Pro někoho je cestování na vlastní pěst nepředstavitelné. Jsou však lidé, kteří vezmou batoh na záda a vyrazí do světa. Mezi ně patří i Darina Ničová. Přečtěte si, proč se rozhodla cestovat sama, jaká země ji zaujala a kde se jí naopak nelíbilo.

darina ničováDarino, vy jste cestovatelka tělem i duší. Řekněte, kdy se ve vás tato touha probudila?
Bylo to ihned po vystudování herecké školy, kdy jsem měla možnost dopoledne hrát divadlo pro děti a odpoledne a večer vydělávat k tomu, abych mohla něco taky uspořit. Někdo by úspory vložil do bydlení, já se rozhodla pro nezapomenutelné vzpomínky. Cestování je můj velký koníček, který ze mě dělá otevřenějšího člověka bez nějakých úzkoprsých zbabělých nálad. Je to škola života.

Cestujete na vlastní pěst, proč jste se tak rozhodla?
Cestovat sama jsem se rozhodla proto, že není jednoduché najít k sobě někoho, kdo by sdílel stejné zájmy, měl stejně jako vy dostatek prostředků a udělal si na cesty čas zrovna, jak se to hodí i vám. Zároveň je důležité si uvědomit, že okamžité sdílení zážitků nemusí zrovna vést k harmonické komunikaci. Má vlastní chuť vidět svět zblízka byla tak velká, že jsem se zkrátka zapřela, a svůj sen jsem uskutečnila.

Měla jsem tři zaměstnání: divadlo, provázení turistů Prahou a práci v energetické firmě. Divadlo mě živilo, zbytek šlo na spoření. V šest ráno vstáváte, končíte v jedenáct večer. Omezíte jakékoli osobní radovánky, posezení s přáteli, nedovolíte si ani partnerský vztah. Vidíte jen vítězství na konci. Nejsem určitě jediná, kdo se zapřel kvůli velkému přání. Právě tohle chce víc odvahy než samotné vycestování.

Proč zrovna levné cestování s batohem na zádech? Nelíbí se vám komfort hotelových komplexů?
Komfort si můžete užít i doma nebo obecně v Evropě. Luxus pro mě byl pobyt v amazonském pralese, bydlela jsem v ekologických chatkách, měla přitom plnou penzi, nejčastěji z ryb, které jsem si mohla sama nachytat. Místní z řad Indiánů mě proškolili i v používání bylinek. Ani mi na těch pár týdnů nevadilo, že jsem bez elektřiny nebo teplé vody. Byl to odpočinek od zaběhnutého životního stylu. A komu by se nelíbilo, aby mu na dobrou noc kvákaly ukolébavku žáby…

darina ničová

Na kolik takové cestování na vlastní pěst vyjde?
Přijde na to, kam se chcete vydat. Asie je třeba nejnavštěvovanější právě pro to, že například v Indii nebo Thajsku je dvakrát levněji než u nás. V Nepálu dokonce čtyřikrát levněji. Je taky dobré si reálně stanovit možnosti, proto jsem dala před Austrálií přednost Jižní Americe, zvítězil deštný prales. Osobně jsem spořila tři roky na sedmiměsíční cestu, ale potřebovala jsem finance i po návratu, a navíc jsem vydávala obrazové knihy. Nízkonákladové cestování s batohem je určitě ekonomické a na internetu najdete spoustu tipů, já počítala v řádu statisíců.

