„Hurá!! Jedu s malým synem a přítelem na týden do Paříže,“ těšila jsem se několik dlouhých týdnů, než se opravdu přiblížil den D a naše datum odletu. Ale to jsem netušila, jaký zážitek nás hned po příletu do země galského kohouta čeká!

Francouzky jsem měla vždy za sofistikované dámy, které jdou v ruku v ruce s nejnovějšími módními trendy, a Francouze za ty nejšarmantnější gentlemany! Jenže omyl! Stačila mi půl hodina po příletu a názor na ně jsem okamžitě změnila. Jedním slovem burani! Cestování hromadnou dopravou s kočárkem se stalo noční můrou. Ano, trochu přeháním, ale ne zase tak moc! :)

Byla jsem natěšená nejen na pařížskou metropoli, ale také na jejich „retro“ metro, které se mi před osmi lety tak líbilo. No jo, ale to jsem byla bezdětná a cestovala jsem jen s batohem na zádech...

MetroSlova mé kamarádky, která nám v Paříži půjčila na týden svůj byt, že Francouzi jsou neomalení a nepříliš „baby friendly“, jsem nebrala vážně. Chyba lávky. Má přítelkyně, jež je maminkou malého chlapečka a druhé dítě je na cestě, mne do telefonu upozorňovala, že matky s kočárky jsou jim úplně fuk.

A sama jsem se o tom přesvědčila na vlastní kůži. Tak zaprvé. Zapomeňte na to, že máte do metra s kočárkem snadný přístup. Jezdící schody v metru nejsou všude samozřejmostí, a abyste se k vlakové soupravě dostaly, musíte zdolat několik desítek schodů a kočárek snést. Za druhé. Nečekejte, že jako matka s dítětem v kočárku budete mít při cestování dopravou nějaké privilegium. Ve vagonu metra si vás nikdo ani nevšimne, natož aby vám udělal prostor. Musíte mít ostré lokty! A to hodně.

Cestou z letiště se jízdní vagon naplnil k prasknutí, mému dítěti cestující, přistupující a vystupující málem skočili na hlavu, šťouchali do kočáru a zakopávali o něj při výstupu i nástupu a mně šlapali na nohy. V tom mi naskočila v hlavě slova mé kamarádky: „Nesmíš si to brát osobně!“ upozorňovala. „Když jsem se přistěhovala do Paříže, půl roku jsem z jejich přístupu byla špatná. Až pak jsem na to přišla, oni to nedělají schválně, jsou prostě takoví,“ řekla mi dále do telefonu Iva.

No, s partnerem jsme byli po cestě z letiště doslova otráveni. A já nahlas vzpomínala na Čechy, kteří mají tu slušnost (aspoň někteří), že pouští těhotné, pomáhají maminkám s kočárkem a uvolní jim místo zcela automaticky.

Prostě jak se říká, jiná kraj, jiný mrav! :) Dovolenou v Paříži jsme si ale i tak užili...

„Orevuár!“

Reklama