Ráda chodím na procházku se svým pejskem Denískem  do tzv. Psího ráje. Jsou tam tisy a další konifery, a když se nadechnu, rázem jsem v době prázdnin.

Jezdili jsme do Dvora Králové nad Labem a chodili se koupat na tamní vyhlášené koupaliště. Okolo bazénu byly vysázené právě takové stromky, aby lidi nemohli skákat ze strany do bazénu. Pro mě je to navždy vůně prázdnin.

 

Kamarádka mi nedávno přinesla rozmarýnku.  Mám ji v kuchyni na okně, a když ji pomnu v rukou, vybaví se mi malá restaurace přímo na pláži na poloostrově Chalkidiki, Řecko… Chodívali jsme tam na večeře jednoho krásného září … každý den ochutnali jinou řeckou specialitku – taramu, závitek ve vinném listě … zapíjeli Retzinou … na tu chuť si člověk musí zvyknout, voní pryskyřicí.

 

„Ty jsi má, levandulová…,“ snad žádná krajina není tak spjatá s lány a vůní levandule jako Provence na jihu Francie. Ta vůně sebou nese uvolnění, uklidnění, teplo...
Už po tisíciletí  nachází tento středomořský zázrak své použití v aromaterapii. Čistý olej uklidňuje a pomáhá zbavit bezesných nocí.
Labužníci oceňují její vůni také v medu, šerbetu či čaji. Pro mě je levandule spjatá také s Gérardem Philipem, který je tam pohřbený, s Miroslavem Horníčkem, který o tom napsal senzační knihu.  A se vzpomínkami na krásnou dovolenou, kdy jsem navštívila i výrobnu parfémů Fragonard, ještě mám flakonky schované…

 

„Znáš tu zemi, kde kvetou citrusy, v tmavém listoví září zlaté pomeranče, vánek věje z modrého nebe a v něm se chvěje vavřínový list?“ Tak vzpomíná J. W. Goethe na Itálii… Krásná Itálie má mnoho tváří – památky, koupání v moři, radost ze života, perlivé víno, těstoviny, bezvadnou módu… Když ucítím citrusy, cítím  se lehce, uvolněně … prostě dovolená, jak má být…

 

Nikdy jsem nebyla v Tunisu či Maroku, ale když zacítím zázvor, skořici, hřebíček, myrhu, mandlový olej a mátový čaj … představuji si krásnou Šahrazád a její pohádky 1 000 a 1 noci, orientální bazar s balíky koření, vůněmi květin a leskem zlata a stříbra, voňavé tyčinky, intenzivní teplé barvy … rafinované krášlicí techniky, svůdně namalované mandlové  oči…naprosté uvolnění a odevzdání se všem smyslným požitkům…

 

Moje švagrová pobývala přes tři roky v Japonsku. Říkala mi, že  krása a spokojenost přicházejí zevnitř, to je pro Asiaty už po tisíciletí základní životní filosofií. Mají velice vypracovanou relaxační techniku. Např. ztuhlá šíje vyvolává i vrásky v obličeji. Proto se věnují jak celkové masáži, tak i masáži šíje a ramen, stimulaci energetických bodů. Návrat k přírodě, vůně a barvy… Jaká vůně je vlastně charakteristická? No přeci vůně vody…

 

A co vy? Vybavuje se vám určitá země při určité vůni? Na co vzpomínáte rádi? Ovlivňuje vůně vaše chování?