Která země pro vás byla nejkrásnější a naopak nejhorší?
Obecně se mi nejvíc líbilo v Jižní a Severní Americe. A to díky vstřícnosti místních a jejich pozitivnímu přístupu k životu, který bych nejradši přesadila sem k nám. Nerozumím Thajcům a Laosanům, kteří byli nesmírně odtažití a v podstatě vypočítaví.

darina ničová

Když už jsme u toho, jaké jsou rozdíly mezi našinci a lidmi v jiných zemích?
Každý kontinent má svá pro a proti, vychází to zkrátka z kořenů, výchovy a způsobu myšlení předchozích generací. Američané jsou radostnější a veselejší asi i díky tomu, že po staletí nemuseli řešit tolik válek jako Evropané. Myslím, že si bereme do vínku ostražitost až příliš, ale třeba ve středověku by takový optimista rychle skončil. Naopak v chudých zemích Afriky, a hlavně Indie nebo Nepálu, jsou propastné rozdíly mezi chudobou. Český bezdomovec je oproti souputníkům ze zemí třetího světa bohatý.

Kdybyste se mohla rozhodnout, v jaké destinaci byste chtěla žít a proč?
V rámci Spojených států u mě jednoznačně vede jih. Moc jsem si užila pobyt u krajanů v českých vesničkách v Texasu. Byl to kus domova v daleké zemi. Vstřícní lidé byli taky v New Orleans. Dokážu si představit život v Paraguayi, ale to je opět díky lidem, které jsem potkala.

Máte za sebou spoustu zážitků, jaký byste ale nepřála nikomu?
Průjmy v Indii jsou klasika, se kterou je třeba počítat. Nepřála bych ale stav, se kterým jsem se potýkala v thajských horách. Každý den mě trápilo něco jiného – migréna, průjem, otok obličeje. Pokud jeden problém do rána nebo do večera zmizel, objevilo se něco dalšího. Léčila jsem to jenom paracetamolem a po týdnu veškeré neduhy přestaly jako mávnutím proutku. Život je ale nevyzpytatelný sám o sobě kdekoliv.

darina ničová

Nebojíte se, že se vám takhle samotné něco stane?
Záleží na tom, co jako nebezpečí vnímáte. Někdo se bojí jízdy po D1, někdo pavouků, někdo druhých lidí. Pokud nevyjdeme ze svého komfortního prostoru, nikdy se nenaučíme něco nového, neposuneme se jako osobnosti. Samozřejmě se člověk musí na neznámých místech vyrovnávat se strachem. Já sama jsem se bála, že třeba přijdu o fotky nebo záznamy, bez kterých bych se neobešla při vydání cestopisů, které na ty cesty přímo navazovaly. Ale ten vítězný pocit na konci cesty, nejenom kvůli zážitkům, ale i kvůli všem překonaným překážkám, je k nezaplacení.

Co české luhy a háje, ty vás nelákají?
Když ještě žila moje babička, říkala jsem jí, že si například Evropu nechám takzvaně na důchod, protože je dostupnější a levnější. Přiznám se, že to už začínám trochu šidit, protože se ještě letos chystám do kouzelného Říma s jeho bohatou historií. Každopádně doporučuju začít dalekými zeměmi.

I během výstupu na třítisícovou horu Poonhill byli v naší skupině i šedesátiletí výletníci. Zkrátka se k cestování dostali až teď. Klobouk dolů před jejich výkonem! Sama za sebe jsem ráda, že jsem Himaláje navštívila ve třiceti. Ale abych nebyla k našim domácím končinám skoupá, nedávno jsem si udělala malý výlet po stopách kocoura Mikeše. Josef Lada končí pohádku o tom, jak šel Mikeš do světa, nádhernou větou: „Kdyby každý seděl jenom doma za pecí, nikam by to nepřivedl.“ Ta věta mi mluví z duše.

Kdo je Darina Ničová?

Herečka, spisovatelka, cestovatelka. Vystudovala Literární akademii Josefa Škvoreckého a Vyšší odbornou školu hereckou. Objevila se v seriálu Kriminálka Anděl 2, rakouském historickém snímku Das Geheimnis der Hebamme nebo v pohádce Sedmero krkavců. Vydala dvoudílný cestopis Poselství slaměného klobouku a sbírku humorných povídek Figurkiáda. Obdivuje odvahu svého pradědečka, který byl za svou účast v protifašistickém odboji oceněn medailí in memoriam.

Čtěte také: