Moje rodina tvrdí, že jsem cynická. Naposledy mi toto bylo vmeteno do tváře před odjezdem na rodinnou dovolenou v počtu neomezeném pouze na mé nejbližší, když jsem do kufru ukládala menší tašku, obsahující lékárnu. Sestra se mi vysmívala, že su blbá, že si mám vzít víc nějakých hadrů na večerní klackování po promenádě. Matka koulela očima, že s sebou tahám zbytečnosti. Bratranec, věrný kumpán sestry Ely v jejích průšvizích koulel očima ještě víc a litoval mou sestru, že musela šestnáct let života sdílet pokoj s takovou sucharskou ženštinou jako já. Dostalo se mi několika dalších námětů k přemýšlení a teta Helena to uzavřela zcela geniálně, že určitě přivolám nějaké neštěstí, když s sebou beru i pružná obinadla. (Ale i na tetu Helenu časem došlo.)

Nicméně:
1998/1, Alpy, sestra Eliška: Pád na lyžích, bolavé koleno. Od té doby ibuprofen a obinadlo.
1998/2, jižní Itálie, bratranec Jožin: série ošklivých opic - od té doby hodně šumivých vitamínů, také teta Helena: sluneční alergie, jako kancelářská květina usoudila, že potřebuje nachytat co nejvíc sluníčka úplně hned. Od té doby zyrtek a krém třicítku.
1999, Alpy, matka, zánět v zubu. Od té doby pulsní dávka širokospektrého antibiotika (není to sice de rigueur, ale kamarád lékař mi udělil přesné instrukce a ani zubařka nic nenamítala, že tak se předejde lození pacienta po zdech ap. excesům z bolesti). Dále ještě jedno obinadlo, protože kromě sestřina bolavého kolena bylo nutno fačovat matčin loket, když zakopla o kobereček v koupelně, jak ohlušena bolestí hledala vodu nebo co.
2001, Španělsko, otec, rozseknutá ruka. Nepřibylo šitíčko, až takový machr nejsem, zatím umím jenom tahat stehy, ale náplast nastříhaná do mašliček, která v případě nehlubokých ran udělá stejnou službu. A jód.
2002, Kypr: Sestra Ela si vzala plavky vcelku místo bikinek zapomněla se přemazat, takže si za odpoledne vyrobila tmavě fialový pruh napříč zády. Od té doby beru i panthenol a krém proti opalování. Otec: úpal. Takže rehydratační roztok a aspirin. Teta Helena:opět sluneční alergie, opět zachráněna mými léky.
2002, Alpy: Nic originálního. Sestra si spálila hubu na ostrém slunci na vrcholcích a nové pohorky jí vyrobily puchýře velikosti padesátikorun (krém padesátka, hodně náplasti). Sestřenice si vyvrtla zápěstí (obinadlo, ibuprofen).
2003/1, Kypr, sestra, teta Jana, bratranci Jožin a Francek, teta Helena, sestřenice Janka: améby. Ostatní členové výpravy ty mořské potvory odmítly jíst, protože na ně ony potvory koukaly z talíře a pak byli obviňováni z nesolidárnosti, že také nehledají třicetkrát denně latrínu. Od té doby vozím živočišného uhlí opravdu hodně. A placatici silné lihoviny domácí výroby, kterou vždy nějaký stréc z moravského pomezí poskytne.
2003/2, Pyreneje, matka, zuby. Léčím širokospektrým antibiotikem a navrhuju, že si je má nechat pořádně pospravovat. Dostávám vynadané za nemístné kecy, takže použiju nefér zbraň a před celou tlupou přítomných zaujmu postoj kněžny Libuše věštící slávu Praze a začnu deklamovat, jak matka vypadá se zánětem v zubu. Tamtéž, matčina (nebo čí ksakru) kamarádka, améby. Opět zabírá silný alkohol (tuším, že to byla třešňovice od strýčka od Břeclavi) a posléze živočišné uhlí. Postupně se s amébami přidává několik dalších účastníků výšlapu, uvažuju, že přibalím tablety na balení vody. Po návštěvě místního konzumu navrhuju ředit vodu vínem, Římani to dělali taky tak. Návrh jednoznačně přijat. O den později syn matčiny kamarádky hlásí, že ho po ředěné vodě přestaly bolet i nohy.
2003/3, Šumava: voda ředěna alkoholem preventivě, améby i při hojném pití vody ze studánek nedostal nikdo.
2004, Bolzano: Otec pravil, že sestra je dementní, když si každý rok spálí svůj něžný obličej do barvy přezrálých třešní a navrhuje, ať si ho položí do sněhu. Sestra volí panthenol. Matka upustila sklenici a šlápla na střep. Lepím pomocí náplastí - mašliček. Já - silná nevolnost z pohledu na cizí krev, zachraňuju se panákem slivovice od manžela tety Heleny. Matka - hysterický záchvat, že s dírou v noze bude celý týden na horách a ani jednou si nezaprknuje. Uklidňuju slivovicí. Matka následně volí možnost klackovat se po městě, uklouzne na schodech v Café Walther a zlomí si nos a zápěstí (řeší nemocnice v Bolzanu).
2005 jsme na žádné rodinné dovolené nebyli a svoje obvyklá místa v horách jsem obešla bez zásadních nehod, kromě toho hlubokého šrámu na koleni, když jsem spadla ze svahu se sklonem asi 50 stupňů. Matka mi příšerně vynadala, že budu mít jizvu, pak mi příšerně vynadala, když jsem jí na to odpověděla No a co a do třetice mi příšerně vynadala, když jsem jí řekla, že druhá možnost byla spadnout na foťák - a že jsem volila koleno.

Tedy, ne, že bych byla nějaká Florence Nightingale, ale prostě znám své lidi. Z obdobných důvodů s sebou vozím například mapy. Hrdinné „To najdem" totiž obvykle dopadlo jenom o něco málo lépe než hrdinné „Já ten bolavej zub přepiju".
Držím se totiž hesla správného pesimisty, že jeden má doufat v nejlepší, ale připravovat se na nejhorší.

Tož tak.
Vaše čtenářka Gentiana

Teda to už je spíš na lékařský kamion než na lékárničku :))). Děkujeme za nádherný příspěvek :).

Já s sebou tedy taky vozím lékárničku - veterinární :). Takže oštření kamarádů provázím dotazy typu „Jsi potravinové zvíře? Ne? Tak to to na tebe můžu použít!" Šila jsem zatím jenom psa, na člověka bych si asi netroufla - přece jen, lidem jizvy většinou vadí :).

S jakými úrazy a nemocemi na cestách máte zkušenosti Vy, ženy-in? Napište nám o tom na redakce@zena-in.cz!

TÉMATA:
ZAHRANIČÍ