cestopis-seznam-i-text.jpg
Foto: Shutterstock

Podle Akademie věd České republiky ve starém Řecku vznikly také příručky, které lze využít jako průvodce po památkách ještě dnes. Starověké památky zachované zejména ve středověkých (byzantských) rukopisech popisuje Vladislav Knoll ze Slovanského ústavu AV ČR. Slovanský ústav se totiž kromě slavistiky zabývá i byzantologií, naukou o historii a kultuře Byzantské (Východořímské) říše, která byla řeckojazyčná.

Přesné údaje o názvech, polohách i vzdálenostech, reliéf pobřeží, klimatické zvláštnosti – zkrátka praktické informace, které na cestách potřeboval každý starověký námořník či obchodník, bylo – možná překvapivě – jednoduché získat. Periply („obeplutí“), neboli námořnické průvodce, tvořily samostatný žánr starořeckého písemnictví a pokryly velkou část tehdy známých vodních cest.

Podle Vladislava Knolla se dochovaly texty, které popisují pobřeží Evropy až po Černomoří, Asii, severní Afriku, Indii, prakticky celý svět známý antickému člověku. Většina děl postupuje v popisu jednotlivých oblastí podle směru plavby. Zeměpisné údaje doplnili autoři ryze praktickými – třeba kde lze zakotvit, najít pitnou vodu, doplnit zásoby či obchodovat a s čím.
 
Srstnatí lidé i Rybojedi aneb perličky z cest

Většina periplů se snaží být co nejobjektivnější, přesto se v některých textech objevují subjektivní popisy. Zejména pokud během plavby jejich autor narazil na něco překvapivého nebo zajímavého. Například krátký periplús Hannonův napsaný původně fénicky v 5. století před našim letopočtem popisuje cestu podél afrického pobřeží na jih – snad až do Guinejského zálivu, kde autor píše o setkání se srstnatými lidmi, které nazývá „Gorillai“. Právě toto slovo bylo v 19. století určeno pro pojmenování lidoopů. A není zdaleka sám. Setkání s domorodci i tamní zvyky popisuje více autorů.

svet-znamy-m.jpg
Foto: Svět tak, jak ho znal starověk, foto - Akademie věd, se souhlasem AV ČR

Některé periply se zachovaly v podobě přepisů v jiných dílech. Příkladem může být Indiké, v překladu „Knihy o Indii“, autora Arriána z Nikomédie. Indiké obsahuje převyprávěnou cestu Alexandra Velikého. Popisuje mimo jiné podivný národ Rybojedů, kteří měli podle pověstí být lidé proměněni na ryby a zase zpátky. Živí se pouze rybami, dokonce některé suší, melou na mouku a z té upečou chleba. K čemuž autor poznamenává, že jim nic jiného stejně nezbývá, protože je jejich země zcela pustá.

Přenést se dva tisíce let zpět do Athén i České republiky

Některé starověké příručky lze využít jako průvodce po památkách i dnes, např. Pausániova průvodce Řeckem. Tato starověká příručka vyšla dokonce v roce 1974 česky a je klasickým průvodcem po památkách tak, jak ho dnes běžně známe. Jedná se o podrobnou příručku o památkách a uměleckých dílech seřazenou podle řeckých regionů s kulturně-historickým kontextem. Pokud tedy lidé vyrazí na dovolenou do Athén, provede je všemi významnými místy a památkami, které by jim neměly uniknout.

Částečně podobně může fungovat i monumentální Strabónův Zeměpis z počátku našeho letopočtu, který popisoval veškerý tehdy známý svět. Při líčení zemí, které autor znal, vyprávěl i o místní historii, zvycích, památkách a „atrakcích“.

Zdroj: Akademie věd České republiky, Slovanský ústav AV ČR, Vladislav Knoll - Slovanský ústav AV ČR