy, které přivádějí více krve k pokožce (červenáme), více živin do všech orgánů.

Přímo neuvěřitelný se zdá osud Američana Normana Cousinse, šéfredaktora časopisu Saturday Review. Ten se doslova a do písmene vyléčil smíchem. Když ho postihla ankylóza, (nepohyblivost), zdálo se, že zůstane navždy upoutaný na lůžko. Lékařská péče mu nepomáhala, naopak jeho stav ještě zhoršovala. Norman se rozhodl bojovat sám. Vysadil léky a začal se léčit smíchem. Zásobil se s pomocí přátel humoristickými knihami a videokazetami s komediemi.
Zpočátku to bylo velmi těžké, protože jen sebemenší pohyb obličejových svalů způsoboval krutou bolest. Postupně ovšem bolesti začaly ustupovat, Norman se začal hýbat a výsledek? Mohl se dokonce vrátit ke své práci a k oblíbené zábavě – jízdě na koni a golfu. Svou zkušenost popsal v knize Anatomie nemoci očima pacienta (česky Pragma 1994)

Jsme každý jiný, někdo se řehtá na celé kolo, někdo jen tak tiše bublá, ale to je přece jedno. Hlavně se nezapomínejte se smát! Smějte se na zdraví!  


(podle zahraničních webů)

Reklama